Na Sibiři dostával kudly do zad, teď Polášek v Soči myslí na olympiádu
Foto: Aleš Krecl, cslh.cz
(MOSKVA, od našeho zpravodaje) Reprezentační bek Adam Polášek působí už druhým rokem v ruské KHL. Na úvod letošní sezony však nevzpomíná nejraději. V Novosibirsku totiž neměl potřebnou důvěru nového kouče a rozhodl se pro změnu prostředí. Z chladné Sibiře se přestěhoval do přímořského Soči! "Po všech stránkách si nemám na co stěžovat, je to jako nebe a dudy," líčí obránce, který bydlí přímo v olympijské vesnici, což ho ještě víc motivuje směrem k Pchjongčchangu.
Adam Polášek v minulé sezoně sehrál za sibiřský klub 60 zápasů, dostával důvěru a trenérům se odvděčil slušnými 28 body. Jenže letos to bylo od začátku jiné. "Vyměnili trenéra, hlavním se stal kouč, který měl loni na starosti obránce. Hodně tam dají i na Andreje Tarasenka. Ačkoli je pouze asistentem, tak má hodně velké slovo. Pavel Zubov byl jen takovou figurkou. A když dáte takovému člověku moc, tak si začne taky vymýšlet," hlásí Polášek.
"Když se řekne Soči, tak jako první vám v hlavě vyskočí olympiáda. Pchjongčchang mám v hlavě."
Tomu začátek sezony nevyšel úplně podle představ. "Ale pořád si myslím, že jsem hrál dobrý hokej a byl přínosem pro tým." Zubov a spol. byli asi jiného názoru, český bek se párkrát ocitl mimo sestavu. Ale Poláška štvalo hlavně jejich chování. "Jeden zápas mi řeknou, že jsem hrál parádně a druhý mě posadí, aniž by mi řekli nějaký důvod. Pak jsem dal první gól v sezoně a myslel si, že se to otočí, ale další zápas jsem zase nehrál," líčí otevřeně.
"Byly tam i takové kudly do zad. Ze světa mám naučené, že když se něco děje, tak prostě jdu za trenérem. Chtěl jsem si to jenom vyříkat a myslel si, že jsme oba profesionálové. Ale hned další den jsem se z televize dozvěděl, jak dlouho jsme spolu mluvili a co jsme si přesně říkali. Takže z jejich strany to nebylo tak profesionální, jak by mělo být," pokračuje Polášek, který se rozhodl pro změnu klubu a ze Sibiře se přesunul do přímořského Soči.
Hokej hrát umím. Jsem hráč, který potřebuje od trenéra důvěru
"Rozhodl jsem se tak po čtvrtém zápase, co jsem nehrál. Věděl jsem, že tudy cesta nevede. Hokej hrát umím a jsem hráč, který potřebuje od trenéra důvěru. Když mi ji dá, tak mu to tam odehraju, ale v Novosibirsku to nevyšlo." Poláškovi nakonec pomohl dobře sehraný zápas na ledě Soči. "Rozhodovali se, koho vzít. Čekali i na nějakého Američana, ale druhý den už volali, že mají zájem," sděluje Adam Polášek, kterého hokej zase začal bavit.
"Jsem moc rád, že se mi povedlo dostat do takového týmu a města. Nemám si opravdu vůbec na co stěžovat, to jsou nebe a dudy. Zjistil jsem, že v Rusku to jde profesionálně. Jsem rád, že mi dali v Novosibirsku šanci zahrát si KHL, ale v Soči vidím, jak to může jít. Touhle cestou bych chtěl pokračovat," září šestadvacetiletý bek. "Ale hlavní změnou je to, že se tam hraje hokej. Na Sibiři to byla pořád taková ta ruská mentalita s tuhou defenzivou."
Na jedné straně vidíte sluníčko a moře, na druhé zasněžené hory
Soči se naopak prezentuje útočným pojetím hry. "Mentalita je tam spíš americká. Dostaneme tři góly, ale pořád máme sílu v tom, že můžeme dát čtyři," pokyvuje ostravský rodák, který si rychle zvykl na odlišné podnebí. "Soči je letovisko. Asi pět dní v týdnu je tam hezky, jenom na mikinu. Zbylé dva dny pak zalezete domů. Ale když se podíváte, tak na jedné straně vidíte moře, sluníčko a na druhé zasněné hory. Tam chcete být," usmívá se.
Soči bylo před necelými čtyřmi lety dějištěm turnaje pod pěti kruhy. "Žiju přímo v olympijské vesnici kousek od stadionu, takže jsem denně v olympijském parku. I na hory se čas od času zajedeme podívat. Je to hezký výlet, jen dvacet minut autem. Skočíme na lanovku a užijeme si den na horách." Do lyžování se však raději nepouští. "Zakázáno to nemáme, ale mám o sebe strach a nechci udělat hloupost, která by mě stála sezonu," přiznává.
Zlým mužem umí být každý, ale chci být týmu prospěšný na ledě
Olympijský komplex se podle něj moc nezměnil. Když tak na něj denně kouká, o to víc jej láká možnost startovat v Pchjongčchangu. "Když to tady vidím každý den a představím si, jak to tam může vypadat, jaký tam bude ruch, tak to chci vidět naživo. Mám to v hlavě a když se řekne Soči, tak jako první vám v hlavě vyskočí olympiáda." Poslední šanci ukázat se bude mít v neděli proti Švédsku. "Myslím, že na to mám a že bych se hodil," má jasno.
Ale dobře ví, že do olympiády je daleko. "Do té doby sehrajeme ještě hodně utkání a může se stát cokoliv. Přijde zranění, výkyvy formy, je toho strašně moc," říká Polášek, který vzhledem trošku připomíná Radka Gudase. Dokáže být také zlým mužem? "Myslím, že každý umí být zlý. Proporce na to mám, nebál bych se. Už jsem to dokonce zkoušel, ale chci být vždycky týmu prospěšnější na ledě tím, co umím s hokejkou," zakončuje Polášek.
Share on Facebook
