S Brukem máme stejnou filozofii, říká Martinec. Jako trenér jde krok za krokem
Foto: Karel Švec, cslh.cz
V minulosti výborný extraligový útočník, nyní kouč, který u reprezentační osmnáctky spolupracuje s hlavním trenérem Davidem Brukem. Tomáš Martinec se po skončení kariéry vydal na novou dráhu, a je vidět, že ho hodně baví. "Licenci jsem si dělal v době, kdy jsem ještě hrál. Jdu krok za krokem, poznal jsem zákonitosti jednotlivých věkových kategorií, což je podle mě jenom dobře," připomíná. V hradeckém Mountfieldu sekunduje Václavu Sýkorovi, teď ovšem naplno žije vystoupením osmnáctky na Memoriálu Ivana Hlinky.
Junioři ve středu jasně zdolali Američany a vybojovali postup do play off. V dnešním velkém semifinále se reprezentanti utkají s Ruskem. "Přípravu jsme začali chystat v podstatě hned po zápase se Spojenými státy. Měli jsme k dispozici video ze všech ruských utkání, s hlavními poznatky jsme seznámili hráče," připomíná.
Čím budou mladí Rusové nejvíc nebezpeční?
Soupeře jsme viděli ve všech utkáních na turnaji. Je tam několik věcí, na které hráče upozorníme, malinko tomu přizpůsobíme hru. O Rusech se všeobecně ví, že jsou individuálně vyspělí, technicky zdatní. A dobří bruslaři. Na to si musíme dát pozor.
Sborná byla před turnajem tři týdny pohromadě, což je oproti minulosti novinka. Je to znát na organizaci jejich hry?
Rusové v těch utkáních hráli velmi dobře. Je možné, že jim kempy pomohly. V poslední době udělali velký pokrok, už nehrají tak individualisticky jako dřív. Hru mají víc organizovanou, přizpůsobují se modernímu trendu. Ale pořád tam dominuje jejich vyspělost a snaha prosadit se individuálně.
Teď k českému týmu. Dalo se mužstvu vůbec něco vytknout za utkání s Američany?
Myslím, že to byl asi náš nejlepší zápas, který jsme zatím odehráli. Včetně těch přípravných. Potěšilo nás zejména to, že organizace hry už trošku vypadala, jak bychom si my trenéři představovali. Také jsme se vyvarovali zbytečných individuálních chyb. Dali jsme krásné góly, a dali jsme jich hodně.
Zůstala v mužstvu euforie i během volného dne, který jste zaměřili k přípravě na Rusy?
To si úplně nemyslím. Samozřejmě, kluci si vítězný zápas užili, ale druhý den jsme se koncentrovali na to, co je před námi. Podařilo se postoupit ze skupiny, ale věřím, že tím to nekončí. Chceme víc. Věřím, že kluci budou pokračovat v kvalitních výkonech a zabojují o finále.
Jak vy osobně si užíváte Memoriál Ivana Hlinky?
Hodně. Určitě i hráči. Je to parádní turnaj, máme kvalitní servis a podmínky. Jsou tady vynikající soupeři, turnaj má vysokou úroveň. Je to tak trochu malé mistrovství světa.
Břeclav žije Memoriálem Ivana Hlinky
U týmu spolupracujete s hlavním koučem Davidem Brukem, v minulé sezoně jste působili u devatenáctky. Váhal jste vůbec, když vás oslovil s nabídkou?
Neváhal. My se známe dlouho, i jsme spolu chviličku hráli v Litvínově. Trenérsky jsme byli kolegové minulý rok u výběru do 19 let. Když přišel David k osmnáctce, ozval se mi s nabídkou. Souhlasil jsem moc rád. Zároveň jsem vděčný hradeckému klubu, že mi to umožnil. Spolupráce s dalšími členy realizačního týmu je výborná. Mám radost, že u osmnáctky mohu být. Jak jsem řekl, Davida znám dlouho, máme v podstatě stejnou hokejovou filozofii. Ve většině věcí se shodneme, máme podobný pohled.
Co máte v trenérském štábu na starost?
Komunikujeme v podstatě o všem, děláme to společně. Při utkáních se věnuji obráncům, David střídá útočníky a koučuje si tým. Tam je to rozdělené. Jinak je to ale společná práce, i když David je šéf a má tedy hlavní slovo.
Trenéřina vás evidentně baví. Plánoval jste přechod k téhle práci už během aktivní kariéry?
Ještě když jsem hrál, dělal jsem si trenérskou licenci. Byl to můj záměr. Myslím, že většina hokejistů by u svého sportu ráda zůstala v jiné roli. V pokročilejším věku, ale ještě aktivní hokejista, jsem začal trénovat děti.Po konci kariéry jsem si pak prošel všemi věkovými kategoriemi od první třídy po juniory. Což je podle mého přínosné. Dneska jsem v Hradci Králové trenérem mládeže a jedním z asistentů u áčka. Teď v klubu nevedu žádnou mládežnickou kategorii, protože by se to s působením u prvního týmu a osmnáctky nedalo stíhat.
U loňské osmnáctky působili Václav Varaďa a Patrik Augusta, z nichž jsou nyní hlavní trenéři v extralize dospělých. Máte podobné ambice?
Myslím, že podobné ambice má každý. Tohle je stejné jako u hokejistů, všichni chtějí dosáhnout co nejvíc. Já také. Ale snažím se jít postupnými krůčky, pro můj trenérský vývoj je to dobré. Poznal jsem, jaké zákonitosti mají jednotlivé kategorie. Teď jsem vděčný, že mohu být v Hradci asistentem u Vaška Sýkory, nabírám zkušenosti. Totéž předtím u Petera Draisaitla. Myslím, že na další mám zatím čas.
Bratr Patrik také trénuje, vede korejský tým Anyang Halla. Probíráte spolu profesní věci?
Jasně. Bavíme se o rodinách, ale hodně o trénování. Tím spíš, že brácha je v Koreji. Předtím byl na Spartě, má zkušenosti. Probíráme to. Jsme neustále ve spojení. Korejská reprezentace byla minulý týden na Mountfield Cupu, s Patrikem jsme tedy řešili také některé organizační věci.
Byl jste za Patrikem podívat v Soulu?
Nebyl. Bohužel. Naše sezony se kryjí, já jsem vytížený v klubu, na jaře jsme hráli play off. A Patrik mezitím s klubem dohrál. Přes léto jezdí do Česka, takže se zatím nenašla možnost, že bych se do Koreje osobně podíval.
Oba vás v hráčské kariéře podporoval tatínek. Stane se i teď, že vám trenérům řekne názor na zápasy? Nebo třeba i něco vytkne?
Určitě. Táta pořád žije hokejem. Sleduje to, jezdí se dívat na Hradec, zajímá ho, jak se vede bráchovi v Koreji. Je to náš velký fanoušek. Samozřejmě má svůj názor, takže nám postřehy řekne.
Jak to otec měl, když Patrikova Sparta hrála proti vašemu Mountfieldu? Fandil jako patriot Hradci?
Těžká otázka (usměje se). Úspěch přál oběma, nebylo to lehké. Víc přál asi Hradci, ale když byl brácha na Spartě, táta jezdil i tam . A Spartě držel palce.
Share on Facebook
