Přestože se jemu ani pražské Spartě právě končící sezona nepovedla podle představ, Petr Ton (na snímku) stále platí v Tipsport extralize za rychlonohého kanonýra, který je schopný upláchnout bekům a svým pověstným bekhendovým blafákem zakončit. Sedmatřicetiletý odchovanec kladenského hokeje má na kontě několik startů za národní tým, přestože mezi dospělými na vrcholné akci nikdy nereprezentoval, patří do Klubu hokejových střelců deníku Sport a zkušenosti sbíral v barvách Jokeritu Helsinky, Blues Espoo, Jyväskylä či Kärpätu Oulu i ve finské SM-Liize. Právě bronzový medailista v juniorského mistrovství světa 1993 ve švédském Gävle jako další svolil, že se podělí o své názory. Petr Ton mimo jiné uvedl, že případné ukončení kariéry by bylo u něj definitivní. Dále například prozradil, že nechápe, jak se mohla společnost Sazka dostat do takových problémů anebo že zavedení eura by podle něj české ekonomice uškodilo.
Petře, v průběhu letošní sezony se probíral útok hráčů Čechova na hokejisty Omsku bezprostředně po úvodním vhazování. Jak jste všechny okolnosti tohoto incidentu vnímal?
„Sledoval jsem, jak se to celé řešilo a považuji za dobré, že vedení soutěže ještě dodatečně upravilo tresty, protože něco takového do hokeje nepatří. Tohle už není o emocích a v Americe by si něco takového ti hráči nedovolili. Mně osobně to tak trochu připomnělo jeden zápas ještě ve federální lize v Popradu, kde nás napadali fanoušci i pořadatelská služba, zápas se nedohrál a my jsme jej prohráli kontumačně. Když jsme se chtěli dostat do autobusu, policie nás pustila, že je vše v pořádku, ale nakonec jsme po parkovišti utíkali s bágly před popradskými fanoušky, kteří měli v ruce tyče a podobné ´nástroje´. Teď už se tomu smějeme, ale tehdy to žádná legrace nebyla. Soupeř nakonec k rozhodujícímu pátému utkání ani nepřijel.“
V poslední době se objevují případy, kdy se sportovci vrací k aktivní činnosti poté, co už kariéru ukončili. Michael Schumacher znovu usedl do kokpitu formule 1, fotbalový brankář Jens Lehmann opět chytá a snahu oživit aktivní činnost oznámil i plavec Ian Thorpe. Co si o těchto krocích myslíte? Dovedete si představit, že byste učinil něco podobného?
„Tohle se hrozně těžko posuzuje, protože existuje hrozně moc důvodů, proč sportovci končí kariéru a stejně tak může být mnoho důvodů, které je přivedou ke sportu zpět. Nicméně mně osobně se končení – nekončení nelíbí. Nemám to moc rád, přestože třeba u Lance Armstronga jsem schopný to díky jeho příběhu pochopit, protože skončil na vrcholu, kdy ustál tlak médií, a vrátil se, aby propagoval cyklistiku. Já osobně v tuhle chvíli cítím, že půjde o definitivní volbu, pokud se rozhodnu s hokejem skončit. Na druhou stranu i já se můžu splést. Vezměte si, že ani Dominik Hašek neplánoval, že nebude kariéru natahovat až do současnosti, když poprvé končil.“
V prvních týdnech letošního roku hýbala sportovním prostředím kauza hráčů fotbalové Sparty, kteří byli omluveni z reprezentace, ale v přípravném utkání klubu nastoupili v dresech s cizí jmenovkou. Co vám prolétlo hlavou, když jste se o tom dozvěděl?
„Zaráží mě, že v dnešní době, kdy si novináři překládají zahraniční články na internetu, se stane něco takového. Přišlo mi to celé tak trochu nedomyšlené, překvapující až amatérské. Hrajeme si tu na velké profesionály, ale něco takového by si nedovolili ani v okresním přeboru. Vůči reprezentaci to nebylo fér. Z pohledu hráčů mi to přišlo nešťastné. Bylo mi jich líto, protože jim to nařídili šéfové klubu. Mně osobně se stalo něco podobného, když národní tým poprvé vedl Alois Hadamczik a jeli jsme se Spartou na Spenglerův pohár. Mě a Honzu Marka tehdy klub nechtěl uvolnit, z čehož vznikla mediální přestřelka, proč nechci reprezentovat. Dva dny před Channel One Cupem klub přišel s tím, ať se rozhodnu sám, protože na základě smlouvy mezi svazem a extraligou hrozila velká pokuta. Dostal jsem se do situace, kdy jsem musel volit mezi ukřivděným klubem nebo odmítnutím reprezentace. Už jsem nemohl měnit dohodu, abych se dobře připravil, protože roli hrálo i zdraví. Nakonec jsem já byl ten špatný, kdo nechce reprezentovat.“
Do obrovských potíží se dostala kvůli splácení úvěru za výstavbu O2 areny společnost Sazka, z níž plynulo velké množství prostředků do sportu. Vy se zajímáte o dění na burze. Překvapilo vás, jak Sazka dopadla?
„Mám kamarády, kteří rovněž řídí firmy a s nimi jsme se o tom bavili. Samozřejmě člověk nezná všechna pro a proti, ale i se znalostí jen základních dat nemohu pochopit, že s takovým gigantem to kvůli jedné hale došlo takhle daleko. Takové dokumenty by přece nemohl podepsat ani někdo, kdo ekonomice v podstatě vůbec nerozumí. Vždyť se vše mnohonásobně přeplácelo. Naštěstí jsem se nesetkal s reakcí, že by mi někdo jako hokejistovi předhodil, že kvůli stadionu pro náš sport nedostává český sport tolik peněz. Velké a populární sporty jako například hokej nebo fotbal, které jsou odkázané na sponzoring, si mohou najít jiné sponzory nebo snížit náklady, ale současná neutěšená situace ohrožuje malé sporty. Těch je mi líto, protože jich mám spoustu rád a i v nich vyrůstají osobnosti, což dokazuje například Martina Sáblíková. Teď hrozí, že se podobné malé sporty dostanou do velkých potíží a mohou i zaniknout, což by byla škoda.“
S ekonomikou souvisí i další téma. Česká republika by se postupně měla přibližovat splnění konvergenčních kritérií a zavedení eura. Vidíte v přijetí společné evropské měny pozitivní krok?
„Výrazně do hloubky jsem o tom ještě nepřemýšlel, protože se domnívám, že ještě nějaký rok bude trvat, než na to dojde. Ovšem v podstatě kdekoliv bylo přijatou euro, šla ekonomika dolů. Náš hrubý domácí produkt je poměrně dobrý a díky tomu máme i docela silnou korunu. V tuhle chvíli bych se postavil proti zavádění eura, protože by to České republice ublížilo.“
Stále hlasitěji se nyní hovoří o možnosti přímé volby prezidenta. Vy osobně byste byl pro, aby si hlavu státu volili sami občané a nenechávali tuto možnost pouze na svých zvolených zástupcích v Parlamentu České republiky?
„Zaslechl jsem, že vláda chce podniknout kroky, aby se prezident volil přímo. Přečetl jsem si o tom i nějaké články. Díky tomu, že prezident nemá nejvyšší pravomoc ohledně zákonů a hodně podle mého reprezentuje lid, bych se přikláněl k tomu, aby si jej občané volili sami a přímo.“
Koncem ledna se objevila zpráva, že Michaela Kocába navrhly některé organizace zabývající se lidskými právy na udělení Nobelovy ceny za mír mimo jiné za to, že upozorňoval na tragickou situaci obyvatel Severního Kavkazu a na zacházení s uprchlíky z této oblasti v zemích Evropské unie. Zaznamenal jste tyto snahy? Co na ně říkáte?
„Zaregistroval jsem to, i když se musím přiznat, že si teď nevybavím úplně všechny podrobnosti. Nicméně i tak mě tahle informace hodně překvapila. Člověk si občas řekne, proč vlastně někdo takovou cenu dostal a při zkoumání bližších detailů zjistí, pro světový mír jako takový mohl být ještě méně prospěšný než Michael Kocáb.“
