Pivo a tatarák, ale i bolestivá vzpomínka. Lotyš Džerinš dorazil do Hradce
Foto: Jan Vavřina, mountfieldhk.cz
Hledáme centra, ideálně dva. A v Česku už nejsou. Asi tak by se daly shrnout hlavní myšlenky hradecké generality v průběhu letní přípravy, co se týče stavby kádru na novou sezonu. Koncem června se fanoušci přece jenom dočkali výtečné zprávy: Mountfield zlanařil Andrise Džerinše, lotyšského reprezentanta z Dinama Riga, který má na kontě téměř stovku startů za národní tým a přes 250 v Kontinentální lize. „Samozřejmě na mě nějaký tlak bude. Ale snažím se na to nemyslet,“ říká 28letý útočník v rozhovoru pro hokej.cz.
Zatímco spousta soupeřů se už v těchto dnech prohání po ledě, pátý tým loňského ročníku Tipsport extraligy čeká nástup až příští týden. Ale už teď ve středu se v téměř kompletním složení sešel k prvnímu tréninku na suchu. Téměř měsíc poté, co se s Mountfieldem dohodl na roční smlouvě, tak mohl Andris Džerinš konečně poznat svoje spoluhráče.
Jaké jsou vaše první pocity z Hradce Králové?
Jsem natěšený, i když jsem právě teď trochu mimo svoji komfortní zónu. Potřebuju si na všechno zvyknout, seznámit se se všemi kluky. Snad se dáme rychle dohromady.
Kdy jste dorazil?
V úterý. Zatím jsem na hotelu a hledám si byt. Jestli o nějakém dobrém víte, můžete mi říct (směje se).
Hradec má celkem kosmopolitní mužstvo. Kanaďan, Slovinec, teď vy, k tomu spousta Slováků… Je to pro vás jednodušší, než kdybyste přišel do čistě „českého“ týmu?
Nevím, jestli to hraje nějakou větší roli. I většina těch českých hráčů nepochází z Hradce, jsou z různých míst po republice. Takže o to asi nejde. Jde o to, abychom vybudovali vztahy a od toho se odpíchli.
Jak se vůbec váš příchod seběhl?
Generální manažer Aleš a trenér kontaktovali mého agenta. Pak volali přímo i mě. Bavili jsme se spolu a nakonec jsme se dohodli.
Ale v Rize jste byl spokojený, nebo ne?
Samozřejmě. Je to doma, a není lepší místo než domov. Ale myslím, že jsem v určitém smyslu potřeboval životní změnu. Změnit místo, protože tam jsem byl sedm let. Vyzkouším si to tady, minimálně pro nejbližší sezonu.
„Myslím, že jsem v určitém smyslu potřeboval životní změnu.“
Co víte o Česku jako zemi?
Mají rádi pivo, jedí tatarák… (směje se). Celkově tu jsou dobří lidé, aspoň to platí zatím o všech, které jsem tu potkal. Když jsem v minulých letech navštívil Prahu nebo jiná místa, vždycky jsem měl z uvítání příjemný pocit. I to byl jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl přijít.
A co vám říká český hokej?
My jako Lotyši s Čechy vždycky prohráváme. Nevím, jestli jsme je někdy porazili. Vždycky je to do určité chvíle těsný zápas, ale pak prohrajeme. Řekl bych, že jejich styl našemu národu nesedí. Slyšel jsem od dalších kluků něco o systému, kterým tady hrajou. Ale všichni se snažíme o to samé: Dostat puk do brány a dát o jeden gól víc než soupeř. Na tom se nic nemění.
S českým týmem jste hráli vyrovnaný zápas i na letošním šampionátu v Moskvě. Vybavujete si ho? Dařilo se vám, měl jste dvě asistence…
Na ty asistence si ani nepamatuju. Ale opravdu si vzpomínám na ten gól, co jsme dostali v poslední minutě. Ani nevím, jak se to stalo. Jen hodili puk na bránu, on trefil nějaké hokejky a spadl tam. To si pamatuju moc dobře. A opravdu to bolelo.
Měli jste tak blízko výhře…
Ano, ano, přesně. Byli jsme tak blízko, ale zároveň tak daleko. Nepamatuju si přesně, kolik sekund před koncem to bylo (59, pozn. red.). To se občas zkrátka stane.
Nakonec jste porazili jen Kazachstán, třikrát jste prohráli v nastavení a ve skupině jste skončili předposlední. Jak na mistrovství vzpomínáte?
Nemůžeme být úplně spokojení, protože jsme se nedostali do čtvrtfinále. Ale líbilo se mi, jak jsme hráli. Dřeli jsme, hráli jsme vyrovnaně úplně s každým. Jsem na nás pyšný, i když z výsledku šťastný nejsem.
„(Bukarts) říkal o Česku jenom to dobré. I to byl jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl přijít.“
Víte o tom, že jste hrál proti Richardu Jarůškovi, který je teď s vámi v kabině?
Ne, nevím (směje se). To si opravdu nevybavím. Obličejů bylo tolik a na mistrovství jde všechno tak rychle… Jeden zápas, pak se hned připravit na další. Takže jsem to nevěděl. Ale díky, že už to vím (směje se).
V týmu jste byl i s Robertsem Bukartsem ze Zlína. Bavili jste se spolu o Česku?
Jakmile jsem dostal nabídku, ptal jsem se ho. Říkal o Česku jenom to dobré. Říkal, že to je něco jiného. Méně cestování, jiný typ stadionů, méně týmů… Takové drobnosti. Jemu se tady líbí, takže i to byl jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl přijít.
On měl loni skvělou sezonu, jakmile do Zlína přišel, ohromě ho zvedl. Přál byste si letos něco podobného u sebe?
Rozhodně! Dal asi dvacet gólů ve čtyřiceti zápasech, kdo by nechtěl? Ale nejdůležitější je pořád tým. Když se daří týmu, pak vypadají dobře všichni, to je ta hlavní věc. Nemyslím, že bychom se měli nějak moc dívat na to, kdo dává góly a kdo ne.
Ale musíte na sebe cítit tlak. Přišel jste jako „velké jméno“.
Ano, samozřejmě, nějaký tlak na mě bude. Ale snažím se na to nemyslet. Jak jsem řekl, puk je jen jeden a jenom jeden tým může vyhrát. To je to, na co se zaměřuju.
„Nerad bych předbíhal a skákal do budoucnosti, nejsem Nostradamus.“
Jak byste se jako hráč charakterizoval?
Myslím, že zvládám od všeho něco. Snažím se hrát podle toho, jaký má tým systém, a dělat, co po mě trenéři chtějí. Můžu být užitečný na každé pozici, kde mě tým potřebuje. Dívám se na sebe jako na všestranného hráče.
Hned začátek přípravy pro vás bude takovým malým návratem do KHL, protože vás čekají Ufa a Omsk. Těšíte se?
Ano, rozhodně se těším. Jsou to jedny z největších a nejbohatších týmů v Rusku a dá se říct, že skoro každou sezonu mají ty nejlepší hráče. Pokaždé chcete měřit síly s těmi nejlepšími, abyste poznal, jak na tom jste. Bude to pro nás skvělá výzva. Jak pro tým, tak pro každého hráče jednotlivě.
V přípravě ale budete oproti ruským týmům o kus pozadu…
Asi ano. Ale je to příprava, na konci zápasu byste se neměli moc dívat na skóre. Hlavně byste se měli dostat do systému, který po vás trenéři chtějí. Nejdřív je potřeba projít tím vývojem, a až pak se zajímat o výsledky.
A s jakým týmovým výsledkem byste se letos v Hradci spokojil?
Myslím, že vyhrát extraligu by nás všechny uspokojilo dostatečně (směje se). To je vždycky cíl každého týmu, vyhrát. Uvidíme, jak se nám to rozjede. Nikdy nevíte, co přijde. Nerad bych takhle předbíhal a skákal do budoucnosti, nejsem Nostradamus. Soustředím se na to, abych se dobře připravil a dělal to, co mám. Od toho se bude odvíjet zbytek.
Share on Facebook
