Toman oslavil přírůstek do rodiny! Gól jsem věnoval sestře Lauře, říká

Matěj Toman. | Foto: Lukáš Kaboň, cslh.cz

V září byl vyhlášen hráčem měsíce v DHL Extralize juniorů, teď si Radim Toman poprvé zahrál za reprezentační devatenáctku. Dvěma góly ve třech zápasech s Finskem letošní formu jen potvrdil.

„První zápas jsem byl takový rozpačitý, nebylo to ode mě nic moc. Pak už ale myslím, že jsem se rozehrál a předvedl o hodně lepší výkony,“ říká sebekriticky. Radim Toman letos patří mezi nejlepší forvardy juniorské extraligy, dvakrát si zahrál taky za Vsetín, ale tempo mezinárodních zápasů je přece jenom ještě vyšší.

Česká devatenáctka si s ním ale proti jednomu z nejsilnějších protivníků poradila velmi dobře. S Finy se ve všech třech zápasech přetahovala, výsledky mohly jít na jednu či druhou stranu. Velká škoda byla hned toho úvodního, kdy Finové srovnali 45 sekund před koncem a vyhráli v nájezdech.

„Dlouho jsme vedli, to byla docela smolná prohra. Nájezdy už jsou padesát na padesát,“ ví Toman. V sobotu naopak museli Češi dotahovat. „První třetinu jsme možná podcenili, ve třetí jsme začali hrát. Ale taky myslím, že jsme si zasloužili vyhrát. Až v posledním zápase jsme to protrhli,“ oddechl si.

Foto: Lukáš Kaboň, cslh.cz

Fanoušci v Porubě viděli celkem 11 branek, naštěstí šest z nich do té „správné“ sítě. „Bylo to vybojované. Když jsme potřebovali dát góly, tak jsme je dali. Myslím, že jsme si to po těch dvou zápasech zasloužili. Všechny tři jsme mohli vyhrát, ale teď rozhodla bojovnost, vůle, a my jsme chtěli víc než oni,“ pochvaluje Radim Toman týmovou soudržnost.

Povedený finiš má svou cenu i z toho pohledu, že Varaďovi svěřenci byli na konci těžké porce tří duelů ve třech dnech. „Trénujeme celý týden, od pondělí jsme dvakrát na ledě, teď tři zápasy za sebou... Bylo to náročné, ale myslím, že jsme to zvládli perfektně. Makali jsme a nevypustili to až do konce,“ souhlasí Toman.

Vítkovický forvard zatím sbíral reprezentační starty spíš poskrovnu. V sedmnáctce si zahrál na World Hockey Challenge, s osmnáctkou byl jen na vánočním turnaji v Zuchwilu. Teď si ale s další kategorií mohl zahrát v kraji, kde je celý život doma.

„Je to krásné,“ rozplývá se a zmiňuje další rozměr, který pro něj akce měla. „V pátek se mi narodila sestra Laura, tak ten první gól jsem věnoval jí. V neděli sem dal zase gól, to jsem měl na zápase celou rodinu. Máma, táta, babička, bratranec, ségra, přítelkyně taky... Užil jsem si to doma parádně.“

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter