Pozor na chyby, Švédové by je trestali, ví Čajka. Zlepšil se i díky Zugu
Foto: Karel Málek, Juniorský hokej
Ještě před rokem o něm v českém hokeji nikdo moc nevěděl, ovšem Petr Čajka tou dobou kroutil už třetí sezonu ve Švýcarsku. Někdejší sparťan odešel ve velmi mladém věku do země pod Alpami, později si ho vyhlédli zástupci mládežnické akademie z Zugu. A šikovný útočník teď reprezentuje osmnáctku na Memoriálu Ivana Hlinky. "Poprvé jsem v národním týmu nastoupil za sedmnáctku, hodně mi pomohl právě Zug. Máme tam skvělý program, díky němu jsem se zlepšil," pochvaluje si spokojeně.
Úvodní duel turnaje v Břeclavi byl pro Čajku speciální, vítězství nad Švýcarskem dodá celému týmu sebevědomí a jemu osobně klid před návratem do Zugu. "Kdybychom prohráli, kluci v kabině by se určitě smáli," hlásí. Dnes jdou junioři do další bitvy, večer od 19 hodin je čekají Švédové. "Musíme si dát pozor na chyby, které jsme v prvním utkání udělali. Švédové by je totiž trestali," upozorňuje.
Jelikož působíte ve Švýcarsku, úvodní zápas osmnáctky na Memoriálu Ivana Hlinky pro vás musel být pikantní. Je to tak?
Určitě. Zvlášť když má člověk na straně soupeře kamarády, s nimiž jinak hraje v týmu. Před zápasem jsme se trošku hecovali. Ve švýcarské reprezentaci jsou dva kluci z Zugu, ten třetí vypadl a do konečné nominace se vzhledem ke zranění nedostal.
Během utkání bylo vidět, že jste si měli co říci.
Jo, něco tam bylo. Rozhodčí nás chtěl roztrhnout, ale když jsem mu řekl, že spolu hrajeme v týmu, tak nás nechal (směje se). Bylo fajn mít tady někoho, s nímž si můžu pokecat.
Kdybyste se Švýcary prohráli, asi byste se spoluhráči v Zugu nevydržel, že?
Přesně. Jsou takoví, že když jsme prohráli ve Švýcarsku přípravu, hned večer jsme si psali. Smáli se mi. Teď to byl mnohem důležitější zápas, jsem moc rád, že jsme utkání zvládli a vyhráli.
Bylo hodně psychicky náročné, když jste věděli, že s ohledem na šanci postoupit do play off je nutné jednoznačně zvítězit?
Každý vstup je hrozně důležitý. Do turnaje i do samotného zápasu. Když jsme dostali v první třetině gól, a soupeř vedl, by to pro nás trošku šok. Ale trenér nám řekl, že musíme jít dál. Že jsme lepší. Splnili jsme to, navíc se nám povedlo dát šest gólů. Takže paráda.
Zvedne lepší koncovka sebevědomí?
Jasně, je to určitě dobré. Ale musíme se víc soustředit na náš hokej, protože takové góly proti Švédsku nebo Americe padat nebudou. Čtyři nebo pět branek padly po střelách mezi nohy, koncovku pořád musíme zlepšovat. Je na čem pracovat. Se Švýcary to vyšlo, v přípravě jsme s nimi hráli vyrovnané zápasy, nikdo moc nečekal, že to skončí 6:2. Ale řekl bych, že to je také o podmínkách. My jsme v Břeclavi týden. Jsme zvyklí na vedro, na místní led. Oni přijeli, dali jeden dva tréninky, a šli hrát. Muselo to být pro ně těžké.
Jak jste si užili atmosféru v hledišti?
Super. Tohle vás hezky nabudí. Jestli příště přijde zase podobná návštěva, bude to parádní.
Dnes večer vás čekají Švédové, to asi bude těžší překážka, co říkáte?
Jsou kvalitní, nesmíme s nimi hrát totéž, co na úvod se Švýcary. Ti měli dost brejků, Švédové by naše chyby určitě trestali. Pokud tohle zlepšíme, šanci máme. Každý zápas začíná od 0:0, jestliže budeme dělat, co po nás trenér chce, tak můžeme uspět.
V kádru české osmnáctky jste jediným krajánkem ze Švýcarska. Jak jste se do země pod Alpami dostal?
Začnu tam už čtvrtý rok, v Zugu to bude druhá sezona. Předtím jsem hrál za dva menší kluby. Do Švýcarska mě zlákal taťkův kolega, který přišel s tím, že budu hodně hrát a získám zkušenosti. Pak si mě všimli lidé z Zugu, kde jsem hrozně spokojený. Máme skvělý program, tréninky dvakrát třikrát denně. Udělám maximum, abych tam zůstal co nejdéle.
Je reálné, že byste v nové sezoně naskočil za tým dospělých v NLA?
Určitě by to bylo fajn, ale v soutěži má každý klub jen čtyři licence pro cizince. Což jsou Kanaďané a Švédové. Ale v Zugu mají i farmu, pokud zahraju dobře, věřím, že mě tam mohou poslat.
Bylo těžké si v novém prostředí zvyknout? O Švýcarech se říká, že ne každého hned vezmou za svého.
Něco na tom asi je, ale já to měl dobré, v týmu jsme byli dva Češi. Chodili jsme spolu do škol a bydleli v jedné rodině. Neustále jsme byli nuceni, abychom se učili německy. Týdně bylo asi dvacet hodin lekcí. Člověk seděl s jednou učitelkou půl rok, pak naskočil do třídy. Dali vám test a už se neptali, jestli v němčině rozumíte.
V minulé sezoně jste se prosadil do reprezentační sedmnáctky, teď hrajete Memoriál Ivana Hlinky. Dostat se do národního týmu ze Švýcarska asi není úplně snadné.
Nastoupil jsem v půlce sedmnáctky, podle mě na to měl velký vliv právě Zug. Program je tam fakt vynikající, myslím, že jsem se díky tomu docela zlepšil. Budu se snažit dál, abych se v reprezentaci udržel.
Jak vlastně ve stručnosti funguje hokejová akademie v Zugu?
V každém ročníku je nás šest, prostředí je hodně přísné. Vybrat šestici z celého Švýcarska, to vytváří velkou konkurenci. Do Zugu se hlásí spousta hokejistů, prosadí se ti nejlepší. Nás šest chodí společně do třídy, na tréninky, někdy i se staršími hráči. Pohromadě jsme na snídaních, na obědech. Pořád. Bydlíme u rodin, ale jinak je program komplexní. Jsem za to moc rád.
V švýcarském hokeji je teď největší hvězdou Nico Hischier, který byl letos draftován do NHL jako číslo jedna. Pobláznil mladé hráče a děti v zemi?
Když jsem přišel do Švýcarska, a řeklo se, že bude zápas proti Bernu, všichni se ptali, zda bude hrát Nico. Já vůbec nevěděl, co se děje. Kdo to je. Ale jakmile pak vlítnul na led, tak jsem viděl, co dovede. On je i skvělý kluk, všichni ho tam milují a uznávají.
Share on Facebook
