Mluvilo se o tom delší dobu, těď je všechno potvrzeno. Mezi novými členy Síně slávy zámořského hokeje bude od listopadu také Pavel Bure. Někdejší skvělý bruslař a střelec se dočká jako šestý Rus v pořadí, předtím byli do Hockey Hall of Fame přijati trenér Anatolij Tarasov, Vladislav Treťjak, Valerij Charlamov, Vjačeslav Fetisov a Igor Lationov. "Je to pro mě ohromná pocta, mám samozřejmě velkou radost," hlásí ze svého bydliště na Floridě, kam se nedávno vrátil z Moskvy.
Pavel Bure patřil k nejlepším ruským hokejistům v NHL, ale nikdy nezískal Stanleyův pohár. Nejblíž byl během angažmá ve Vancouveru, s Canucks se v roce 1994 dostal do finále, jenže Pohár zvedli nad hlavu New York Rangers. "Hodně lidí říká, že ten Stanley Cup nemám. No jo. Píší o tom i v novinách. Já tyhle kritiky nečetl. Nejsem sám, komu se velké vítězství nepoštěstilo," říká v rozhovoru pro deník Sovětskij Sport.
Vstupenkou do Síně slávy nejsou jen trofeje a rekordy, ale především výkony. A také vystupování na ledě, mimo arény. To, co dotyčný udělal pro hokej jako takový. V tomto ohledu může mít Bure čisté svědomí. Pro několik generací fanoušků znamenal symbol skvělého útočníka, který dokáže dávat góly, předvede vždycky něco navíc, ale hlavně - nikdy se nevzdává.
Perfektní bruslař vynikal nasazením, ve všech klubech patřil k jasným lídrům. "Stanley Cup už nevyhraju. Ukončil jsem kariéru, tak to prostě je," mávne rukou. Jakmile odešel do hokejového důchodu, fanoušci čekali, jestli bude vybrán do Síně slávy. Když uběhla potřebná doba, po níž je uvedení mezi elitu teoreticky možné, objevilo se Bureho jméno opakovaně mezi kandidáty. Ruský bohatýr se dočkal letos.
"Výběr dělají lidé podle svého nejlepšího vědomí, i když jsou samozřejmě subjektivní. Mají svůj názor na jednotlivé odobnosti. Jestliže se rozhodli pro mě, je to ohromná věc," pochvaluje si. Informaci o tom, že se stane členem Hockey Hall of Fame, se dozvěděl ještě dřív, než byla zveřejněna v médiích. "Tak to v Americe chodí. Zavolali mi můj bývalý trenér Pat Quinn a oznámil, že jsem mezi vybranými," popisuje. Onen telefonát proběhl v přímém přenosu stanice TSN, sledovat ho tudíž mohli všichni hokejoví fanoušci.
Podobný výraz uznání proběhl také v případě Síně slávy. Do té Pavel Bure vstoupil shodou okolností také letos, jen před několika týdny při šampionátu v Helsinkách. "Vidíte, v první chvíli mi to ani nepřišlo. Pane jo! Udělal jsem double, což se podaří málokomu. Je to docela zábavné," směje se. Zatímco událost na půdě IIHF si v květnu užil mj. s Philem Housleyem, Milanem Novým nebo Raimo Helminenem, do Síně slávy vstoupí po boku jiných legend.
V listopadu budou na slavností akci v Torontu oceněni rovněž Joe Sakic, Mats Sundin či Adam Oates. Jiní musejí čekat dál, například Brendan Shanahan, jehož přijetí se v roce 2012 předpokládalo především. Ovšem členové komise Síně slávy měli těžký úkol, vybrat z množství hvězd není snadné. Pro Bureho hovořily jeho výkony i popularita. Stejně tak statistiky. V 702 utkáních NHL nasázela "Ruská raketa", jak Buremu přezdívali, úžasných 437 gólů. Celkově nasbíral 779 bodů, tedy v průměru víc než bod na zápas!
Kdyby stříbrný medailista z olympiády v Naganu neměl dlouhodobé potíže s kolenem, byla by jeho bilance ještě skvostnější. I takhle je to ale mazec. Dvojnásobný majitel Maurice Richard Trophy pro nejlepší kanonýra NHL v pěti sezonách nastřílel víc než 50 gólů. Také tahle čísla hrála při rozhodování komise Síně slávy roli. "Hockey Hall of Fame je poměrně konzervativní organizace, když do ní přijmou Evropana, je to stále něco mimořádného. Fakt si toho vážím," přiznává.
V komisi od loňského roku pracuje také Bureho krajan Igor Larionov. Možná právě on bývalého útočníka Vancouveru, New York Rangers a Floridy navrhl. "To nevím. S Igorem jsem mluvil na mistrovství světa i po pohřbu Vladimíra Krutova v Moskvě. Nic o Síni slávy neříkal. Ale je pravda, že mě zná asi ze všech nejlépe. Když jsem přišel kdysi do Vancouveru, bydlel jsem u něj, Igor mi po všech stránkách pomáhal. Byl to velkolepý hráč a skvělý člověk," uzavírá.
