Úžasná sezona, snad vyjde draft, doufá Šalda. Chce jít ve stopách Hronka

Ofenzivní zadáci českému hokeji zoufale scházejí. Výkony Filipa Hronka i Libora Šuláka na světovém šampionátu ale vybízejí k optimizmu a ve dvacítce dříme další mladík, jenž sbírá body jako na běžícím páse. Radim Šalda prožil v kanadské QMJHL skvělou nováčkovskou sezonu a teď věří, že jeho jméno konečně zazní na draftu NHL.

Deset branek a 31 asistencí v 62 zápasech, takovou vizitkou se letos mohl pochlubit devatenáctiletý Radim Šalda. V Hradci Králové získal dva tituly v mladším dorostu, loni se vydal za moře a určitě nelituje. Quebecká liga mu sedla parádně, na jejím konci stálo velké ocenění – nominace do nováčkovského all-star týmu soutěže!

„Jsem hrozně rád, že jsem udělal tohle rozhodnutí a šel do Kanady,“ vypráví účastník letošního mistrovství světa do 20 let.

Pro kluka z České republiky pěkné ocenění, ne?
Je to spíš takové zpestření a odměna za tu moji sezonu, kterou jsem měl úžasnou. Celý rok se mi dařilo, dalo mi to hodně a hokejově jsem se hodně posunul.

Sedla vám liga?
Rozhodně. Mě hrozně baví hrát ten kanadsko-americký hokej, je to fyzické, rychlejší, na menším prostoru. Vyhovuje mi to mnohem víc než evropský hokej.

Už když jste do Saint John přišel, počítalo se pro vás s ofenzivní úlohou?
Určitě. Počítali jsme s tím už když jsem tam přišel, hned od prvního zápasu jsem hrál přesilovky a dařilo se mi v nich. Myslím, že jsem jim v tom dost pomohl, udělali jsme dost bodů společně s Ostapem Safinem. Ze začátku sezony byla přesilovka naší největší zbraní, pak to postupně upadalo, jelikož tým hodně trejdoval dobré hráče. Měli první rok po titulu a začli stavět nový tým do dalších tří let.

Takhle je to v Kanadě běžné?
Ano, takhle to tam chodí, každý tým to tak dělá. První rok má mladý tým, postupně jsou ti hráči zkušenější a sbírají víc dovedností, a pak třetí rok už mají velké šance na titul. Postupně během sezony u nás byli nejstarší dva kluci, kterým bylo dvacet. Pak přišel třetí. Měli jsme nejmladší tým v celé CHL.

Za celou sezonu jste ale měli jen čtrnáct výher. Nepoznamenalo to přece jenom náladu v kabině?
Atmosféra byla pořád dobrá. Tam nikdo na nikoho neřve. Když se tvrdě maká, trenér nemá důvod na nás řvát. Vždycky nás podporoval, nemůžu si stěžovat, že by tam byla blbá atmosféra. Když se nám nedařilo, kluci byli sice naštvaní, ale pořád jsme makali a myslím, že jsme se neměli za co stydět. Když jsme prohrávali, bylo to gól, žádné nakládačky. Určitě jsme s tím nejmladším týmem obstáli, v první sezoně se to prostě stává.

Už jste zmínil Ostapa Safina. Zahráli jste si spolu hodně?
Hráli jsme spolu všechny přesilovky, pak Ostap začal chodit i na oslabení, takže jsme hrái i tam. Jo, zahráli jsme si spolu hodně. I potom na dvacítkách nás trenéři zkusili hodit spolu do přesilovky, ale tam nám to moc nevycházelo.

Jak na vás koukají jako na Evropany?
V Saint John k nám přistupovali úplně parádně. Jak generální manažer, tak asistent, trenéři, všichni byli úplně v pohodě. Pomáhali nám se vším možným, ze začátku s řečí, a po celou sezonu to bylo úžasné. Nemůžu na tu organizaci říct špatného slova, jak se k nám chovali. I rodiny. Já jsem měl rodinu po Jakubu Zbořilovi a bylo to super. Navíc si tam už někteří Češi udělali i jméno, jako právě Kuba Zbořil nebo David Štich.

Ale přechod za moře pro vás asi nebyl snadný, ne?
Když jsem tam jel, nevěděl jsem, co očekávat. Bál jsem se. Ale po týdnu už to bylo úplně jiné. Ze začátku se mi chtělo domů, to se chce každému. Pak jsem si ale zvykl a cítil se tam jako doma.

Zajistily vám body pozornost skautů?
Určitě. Fakt musím říct, že jsem měl dobrou sezonu, a pozornost skautů jsem určitě měl. Ze začátku sezony tam hrál Joe Veleno, který byl po Vánocích vytrejdovaný, a to je jeden z picků pro první kolo, takže i proto tam bylo na každý zápas hodně skautů. Měl jsem dost pohovorů a doufám, že mi draft dopadne.

Mluvili s vámi hodně?
Od začátku sezony chodí a poznávají tě, jaká jsi osobnost. Jasně, důležité je, co předvádíš na ledě, ale oni potřebují zjistit i jak se chováš a jaký jsi člověk. Jestli se hodíš do kabiny a podobně.

Cítil jste od nich pozitivní odezvu?
Ano. Pořád jsem v kontaktu s trenérem Dixonem, pořád mi dává zprávy, že se ptají. I skauti říkali, že jsem hrál dobře a líbil se jim. Jsem hrozně rád, že jsem udělal tohle rozhodnutí a šel do Kanady.

Takže je jasné, co máte teď v hlavě...
Určitě to vidím pozitivně. Stačí, když budu draftovaný, a pak se poperu o nějakou smlouvu na development kempu nebo rookie kempu. Uvidíme.

Váš ofenzivní příspěvek jasně svádí ke srovnání s Filipem Hronkem, dalším Hradečákem. Jste opravdu tolik podobní?
Nevím, jestli jsme úplně podobní, ale já se budu snažit jít v jeho stopách. Hodně mu fandím, na mistrovství světa hraje výborně. Doufám, že půjdu v jeho šlépějích.

Pozoroval jste ho už v Hradci?
Taky, taky. S trenéry jsme se bavili o tom, že bych tam mohl zapojit jeho styl. Líbí se mi, jak hraje ofenzivně, to jsem předváděl i v Kanadě. Něco z jeho hry jsem si určitě vzal, ale nemůžu říct, že máme úplně stejný styl.

Asi není potřeba zvlášť zdůrazňovat, jak jsou obránci vašeho typu žádaní. Hlavně v Česku je to nedostatkové zboží...
Hlavně tam pracují s hráči úplně jinak než tady v Česku. Nechají beky tvořit, pak jsou kreativnější a soutěživější. Chtějí hrozně moc a podporují útok, to se tady málo vidí a kreativní beci upadají. Jako třeba Marek Židlický, to byl výborný ofenzivní bek, technicky na tom byl skvěle. Myslím, že v Marka Židlického roste právě Filip Hronek.

Takže když si zapnete televizi, po kom nejvíc koukáte?
V NHL Erik Karlsson, to je hrozně kreativní bek, a P. K. Subban. Samozřejmě z Česka Hroňas a teďka na mistrovství hraje výborně i Libor Šulák. Ten se mi taky dost líbí.

Mistrovství asi hodně sledujete i díky kamarádovi Martinu Nečasovi, že?
Jasně. Jsme v kontaktu, po zápase jsme si volali. Říká, že je to obrovská zkušenost, být tam s takovými hráči. Že je to úplně super a přál by to každému.

Je hodně sympatické, že mladíkům dali trenéři šanci, viďte?
Je to obrovské pozitivum. Mně se to hrozně líbí, protože mladí kluci tomu dávají drajv. Hrozně moc chtějí, je tam vidět ta dravost. Vždycky, když dostanou takovou šanci, musí ji vzít za pačesy. Myslím, že těm mladým klukům se to podařilo a ještě nám něco předvedou.

Zpátky k vám. Zapadlo do vaší povedené sezony i mistrovství světa dvacítek?
Rozhodně. Dvacítky byly hodně povedené. I když jsem neměl bod, tak si myslím, že jsem svoji roli splnil. Myslím, že jsem to odehrál solidně jako celou sezonu. Byla to super zkušenost a super zážitek. Navíc jsem si osvědčil, že proti takovým hráčům, jako jsou Pettersson, Andersson, Batherson z Kanady nebo Tkachuk, dokážu hrát.

Bavíme se o tom, co vám jde. Na čem ale ještě musíte zapracovat?
Na trpělivosti. Nejsem trpělivý v soubojích. Musím odhadnout moment, kdy můžu na hráče vystoupit, a kdy si naopak počkat. Ale jinak se samozřejmě musím zlepšovat pořád celkově, pracovat i na tom, co mi jde.

Letní přípravu absolvujete v Hradci Králové. Uvítal jste tuhle možnost?
Je super, že tady můžu trénovat. Nevím, kde bych se mohl připravit líp. Kdybych se měl chystat individuálně, tak se nedonutím, já jsem líný (směje se). Takhle s klukama navíc máme dobrou partu a baví mě to.

Dokážete si představit, že byste v Hradci zůstal a zabojoval o extraligu?
Když nevyjde draft a nedostanu něco lepšího, určitě zůstanu v Hradci. Je to pro mě vítaná možnost.

Letos by navíc pro vaše šance mluvil omlazený kádr...
Já ale pořád vidím tu možnost hrát v zámoří, protože mi ten hokej víc sedí. Věřím, že tam bych se pořád zlepšoval víc, ale určitě si tady nechci zavřít dveře. Když to pro mě bude výhodnější, zůstanu tady.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter