Kanada patří tradičně ke spolufavoritům mistrovství světa, neboť skládá tým téměř výhradně z borců nejprestižnější ligy světa. Určitou nevýhodou v porovnání s evropskými týmy může být fakt, že hráči se schází v jednom týmu v podstatě jen pro turnaj na sklonku sezony, zatímco určitá část výběrů České republiky, Švédska, Finska či Ruska se potkává už v jejím průběhu. Neplatí to sice bezvýhradně, ale drobná přednost to pro evropské celky přece jen je. „Základem je vytvořit co nejrychleji nejlepší možnou partu, což si myslím, že se nám letos povedlo velmi dobře,“ libuje si obránce Dion Phaneuf (na snímku) v rozhovoru pro web švýcarské televize Schweizer Fernsehen. „Sedli jsme si a nemáme mezi sebou absolutně žádný problém,“ ujišťuje. „Jsou tu báječní kluci, moc se těším na další společné týdny,“ doplňuje ještě.
Šestadvacetiletý zadák Toronta obsadil po základní části v produktivitě defenzivních borců dvanácté místo, mezi nejčastěji skórujícími beky mu patřila devátá příčka. Ani to však Maple Leafs nepomohlo k postupu do bojů o Stanleyův pohár.
„Je to velké zklamání jako každá neúčast v play off,“ přiznává Dion Phaneuf. „Především mě to mrzí kvůli tomu, že jsme se dlouhou dobu pohybovali kolem osmého místa,“ vysvětluje autor dvanácti gólů a 32 asistencí. Toronto nakonec ztratilo na poslední postupovou pozici dvanáct bodů.
Ze slov edmontonského rodáka následně vyplývá, že nad pozvánkou od stavitelů kanadské reprezentace po souhlasu klubu příliš neváhal. „Pokaždé je pro mě ctí, když můžu obléknout dres národního týmu,“ reaguje. „Navíc mám příležitost napravit si dojem s pokažené klubové sezony, pokud bychom získali titul,“ upozorňuje.
Jednou už se mu to povedlo. Společně s brankářem Camem Wardem totiž jako jediní pamatují zatím poslední zlato, které vyslanci kolébky ledního hokeje získali. „Neskutečný zážitek,“ vydechne bývalý hráč Calgary při vzpomínce na klání v Moskvě a Mytiščích.
„Nikdy na to nezapomenu, ale dobře vím, že zopakovat takový úspěch není snadné. Konkurence je opravdu velká. Mistry světa mohou být téměř všechny přední týmy,“ přibližuje svou prognózu.
Řadu lidí možná napadne, že na širokých evropských kluzištích mohou mít Kanaďané poněkud problém uzpůsobit svou hru. S adaptací měly pomoct dva přípravné zápasy ve Švýcarsku, kde svěřenci Brenta Suttera vyhráli 2:1 v samostatných nájezdech a 4:2.
„V prvním zápase jsme se ještě srovnávali s časovým posunem, navíc jsme za sebou měli jen dva společné tréninky,“ ohlíží se Dion Phaneuf. „Vítězství podpořila dobrou atmosféru v kabině, ale i tak máme před sebou dost práce,“ vypráví dále.
Jedním dechem pak naznačuje, že on osobně v širokém kluzišti problém nevidí. „Máme mladé mužstvo hladové po úspěchu s velkou dávkou talentu a spoustou výborných bruslařů. Právě na širším ledu můžeme naši rychlost lépe využít,“ míní.
Dion Phaneuf se znovu po necelých třech letech potkává s koučem, jenž jej vedl v Calgary i předtím v juniorském týmu Red Deer Rebels či během zlatého šampionátu hráčů do dvaceti let v roce 2005. „Na své hráče klade maximální nároky. Nesnáší, když někdo nedává tréninku sto procent. Neustále vyžaduje tvrdou dřinu,“ vykresluje závěrem Brenta Suttera, jak si jej pamatuje.
