Žádné vzdušné zámky! Máme pokoru, říká před MS osmnáctek kouč Bruk

Foto: Karel Švec, cslh.cz

Na mistrovství světa se chystal už loni v červnu. Během prvního letního kempu David Bruk hovořil o plánech do sezony, o tom, co by chtěl před šampionátem všechno stihnout. Trenérem osmnáctky se stal poměrně rychle, s o to větší vervou se pustil do práce. Má kolem sebe kvalitní štáb, zapálené lidi, co s ročníkem 2000 absolvovali skvělý Memoriál Ivana Hlinky 2017 i další akce.

Teď je tady klíčový turnaj, jemuž se deset měsíců všechno podřizovalo. "Jsme natěšení, všichni víme, že to bude obrovsky náročné. Já osobně vnímám i odpovědnost a drobnou nervozitu," přiznává. Osmnáctka už je v ruském Čeljabinbsku, kde pro ni MS začne páteční premiérou proti Slovensku. Pondělní generálka s Běloruskem nevyšla, Češi padli 2:4, tím spíš je třeba zapracovat na rezervách, aby byl hokejový stroj osmnáctky patřičně vyladěn. "Nemluvíme o ambicích, máme pokoru. Uspět můžeme jedině týmovým hokejem, maximální bojovností a nasazením," dodává Bruk.

Před mistrovstvím světa jste měl k dispozici všechny nejlepší hráče, o něž jste stáli. Včetně zámořských krajánků. Předpokládám, že vám to udělalo radost.
Nemáme si na co stěžovat. Tým je po dlouho době kompletní. Hráče, které jsme chtěli, jsme dostali do přípravy.

Na co jste zaměřil závěrečné kempy v Rokycanech a v Čeljabinsku?
Ze začátku to bylo třeba vnímat ve dvou úrovních. Někteří hráči nastoupili těsně po skončení klubové sezony. Hráli play off, byli unavení. Dostali tedy čas, aby pod dohledem lékaře a fyzioterapeuta regenerovali. Druhou skupinu naopak tvořili hokejisté, jejichž kluby dohrály už dřív. Pro ně jsme připravili trošku jiný režim. Pokud mluvíme o náplni tréninků, dominovala organizace hry, přesilovky, oslabení. Neustále se zabýváme středním a obranným pásmem.

S jakými představami jste přijel na mistrovství světa?
Nejsme tady s tím, že máme vzdušné zámky. Jasně, každý z nás si přeje uspět. Ovšem také vnímáme realitu, což v našem případě znamená, že týmy jako Kanada, Amerika, Švédsko, Finsko a Rusko jsou favority na tři medaile. Musíme respektovat i sílu soupeřů, kteří nejsou mezi favority nejsou, ale mohou překvapit. My určitě máme pokoru, věřím, že jsme dobře připravení. A schopni plnit úkoly. To znamená: potřebujeme hrát velice týmově, defenzivně a odhodlaně. Strašně rádi bychom byli týmem, který překvapí a udělá úspěch. Je však třeba si přiznat, že v roli favorita nejsme.

Podobně jste hovořil loni v létě, zhruba měsíc před Memoriálem Ivana Hlinky, na němž jste dokráčeli až do finále. Neupletli jste si na sebe takříkajíc bič?
To si nemyslím. Samozřejmě, bylo to velmi dobré toho Hlinku zažít. Z několika důvodů. Za prvé jsme nezačali dobře, tým se z hlediska herního projevu dával poměrně složitě dohromady. V přátelském zápase a pak v prvním utkání turnaje jsme nevypadali dobře, to je realita. Potom se nám povedlo chytit tvář, kterou jsme chtěli mít. Přineslo to výsledky, všechno skončilo velkým překvapením, tedy účastí ve finále. Proti Kanadě jsme pak nedokázali vůbec hrát, musíme si pamatovat, že tam jsme jim vyloženě. sekundovali. Hlinkův memoriál je velmi poučný, nicméně nelze si naivně myslet, že když to vyšlo v Břeclavi, vyjde i mistrovství světa.

Tehdy se hrálo na začátku sezony, několik měsíců je v této věkové kategorii hodně znát, což se ukázalo třeba u ročníku 1999 loni na MS v Popradu a Spišské Nové Vsi.
Viděli jsme to i my během letošní sezony. Všechny týmy udělaly progres, změnily se také sestavy. Rusové a Kanaďané byli na Hlinkovi se silnými mužstvy, Američané nasadili béčko. A my šli přes ně dál. Bez ohledu na výsledek musíme vidět realitu.

Jak jste byl spokojen s průběhem sezony? S tím, jak se hráči rozvíjeli?
Museli jsme rozšířit kádr. Bylo třeba vytvořit si alternativy, kdybychom nedostali některé krajánky z Ameriky. Dali jsme šanci dalším, mapovali jsme jejich výkonnost. Něco se povedlo, také jsme ale zjistili, že ne každého hráče jsme schopni nahradit. Výsledky v sezoně měly výkyvy. Některé velmi dobré, jiné hodně špatné. Když třeba vezmu zápas s Amerikou u nich na únorovém turnaji, to bylo fantastické utkání. Soupeř byl kompletní, strašně silný, my je v uvozovkách načapali a dokázali porazit. Cože je skvělé. Na druhou stranu jsme ale také prohráli s Německem. Takže když se bavíme o mistrovství světa, uvidíme, v jakém rozpoložení budeme. Já věřím, že v pozitivním.

Pomůže hráčům Hlinkův memoriál směrem k šampionátu?
Na rovinu – sebevědomí máme. Věříme si. Ale jdeme tam s nesmírnou pokorou a víme, že když nebudeme týmoví, nemáme šanci. Každý má v mužstvu svoji roli, jakmile nám vypadne jeden kamínek, klidně i 13. útočník, hra se nám rozsype. Nemůžeme hrát na nějaký hvězdný tým. My to potřebujeme mít kompaktní, každý musí respektovat roli, k tomu je nutná neuvěřitelná bojovnost a odhodlání. Pokud to tam bude, můžeme mít šanci.

Díváte se v souvislosti s turnajem dál než k základní skupině. Třeba jak bude vypadat play off a podobně?
Vůbec! Teď mě zajímá jen utkání proti Slovensku, kterým to pro nás v pátek začíná. V pondělí jsme měli přípravu s Běloruskem, která výsledkově nevyšla. Potřebovali jsme to odehrát, potřebovali jsme zápas vidět na videu a zanalyzovat. Víme, že je nutné naši hru učesat, byli jsme totiž poprvé kompletní. Víc nás momentálně nezajímá. Ano, hned v sobotu hrajeme s domácími Rusy, ale to přijde na řadu až po Slovácích. Chceme, aby se nám vstup do turnaje povedl, protože od toho se vždycky odvíjí atmosféra. Ale s týmem jsme se bavili, že řešíme aktuální věci, rozhodně ne to, co by mohlo být, kdyby... Jestli mi rozumíte.

Předpokládám, že hráči vaše představy slyšeli na všech přípravných turnajích.
Jasně. Mluvíme s nimi neustále. Musíme mít tvář a být konkurenceschopní. Pokud máme někoho porazit a překvapit, vezmeme to odzadu. Od poctivé obrany přes týmovost po víru, že naše filozofie vede k úspěchu.

Pomůže vám loňské vystoupení osmnáctky na MS? Ročník 1999 měl ambice, ale skupina nebyla optimální, ve čtvrtfinále pak junioři vypadli s Finy. Turnaj je velmi rychlý, často rozhodují detaily.
Přesně tak. Ano. Pamatuju si šampionát v Soči, kde hrál ročník 1995 a já u toho byl jako asistent Luďka Bukače. Mám informace od Vaška Varadi,. který se mnou byl ochotný podrobně konzultovat některé věci. V realizačním týmu máme manažera Petra Studničku, jenž šampionát na Slovensku prožil. Jasně, na téhle úrovni rozhodují opravdu malé detaily. Doslova titěrnosti, ale mají vliv na strašně velkém rozdílu, jemuž se říká úspěch a neúspěch. My bychom tomu chtěli jít naproti. A jsme přesvědčeni, že to hlavní spočívá hlavně v postoji. V tom, jak přistoupíme k zápasu, ke každé třetině. K soupeři.

Vadilo by vám, kdybyste si přečetl vyjádření hráčů ve smyslu, jak jsou skvělá parta, a že jedou pro medaile?
Hráči jsou samostatné osobnosti. Jsou to dospělí lidé. Nikdy se nesnížím k tomu, abych někomu nařizoval, co má říkat. Je fakt, že pozorně sleduju, jak se tým chová a vyjadřuje. Snažíme se všem hráčům vštípit zásady, se kterými chceme do turnaje jít.

Jde jim o hodně. O draft, o budoucnost. Na šampionátu to musejí v sobě potlačit.
Samozřejmě, je to pro ně složité. Za prvé jsou vybraní, jde o nejlepší hráče ročníku. Nebo jsou v týmu pro svoji konkrétní roli, kvůli charakteru. Mistrovství světa pro ně může být katapult do velkého hokeje. Bude pro ně velmi náročné, aby situaci správně uchopili. Aby zvládli obojí – být prospěšní sami sobě a týmu. Myslím, že tohle bude asi nejtěžší, co je na šampionátu čeká. To znamená ukrotit se a správně uchopit své ego.

Jak turnaj berete vy? Pro trenéra je jakékoli mistrovství světa určitě velkou výzvou.
Jsem plný očekávání. A těším se. To nezastírám. Dlouhodobě trénuju mládež, a co chcete víc, než s nejtalentovanějšími hráči České republiky v ročníku vyjet na takový turnaj. Víc asi není. Je fakt, že kromě těšení tam je určitá míra odpovědnosti. I drobná nervozita.

Pomůže vám zkušenost z osmnáctek v Soči?
Doufám, že jo. Já tvrdím, že některé věci jsou nepřenosné. Nesdělitelné. Něco prostě musíte prožít. Já nikdy nemohu konkurovat hráčům NHL, protože jsem se na ni díval jen v televizi. Mohu říkat cokoli, ale neprožil to.

Na druhou stranu jste roky válel extraligu a hrál za národní mužstvo, to také není málo.
Alo jo. To je jasné, tyhle zkušenosti si mohu přenášet. Když bude o NHL vyprávět hráč, který ji hrál, není to takové, jako když to prožijete. Všechno předat nelze. Takže pokud tím projdete na vlastní kůži, máte určitou zkušenost, která je jednoznačně lepší než sdělená. Doufám, že se to v našem případě projeví. A pomůže.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter