Moravec: Jsem přesvědčený, že jsme zvolili dobrou cestu
Foto: Karel Švec, cslh.cz
Mají za sebou velké zklamání, čtyřletou práci se jim nepodařilo přetavit v kýžený výsledek. České hokejistky i s relizačním týmem se na jednu stranu chtějí z neúspěchu na olympijské kvalifikaci poučit, na druhou už ale myslí dopředu. Hned 15. března jim totiž začíná příprava na mistrovství světa v americkém Plymouthu.
Upřímně, tohle odpoledne bude ale všem ležet v žaludku hodně dlouho. Osud byl předem jasně daný – o postupu či nepostupu na olympijské hry v Pchjongčchangu rozhodne zápas se Švýcarskem. Češky ho měly v Arose výborně rozehraný, ještě do půlky utkání vedly, jenže pak se jim náskok rozsypal mezi prsty. Čtyři góly poslaly na olympiádu domácí tým.
„Život jde dál a nemá cenu se v tom hrabat. Nikdy jsem to nedělal. Musíme myslet dopředu. Samozřejmě si po sezoně zanalyzujeme, proč to opravdu nevyšlo,“ říká v rozhovoru pro hokej.cz manažer ženské reprezentace David Moravec. Bývalý vynikající útočník a šampion z Nagana přišel k hokejistkám právě po minulé kvalifikaci, i on se tak může ohlédnout za čtyřletým cyklem, který znovu nepřinesl kýženou tečku.
Jaké pocity ve vás teď s odstupem převládají?
Už je to za námi, prostě jsme to nezvládli. Nemyslím, že bychom to nezvládli fyzicky nebo herně, ale asi psychicky. Snažili jsme se na to připravit, ale od určitého momentu se ten zápas vyvíjel jinak. Ty dvě hráčky, které rozhodly o celém švýcarském postupu, hrály v top formě. Na co sáhly, to jim prostě vyšlo. Ale my jsme jim to na druhou stranu ulehčili. Měli jsme na ně přitom více spadeno. Věděli jsme, kde a jak jezdí, odkud střílí, kde mají především svoje pozice v přesilovkách. Ale nepohlídali jsme si to.
Rozhodlo v případě Müllerové se Stalderovou, jak jsou obrovsky šikovné? Jak jste jinak byli spokojeni s vaší hrou v oslabení?
Nebyla špatná, až do těch oslabení se Švýcarskem. Hrát proti tak kvalitním hráčkám, které to umí podržet, naznačit, hrají hodně kreativně, je samozřejmě těžší. Měli jsme z nich respekt, možná až moc, možná i jakýsi strach. Nechci to nějak dramatizovat, ale zdálo se mi, že tam bylo víc obav, že jim to tam spadne.
Moc dobře jsme věděli, že Müllerová po vyhraném buly odskakuje a čeká na střelu z první. Jednak to umí trefit, jednak je hodně dobrá na puku, opravdu dovede hrát hodně kreativně a je extrémně sebevědomá. To, co se stalo, bylo zaváhání hráčů na ledě. Věděli jsme to všichni, prostě se to stalo. Může se to stát, bohužel.
„Problém nastane, když prohráváte a přestanete hrát svůj systém. Najednou jsme začali hrát trošku jinak. Začali jsme do toho víc dávat takovou osobní hrdost a tlačit to víc na sebe.“
Zlomila se celá kvalifikace druhým gólem Švýcarek, který vám daly osmnáct sekund před druhou přestávkou?
Musím říct, že jsme hráli velice dobře skoro celé první dvě třetiny. Až do prvního gólu v oslabení jsme je k moc věcem nepustili. I po prvním gólu jsme ještě měli tlak, myslím, že tam byla tyčka od Samanthy Kolowratové. Vůbec jsme nehráli špatně, hráli jsme to, co jsme měli. Byli jsme aktivní, předváděli jsme celoplošnou hru. Ale začali jsme se malinko zbytečně nechávat vylučovat. To samozřejmě dostalo Švýcarky víc do hry a druhý gól těsně před přestávkou byl toho důkazem.
Problém nastane, když prohráváte a přestanete hrát svůj systém, svůj styl. Měli jsme svůj plán a věděli jsme, co na ně platí. Najednou jsme ale začali hrát trošku jinak. Začali jsme do toho víc dávat takovou osobní hrdost a tlačit to víc na sebe, místo abychom hráli pohromadě, kompaktně. To si myslím, že nám uškodilo. Měli jsme přehnanou chuť – pořád musím, musím. Někdy je trochu lepší si počkat, popřemýšlet a hrát chytře. Tím nemyslím přestat hrát naplno a nebrousit led. Člověk ale hlavou zeď nerozbourá. Je to o té chytrosti, která si myslím, že nám trochu chyběla.
Foto: PPR / Manuel Lopez, Swiss Ice Hockey Federation
V jednom rozhovoru jste zmínil, že se vám u hráček nesešla optimální forma. Myslíte si to?
Svým způsobem ano. Věděli jsme, že máme hodně kvalitní tým, a byli jsme úplně v kompletu. Aspoň jsme si stoprocentně jistí, že jsme pozvali ty nejlepší hráčky, které jsme mohli. Ale záleží i na optimálním naladění jednotlivkyň, a z toho teprve vzejde ten výsledek. Kolektiv byl perfektní, musím říct, že holky drží pohromadě úplně luxusně, navzájem se podporují a pomáhají si. Jak jsem ale říkal, někdy je na ledě ta přehnaná chuť na škodu.
Bohužel to byl jeden turnaj, další bude za čtyři roky. Možná i to trochu sehrálo roli. Ne že bychom se tam už viděli, ale měli jsme našlápnuto, hráli jsme dobře a řekli jsme si, ty brďo, může nás to potkat. A když jsme dostali gól do šatny, možná jsme začali trochu propadat panice, že se to nepodaří a že nám to zase nevyjde. Ale těžko říct. To zklamání bylo obrovské.
„Abych přiznal, hodně jsem věřil, že postoupíme.“
Jak moc vás to mrzí s ohledem na celý čtyřletý cyklus a práci, kterou máte za sebou?
To nejde popsat. Je to šílené. Ale takový je život. Nepodařilo se to, musíme počkat čtyři roky a začít pracovat na tom, abychom si vytvořili ještě lepší podmínky, hlavně co se týče psychické odolnosti. Podmínky, abychom tu olympijskou kvalifikaci třeba ani nemuseli hrát. Všechno je o tom, jak budeme hrát na následujících mistrovstvích světa. Můžeme v žebříčku získat lepší postavení a buď se na olympiádu kvalifikovat přímo, nebo mít kvalifikaci u nás doma.
Je to o každoroční, každoměsíční, denodenní práci. Není to o tom, že se sejdeme a budeme v naší nominaci pracovat. Je to o tom, co holky udělají pro sebe mimo sezonu, v letní přípravě, ve stravě a ve všem. Myslím, že informace si navzájem dáváme, hodně spolupracujeme. Holky mají informace od nás, my se od nich taky učíme, co zažijí v jiných školách, v Rusku, Švédsku a všude. To nás posouvá dál. Věřím, že příští kvalifikace už nedopadne tak jako tahle. Abych přiznal, hodně jsem věřil, že postoupíme.
Foto: PPR / Manuel Lopez, Swiss Ice Hockey Federation
Chcete jít pořád stejným směrem? Věříte mu?
Věříme, nebo aspoň já jsem přesvědčený, že jsme zvolili dobrou cestu. Zaseklo se to shodou těch různých okolností, které v rozhodujícím zápase o olympiádu nastaly. Jinak myslím, že naše hra jako taková má pořád vzestupnou tendenci. Pořád do ní dáváme nové prvky, snažíme se přebírat trendy od kluků, od chlapů, od Kanaďanek, od Američanek... Snažíme se to přeroubovat na naše podmínky. Věříme, že to tak je v pořádku. Naše sezona je teď nějak nastavená, máme určitý playbook, který chceme dodržet, protože věříme, že je dobrý. Ale samozřejmě každý na to můžeme mít jiný názor.
Jak rychle jste v hlavě přepnul na mistrovství světa?
Přepnul jsem během týdne. Mrzelo mě to po zápase na druhý den, sem tam si na to bohužel vzpomenu. Zrovna teď jednou ráno jsem si dával na snídani kafe a vzpomněl jsem si na to, protože jsem vyřizoval víza do Ameriky. Řekl jsem si, že by nebylo špatné, kdybych příště vyřizoval něco jiného do Koreji (směje se). To samozřejmě jenom tak problesklo, protože je to svým způsobem živé, ale už na to nemyslím. Život jde dál a nemá cenu se v tom hrabat. Nikdy jsem to nedělal. Trochu jsem si vynadal, že toto v žádném případě, to je cesta do pekla. Vůbec. Musíme myslet dopředu. Samozřejmě si po sezoně zanalyzujeme, proč to opravdu nevyšlo.
„Musíme se připravit i na přesilovky, které nebyly vůbec v pořádku.“
Vaše příprava na šampionát bude oproti té před kvalifikací výrazně delší, když sečtu domácí kemp a pak kemp v Americe. Budete mít tedy víc času, abyste všechno vyladili?
Na kvalifikaci jsme jeli docela narychlo, ladili jsme formu až tam. Pro holky to bylo i trochu divoké, protože přilétaly z Ameriky a pak se musely adaptovat, co se týče času i vysokohorských podmínek. Trvalo to dva tři dny, až potom si to sedlo. Proto jsme tam byli o něco dřív, abychom si zvykli a přizpůsobili se. Podmínky jsme měli skvělé, ale bylo to celé komplikovanější, bylo to pro nás něco úplně nového. Možná i to sehrálo nějakou roli.
Teď máme přípravu podobnou loňskému modelu. Jediné, v čem se to liší, že jsme tady v České republice dali pět dnů dohromady, místo abychom je rozdělili. Budeme tady mít už i nějaké holky z Ameriky, protože mají jarní prázdniny. O to je to lepší. Musíme se připravit i na přesilovky, které nebyly vůbec v pořádku.
Foto: PPR / Manuel Lopez, Swiss Ice Hockey Federation
Vaše domácí příprava proběhne v Jablonci nad Nisou, kde je 26 metrů úzký led.
Vždycky musíme co nejlépe nasimulovat podmínky, které nás čekají. Stejně jako jsme hráli přípravný zápas v Lenzerheide, které je podobně vysoko jako Arosa, tak teď máme úzké kluziště. Loni jsme taky byli na kempu v České republice na malém hřišti v Turnově, letos je to úplně stejné. Jsou to přece jenom odlišná kluziště. Jinak se tam časuje, jinak najíždí, jinak si člověk rozebírá hřiště a pásmo. Chceme, aby si na to holky co nejdřív zvykly.
V Jablonci budete od středy 15. do neděle 19. března, kdy se přesouváte za moře?
Pak máme dva dny volna a 22. dopoledne odlétáme. Máme štěstí, že bydlíme celou dobu na stejném hotelu. Akorát nějakých šest dnů budeme vyjíždět „doleva“ na přípravný kemp do Ann Arbor, a pak „doprava“ do Plymouthu na mistrovství. Nemusíme se stěhovat, cesta autobusem bude nějakých třicet minut. Máme tam dva přípravné zápasy, jeden jako loni s Finskem a druhý se Švédskem.
„Cíl je stejný jako loni, chceme se udržet a pak případně můžeme myslet výš.“
Plánujete s trenéry změny v nominaci oproti kvalifikaci?
Širší kádr máme daný, holky moc dobře vědí, kdo v něm je. Pořád se bavíme o dvou třech jménech, které nám z toho různě vyplynou, nebo se naopak schovají. Nemáme to stoprocentně ukončené. Ale člověk musí předběžně dělat víza pro všechny hráčky, abychom byli připraveni a nebyli překvapeni.
V předešlých sezonách jste měli na velkých akcích formace poměrně ustálené, teď ve Švýcarsku jste je během turnaje měnili. Je pro vás i tohle jedno ze stěžejních témat?
Myslím, že trenéři mají načtené a vyzkoušené dvojice, a teď jde o to, kdo bude k té dvojici třetí. Ale samozřejmě se to může změnit a může přijít i řez do té dvojice, od toho máme dva přípravné zápasy. V každém případě potřebujeme posílit přesilovky, protože ty nám nejdou, a musíme být více produktivní ve hře pět na pět. Je strašně důležité, abychom si nevytvářeli jenom planý tlak, ale abychom z toho tlaku byli schopni skórovat.
S jakým cílem do Ameriky poletíte?
Cíl je stejný jako loni, chceme se udržet a pak případně můžeme myslet výš. Nemůžeme chtít hnedka zase čtvrtfinále, protože okolnosti můžou být různé. Musíme jít postupně a mít respekt ke každému soupeři, se kterým budeme hrát. I v přípravě, i v základní skupině. Určitě se chceme vyhnout sestupu, to je pro nás první schůdek.
Foto: PPR / Manuel Lopez, Swiss Ice Hockey Federation
Share on Facebook
