Orct o bleskovém záskoku: Jeden trénink nedá nic, ale pro mě je to cenné
Foto: hokej-litvinov.cz
Do pražské Tipsport arény jezdil před lety na akce reprezentace, Zdeněk Orct v 90. letech oblékal dres se lvíčkem a stihl i dvě účasti na mistrovství světa. V úterý ráno přijel do stejné budovy jako bleskový záskok. "Trenér brankářů Petr Jaroš volal, že měl nějaké zdravotní problémy. Ozval se mi tedy Martin Ručinský, jestli bych nedorazil," konstatuje někdejší dlouholetý gólman, který má nyní na povel maskované muže Vervy.
Původně si představoval, že dá počátkem týdne odpočinek. "Abych byl upřímný, víc to zkomplikovalo plány mojí paní. Měli jsme mít v klubu tři dny volna, chtěli jsme mít svůj program," hlásí s úsměvem. Zdeňkova manželka nicméně ví, že šance od národního mužstva nepřichází jen tak, Orct navíc v pondělí absolvoval příjemnou slavnost v Ústí nad Labem.
Tamní hokej slavil 70. narozeniny a pogratulovat přišla spousta klubových legend i osobností českého hokeje. Orct nechyběl, byť měl napilno. "Jo, bylo to trochu časově náročné. Zápas v Ústí skončil v devět hodin večer, následoval raut, kde jsem se chtěl pobavit s klukama, které jsem třeba delší dobu neviděl. Tedy s Dušanem Salfickým, Honzou Čalounem, Honzou Alinčem a s jinými. Domů jsem dorazil někdy v jednu v noci a ráno vyrážel do Prahy," povídá.
Jeho přítomnost u elitního výběru je jen dočasná, ale Zdeňkovi to nevadí. "Na turnaj nepojedu. Petr Jaroš bude v pořádku a s týmem odletí, na středečním tréninku budeme oba. Pak si to zabalím a vyrazím zpátky do Litvínova," usměje se účastník MS 1993 a 1998, který v minulosti válel nejen za Litvínov, ale také v Kladně, ruské Kazani nebo ve zmíněném Ústí nad Labem.
Úterní přípravu s národním týmem absolvoval Orct po konzultaci s Petrem Jarošem. "Zatím jsme se osobně nepotkali, to nastane až ve středu. Dostal jsem od nějaké určité instrukce, co by si představoval, abych s klukama udělal. Snažil jsem se, ale samozřejmě – každý pracuje určitým způsobem. Jestli jsem to zvládl dobře, to posoudí Petr nebo samotní gólmani. S nimi jsem se, myslím, shodl."
Výhodou Orcta je fakt, že v Litvínově ještě nedávno úzce spolupracoval s Pavlem Francouzem (na snímku). Dobře zná i Jakuba Kováře a Patrika Bartošáka, chlapi s lapačkou a vyrážečkou k sobě mají blízko. Tvoří zvláštní svět, jemuž jinak rozumí málokdo. Orct kvituje, že je aspoň na chvíli zase mezi svými na reprezentační úrovni. "Určitě, je to příjemné. S Pavlem o sobě víme pořád, i s jinými kluky. Takže jde spíš o ten fyzický a osobní kontakt než internetový a prostřednictvím různých aplikací," připomene.
Šestačtyřicetiletý rodák z Liberce díky operativní výpomoci vybočil z litvínovského prostředí a na chvilku okusil něco nového. "Je to změna, jsem šťastný, že u mužstva mohu být. Poznám osobně Pepu Jandače, i když jsem samozřejmě věděl, kdo to je. Ale nikdy jsme osobně nespolupracovali. Jeden trénink nedá nic, ale i tak je to pro mě cenné," reaguje. Sám se také může v myšlenkách přenést do doby, kdy sám chytal na prestižní scéně. Jenže jak tvrdí, jeho éru v národním mužstvu dávno odvál čas "To už je spousta let. V reprezentaci jsem zažil hodně málo. Jak se člověk vyvíjí, beru to jinak. Nostalgie tam není," zmíní.
Nicméně zážitky mu nikdo nevezme. "Jsou to hlavně účasti na mistrovství světa, kdy jsem si nesáhl na puk a mám dvě medaile. Ale poznal jsem atmosféru velkého turnaje. Dnešní kluci si asi řeknou, že to je nic. Pro mě to však tenkrát bylo strašně moc. Mohl jsem být v mužstvu s gólmany jako Roman Turek nebo Petr Bříza." Orct nastupoval za Ivana Hlinky, na kontě má osm mezistátních startů – čtyři za federální výběr a stejný počet v barvách české reprezentace. "Samozřejmě mám i negativní vzpomínky, na Švédských hrách jsem dostal dost gólů od Kanaďanů, ten zápas se mi nepovedl. Tohle všechno nosím v hlavě, Pavel Francouz vám potvrdí, že moje paměť je dobrá. Vybavím si spoustu věcí hodně zpátky. Převažují samozřejmě ty příjemné," usměje se závěrem.
Share on Facebook
