Praha 1992: Škoda finále, ale i bronzu si hrozně vážím, tvrdí Hrbek
Foto: www.hcsparta.cz
Desáté pokračování letos napíše mistrovství světa u nás. Šampionát se dosud v Československu nebo České republice konal devětkrát, tuzemští hokejisté získali třikrát zlaté medaile, jindy jim triumf o vlásek unikl. Hodně blízko byl federální výběr také v roce 1992. "Měli jsme to dobře rozehrané, ve čtvrtfinále jsme dali Američanům 8:1. Ale pak nás vyřadili Finové. Po nájezdech... Škoda, že to tenkrát nevyšlo, ale víte, jak to chodí. Penalty jsou vždycky loterie," říká Petr Hrbek v prvním z ohlédnutí hokej.cz za pražskými turnaji.
Před 23 lety to byl trošku zvláštní turnaj. Jednak se po dlouhé odmlce znovu konalo mistrovství světa v olympijském roce, jednak šlo o poslední šampionát, jehož se zúčastnili v jednom výběru Češi a Slováci. "Začínali jsme v Bratislavě, tuším proti Norům. Sehráli jsme tam utkání proti Francii a Rusku, pak následovalo stěhování do Prahy. Bylo krásné. Nádhera! Já tehdy působil na Spartě a šampionát probíhal tam, kde jsem byl skutečně doma. I z tohoto pohledu úžasná záležitost," vzpomíná.
Nájezd na Ketterera? Blafák místo střely pod víko
Svěřenci trenérů Hlinky a Waltra se v základní části naladili na vítěznou vlnu. Sice padli s Rusy, ale pak přehráli 5:2 Kanadu a ve čtvrtfinále vyřídili vysokým přídělem Američany. Reprezentanty už každý viděl ve finále. Jenže nakonec bylo všechno jinak. Čechoslováci sice v semifinále vedli nad Finy 2:1, ovšem náskok neudrželi. "Chyběla asi minuta čtyřicet do konce. Oni měli bully v našem pásmu, dostali puk na beka Laukkanena - a ten vyrovnal. Mělo se to udržet, bohužel neudrželo... Co naděláte, tohle je hokej. Vzpomeňte si, kolik podobných situací nastalo předtím i potom," upozorňuje.
Opařená Sportovní hala záhy zase začala naplno žít, nic nebylo ztraceno. Duel musel do nájezdů, na něž měli domácí výtečné aktéry. Ovšem všichni selhali, včetně Hrbka. "Jel jsem jako první a chtěl vystřelit pod víko, kam jsem celou dobu střílel. Ale nakonec jsem zvolil blafák a Ketterer to bohužel chytil," lituje.
Je zajímavé, že nájezdy poté zhatily sen o zlatu i na MS 2004, tehdy ve čtvrtfinále s Američany. "Penalty jsou celkově o štěstí - ať jsou šampionáty ve Švédsku, u nás, kdekoli jinde. Je to vabank! Blbě skočí puk, dáte tyčku... Člověk to může provést perfektně, ale gólman tam je a vy máte smůlu," připomíná někdejší útočník Sparty, Slavie, Litvínova, Havířova či farmy Detroitu.
All stars a góly bych vyměnil za zlatou medaili
Po trpkém vyřazení zavládl v československém táboře obrovský smutek. Zlato bylo fuč, jedné silné generaci Břízy, Ščerbana, Jelínka, Žemličky, Janeckého a dalších navždy uteklo. Elitní výběr ale dokázal zmobilizovat síly a v závěrečném klání zdolal překvapení turnaje ze Švýcarska. "Když to člověk vidí zpětně, jak je play off nevyzpytatelné, tak jsem rád, že se nám povedlo ten bronz udělat. Třetí jsme skončili i předtím na olympiádě v Albertville, medaile z obou akcí jsme v tom roce měli jen my. Já jsem za to šťastný! Kovy nebyly nejcennější, ale já si jich hrozně vážím," ujišťuje.
Hrbek tehdy prožil celý turnaj ve formaci se Žemličky a Augustou, tihle tři spolu váleli i na olympiádě. "S Ríšou Žemličkou jsem nastupoval na Spartě, mohli jsme spolu hrát poslepu. Trenéři k nám dali Patrika Augustu, což byl perfektní útočník a kluk. Zapadl a všichni jsme si vyhověli," kvituje. Sparťanský centr nasázel šest gólů, novináři byl posléze vybrán do all stars. "Šampionát se mi sice povedl, to asi jo. Ale tohle všechno bych vyměnil za zlatou medaili! All stars? Za to si člověk nic nekoupí. Hokej je kolektivní sport, individuální ocenění se nemohou rovnat týmovému úspěchu," konstatuje trošku smutně.
S odstupem mnoha let má především radost, že mohl zažít atmosféru mistrovství světa doma. "Když vidím, jak se to teď blíží, samozřejmě mi hlavou blesknou vzpomínky na rok 1992. Byla to nádhera! Měl jsem možnost hrát na dvou šampionátech, z dalších dvou jsem se vracel jako třináctý nebo čtrnáctý útočník navíc. Jel jsem domů před koncem nominace. Moc si vážím toho, že jsem tehdy tu šanci dostal," přiznává.
Kluci jsou zkušení, s tlakem si dokážou poradit
Sám tím pádem může rozhodnout, jestli je domácí led výhodou nebo spíš přítěží. "Jasně, svým způsobem to svazuje, protože lidi očekávají medaili. My jsme nedosáhli na zlato, jako se to povedlo klukům před námi v pětaosmdesátém. Pamatuju si, že turnaj provázel značný tlak, ale já byl ještě mladej. Hlava mi to tím pádem tolik nebrala. Samozřejmě - jak stárnete, vidíte to jinak. Ačkoli se snažíte, úplně uvolnit se nikomu nepovede. Ale současní kluci jsou podle mě natolik zkušení, že se s tím dokážou vyrovnat," nepochybuje.
Pokud to Hrbkovi vyjde, chtěl by aspoň krátce zažít kulisu vyprodané haly, která požene domácí miláčky na zteč. "Nejmladší syn by se chtěl na mistrovství jít, budu se snažit sehnat lístky na jeden zápas. Ale jinak se spíš uklidím někam k televizi, dám si tři piva a podívám se, jak to klukům půjde," plánuje. Ačkoli už dávno nestřílí góly a nedělá radost fanouškům, hokej je dál jeho životní náplní číslo jedna.
"Trénuju mládež v pražské Kobře a musím říci, že to je někdy hodně náročné. Hlavně ve vztahu k rodičům. Někdy mám pocit, že my nevychováváme malé hráče, ale spíš jejich tatínky a maminky. Skoro každý si myslí, že má doma Jágra. Ne, že by šel hokej do kopru, ale rodiče mají dost negativní vliv. Ale všichni nejsou stejní, tahle práce mi celkově přináší radost. Zrovna letos se od nás dostal jeden útočník do širšího kádru šestnáctky, to pak člověka hodně těší," uzavírá.
Mistrovství světa 1992 (28. dubna - 10. května, Praha a Bratislava)
Poslední šampionát, který hostila společná federace Čechů a Slováků, potvrdil, že se tuzemský hokej ocitl v době bronzové. Reprezentanti totiž skončili třetí krátce předtím na olympiádě v Albertville i na následném MS v Německu. Mezi mantinely pražské Sportovní haly sahali proti Finům po finále, krátce před koncem vedli, jenže Laukkanen stihl vyrovnat a soupeř pak rozhodl v samostatných nájezdech. Československý výběr nakonec v duelu útěchy přehrál Švýcary a skončil na třetím stupínku. Turnaje se zúčastnilo 12 mužstev, čtyři nejlepší týmy ze základních skupin postoupily do play off. Nejlepším obráncem turnaje byl vyhlášen Róbert Švehla, jiný zadák František Musil a útočník Petr Hrbek byli zařazení do all stars.
Konečné pořadí: 1. Švédsko, 2. Finsko, 3. ČSFR, 4. Švýcarsko, 5. Rusko, 6. Německo, 7. USA, 8. Kanada, 9. Itálie, 10. Norsko, 11. Francie, 12. Polsko.
Výsledky ČSFR: Norsko 6:1, Francie 3:0, Rusko 2:4, Kanada 5:2, Švýcarsko 2:0, čtrvrtfinále USA 8:1, semifinále 2:3 po nájezdech, o třetí místo Švýcarsko 5:2.
Mistři světa - Švédsko: Söderström, Aslin, Algotsson - Blomsten, Stillman, Liimatainen, Sjödin, Kennholt, Esbjörg, C. Johansson - Ottosson, Sundin, hansson - Carnbäck, Nylander, Rydmark - J. Larsson, Forsberg, Garpenlöv - Huss, Kjellberg, M. Andersson - L. Karlsson. Trenér: Evensson.
Československo reprezentovali: Bříza, O. Svoboda, Hnilička - D. Kadlec (2 góly), Gudas, Švehla (4), Musil (3), Šcerban (1), Šmehlík, F. Procházka (3), Jonák - Rosol, R. Lang (2), Kašťák - Jelínek (4), Janecký (1), Lubina (2) - Augusta (2), Hrbek (6), Žemlička - Liba (2), Veselovský, Reichel (1). Trenéři: Hlinka a Walter.
Share on Facebook
