Myšák hraje vedle svých idolů: Extraliga v Litvínově? To by bylo nejvíc!

Foto: Ondřej Vlk, hcverva.cz

České reprezentaci do 17 let pomohl vyhrát turnaj v Piešťanech, teď se zase vrací domů, kde má jediný cíl: Vybojovat pozici v A-týmu Litvínova! Talentovaný útočník ročníku 2002 Jan Myšák může překonat Roberta Reichla a stát se nejmladším hráčem v historii klubu, který nastoupí do extraligy.

Než si odskočil do Piešťan, za Litvínov už nastoupil ke dvěma přátelským zápasům. Trenéři ho postavili k matadorům Viktoru Hüblovi a Františku Lukešovi, a nadaný útočník hned zapsal gól a asistenci!

Jaká pro vás vůbec byla první příprava s A-týmem?
Určitě hodně přínosná. Trávili jsme hodně času ve fitku, byli jsme tam každý den. Snažil jsem se zesílit a myslím, že jsem přibral hodně kilo.

Je to váš největší aktuální hendikep?
Myslím, že fyzicky jsem na tom dobře, ale zesílit musím hodně. Protože s chlapama je to těžší. Všichni jsou větší a musím se snažit na ně dotáhnout.

Využíváte na ně mrštnost?
Mrštnost asi ne, ale spíš bruslení, snažím se co nejrychleji jezdit. Myslím, že mám hodně energie.

Naskočil jste do dvou zápasů, v prvním jste vstřelil gól a ve druhém měl nahrávku. Dobrý start, že?
Jo, určitě. Hrál jsem s Viktorem Hüblem a Františkem Lukešem, a s nima je to skvělý.

Co vám stačili říct?
Hlavně mi radili, ať hraju svůj hokej. Jako když jsem hrál v dorostu. Věděli, že je to můj první zápas, tak mi říkali, ať nejsem nervózní a hlavně ať hraju to svoje.

Jak jste si rozdělili role v útoku?
Hráli jsme takový hezký kombinační hokej, já jsem začal na pravém křídle. Většinou jsem chodil napadat, ale taky se vystřídáme. Je to podle situace. Každý má svoji roli a doplňujeme se.

Měl jste tendenci o generaci starším spoluhráčům nahrávat?
Jo, to jsem měl. Oni mi říkali, ať spíš střílím, protože někdy jsem dal úplně zbytečnou nahrávku. Byť byla třeba hezká, ale zbytečná.

Bylo to z respektu?
Ano (usmívá se).

Foto: Laco Duračka

A při gólových akcích jste si zakombinovali?
Jo, ten můj první gól byl hezky v přesilovce. Viktor Hübl s Františkem Lukešem to sehráli, Viktor to pak přehrál na Marka Baránka, ten mi to dal přes osu před bránu a já jsem vystřelil mezi nohy gólmanovi. A ta asistence? Taky jsme to sehráli hezky v útočném pásmu. Já jsem to zavezl, nějak jsme si to vyměnili a Franta Lukeš to pak vystřelil pod víko.

Když poprvé naskočíte, hned máte body a tým vyhrává, tak je to pro vaše sebevědomí asi naprosto ideální.
Jo, je to skvělý. Ale tohle platí i v reprezentaci. Když jsme prohráli se Slováky, tak byla v kabině špatná nálada, ale jak jsme druhý den vyhráli, tak to zase bylo super.

Jste hráč, který výhry potřebuje? Nebo dokážete snadno hodit za hlavu, když se nezadaří?
Snažím se to házet za hlavu, ale většinou tak první dvě tři hodinky po zápase hodně přemýšlím a vzpomínám na akce, které byly dobré, které byly špatné, co jsem mohl udělat líp. Potřebuju se trochu vzpamatovat, ale na další den jdu jako nový.

„Když mám občas nějaký výstup, tak mě brácha hned zjebe, na co si to tady hraju a že nejsem žádná hvězda, tak ať se uklidním.“

Zároveň se od vás v mládežnických týmech i v reprezentaci očekává, že v nepříznivých momentech zavelíte. Nesvazuje vás to někdy?
Minulou sezonu jsem to takhle měl. V mladším dorostu jsem měl hrozně moc bodů a když jsem pak přijel z klubu do reprezentace, byl jsem z toho hrozně nervózní. Ale teď po roce jsem si zvykl, prostě hraju, jak umím. S klukama jsme skvělá parta, takže tohle nijak neřeším. Chceme hlavně vyhrávat.

Potřeboval jste první rok, abyste si na všechno kolem reprezentace zvykl?
Minimálně začátky určitě. Kluky jsem neznal, až pak jsme se začali kamarádit. Teď po tom roce je to, jako kdybychom se znali celý život.

Ale s věkem přichází i rostoucí pozornost, kolem zápasů krouží skauti... Nedolehne to na vás někdy?
Tohle se snažím nevnímat a myslím, že kluci to mají stejně. Snažíme se hrát to, co nám radí trenéři a co umíme nejlíp. A hlavně vyhrávat.

Foto: Martin Voltr

Jasně, ale dokážete se vypořádat s tou nálepkou velkého talentu? Teď už vás lidé znají a předpovídají vám skvělou budoucnost.
Táta mi taky říkal, ať se na to fakt nekoukám, že mě to může hned poslat dolů. Že se pak ze mě může stát něco, co nechci být. Snažím se to nevnímat. Bude to asi pořád těžší, ale myslím, že se s tím popasuju.

Máte kolem sebe trenéry, kteří vás na tu „hrušku“ nepustí?
Určitě. Jak jsem procházel mládeží, vždycky jsem měl skvělé trenéry. Ať to byli pan Skuhrovec, pan Kotala... Všichni skvělí. I brácha. Když mám občas nějaký výstup, že něco řeknu, tak mě hned zjebe, na co si to tady hraju a že nejsem žádná hvězda, tak ať se uklidním. Všichni se snaží, aby ze mě nebyla namyšlená hvězda.

„Už jako mladý jsem si říkal, že bych si chtěl zahrát za áčko. Sbírám kartičky všech kluků, co tam jsou, mám jich úplně haldy.“

Nicméně zdravé sebevědomí budete potřebovat, abyste zabojoval o místo v áčku. Můžete být nejmladším hráčem v historii Litvínova, který v extralize nastoupí...
Snažím se, abych se tam dostal. Nejde mi o to, abych byl nejmladší, ale prostě si chci zahrát extraligu.

Jak se vám hraje na Zimním stadionu Ivana Hlinky?
Za áčko jsem v Litvínově ještě nehrál, protože jsme neměli led. Hráli jsme v Mostě. Ale i tam to bylo skvělé, fanoušci z Litvínova přijeli a bylo skoro vyprodáno. Byla to paráda. Litvínovští fanoušci jsou jedni z nejlepších v republice a hrát pod nimi je skvělé. Ten kotel... Super.

Vaše hala má velké kouzlo a soupeřům se tam nehraje dobře, že?
Určitě. Vzpomínám si, když jsem s kamarády chodil na extraligu, koukat na hráče, se kterými teď trénuju a hraju. Zapojovali jsme se i k fanouškům. Chorea, ten kotel je skvělý. Tam se fandí fakt naplno.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

A když Litvínov před třemi lety vyhrál titul, chodil jste?
No, byl jsem tam. Sérii s Pardubicemi jsme prožívali neskutečně, potom i s Kometou Brno. Tam byly krásné ty postupové góly v prodloužení. Jak jsme ale hráli s Třincem, tak jsme odlétali s českým výběrem na turnaj do Finska, takže jsme finále nemohli vidět. Ale koukali jsme na internetu a byla to pecka, i když jsme tam nebyli.

Tehdy vám bylo necelých třináct. Jak jste na tom byl hokejově? Pomýšlel jste reálně na to, že byste si mohl za áčko zahrát?
Už jako mladý jsem si říkal, že bych si chtěl zahrát za áčko. Sbírám kartičky všech kluků, co tam jsou, mám jich úplně haldy. Říkal jsem si, že s nimi hrát by byla krása. Myslím, že jsem na tom fyzicky a bruslařsky nebyl tak, jako jsem teď. Spíš jsem byl ten, co měl dobré ruce, vozil se tam a občas dal góla, když mu to kámoš nahrál do prázdné. Od té doby jsem se bruslařsky hodně posunul. Jezdil jsem ke Kubovi Čuttovi na skatemill, pak tyhle tréninky v Litvínově s áčkem... Teď se určitě cítím líp.

Vaše aktuální vidiny se upínají jen k Litvínovu, nebo i někam dál? Brácha hraje v Americe...
Já mám teď hlavně vidinu být v Litvínově. Udělám cokoli pro to, abych si zahrál extraligu.

Bral byste to jako splněný sen?
Určitě. To je nepopsatelné, vždycky jsem to chtěl. Teď se mi zatím povedly aspoň ty přáteláky, ale bylo by to skvělé. Extraliga by pro mě byla úplně nejvíc.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz