Rolinek: Jsem úplně vycucaný. Doufám, že tohle bylo největší dno
Foto: hcdynamo.cz
Pardubice ještě nikdy neopustily nejvyšší československou nebo českou soutěž – tahle věta platí i po letošní sezoně. Sezoně plné bídy a neuvěřitelných útrap, ale se šťastnou tečkou. Těžko by to Dynamo zvládlo bez svého kapitána a skvělého dříče Tomáše Rolinka.
Když zazněla závěrečná siréna po vítězné bitvě s Jihlavou, byl to právě on, kdo se nejvíc radoval. Ta úleva... „Veliká. Teď jsem šťastný, ale na druhou stranu zklamaný z celé sezony. Od doby, kdy jsme věděli, že půjdeme do baráže, nám ale šlo o záchranu. Povedlo se to a teď jsem šťastný,“ opakuje Rolinek.
Sedmatřicetiletý borec by marně patrál v paměti, kdy mu v hokejovém životě bylo tak špatně jako letos. „Ne, vůbec. Tohle je tak náročné na psychiku... Musím říct, že už bych to nechtěl hrát. Sice mám nějaký věk, ale baráž bych už nechtěl hrát. Zlaté play off. Když to teď přeženu, tam prohrajete sérii a jste zklamaný, naštvaný, ale víte, že máte další rok šanci. Ale když vypadnete z extraligy, pak se do ní těžko vracíte,“ moc dobře si uvědomuje. „Jsem opravdu úplně vycucaný.“
Z Rolinkova přístupu by si měli brát příklad nejen mladí hokejisté, potřebovali by to i jeho spoluhráči. Jenže málo platné, za poslední dvě sezony – od návratu ze Sparty – to Dynamu nestačilo na pražádný úspěch.
„Už minulý rok jsem přišel do Pardubic a snažil se... Mám nějaký styl hry, dejme tomu nakazit kluky tou bojovností. Ale bohužel, ani loni, ani letos se mi to nepodařilo. Jako kapitán jsem dovedl tým až do baráže, což mě strašně mrzí,“ povídá skleslým hlasem.
Poslední zápas v Tipsport areně byl vyprodaný už víc než den předem. Zkrátka a dobře, každý chtěl na vlastní oči vidět, jak to dopadne. Na to, co Pardubice (nejen) letos hrály, byla podpora jejich fanoušků opravdu úctyhodná. „Klobouk dolů. Říkali jsme to už i loni, kdy na play out přišlo plno jako letos. Diváky máme skvělé. Nechci říct, že mě tím víc mrzí, že hrajeme celou sezonu takovou tužku... Ale víte sami, že hokej se hraje pro lidi, a my jsme jim radost nedělali. Až dneska,“ odkazuje k výhře 4:2 nad Jihlavou.
Upřímně, výhra to byla z kategorie povinných. Dukla dva dny předtím slavila postup a k zápasu vyjela bez několika opor. Východočeši začali skvěle, ale jakmile soupeř snížil na 2:1, zase byla na domácích hokejkách znát neuvěřitelná rozklepanost. Přesto to zvládli. Je teď co slavit?
„Nic jsme neplánovali, protože to nikdy nechcete zakřiknout. Ale teď vám můžu říct, že jsem psychicky tak vycucaný, že vůbec na nějaké oslavy nemám náladu. Ale každý z nás si dá to pivko, nohy na stůl a nebude nic dělat,“ usměje se Rolinek aspoň na chvíli.
„Tým se musí postavit tak, aby se taková sezona neopakovala.“
A pak bude čas na přemýšlení, co dál. „Už loni po sezoně jsme to s Petrem Čáslavou říkali, ty názory se vedení samozřejmě nelíbily. Letos to jsou asi stejné názory. Ale zase jsou tady jiní lidi, kteří tomu rozumí, tak doufejme, že ta padající tendence se zastaví. Že tohle už bylo největší dno a po tomhle už budou jenom lepší časy,“ doufá.
Může se Pardubicím v dohledné době vrátit jejich někdejší hokejový lesk? „Každá sezona je jiná, to vám potvrdí každý. Záleží, jak se ten tým postaví, jakou bude mít kvalitu a ducha. Nikdo netvrdí, že příští rok budeme hrát o titul. Tým se musí postavit tak, aby se taková sezona neopakovala,“ dodává Tomáš Rolinek.
Bude to chtít ale neskutečnou práci na všech pozicích v pardubickém hokeji.
Share on Facebook
