S Karvinou hrajeme úplně jinou ligu, říká kouč mistryň Manhart
Foto: Martin Mašek
Po dvou ligových titulech Karviné měly hokejistky pražské Slavie jasnou motivaci, aby si vzaly mistrovský pohár zpátky. A přesně podle toho dopadl i finálový souboj, který se letos poprvé odehrál v rámci závěrečného víkendu v Přerově. Svěřenkyně trenéra Karla Manharta vyhrály 6:1, na rozdíl od předchozích let tak potvrdily nadvládu ze základní části.
Výsledný rozdíl se zrodil až ve druhé polovině zápasu. Slávistky do té doby vytěžily ze své herní převahy jen jeden gól a když soupeř vyrovnal, jelo se od nuly. „Když jsme dali první gól, začali jsme blbnout. To byla prakticky naše jediná slabší chvilka, jinak bylo celé utkání v naší režii. Hráli jsme to, co jsme si řekli, bylo to z naší strany dobré,“ pochvaluje si trenér vítězného týmu Karel Manhart.
„Za desetiletou historii klubu máme sedm zlatých medailí a třikrát jsme byli druzí. Takže si držíme ten standard.“
Klíčová pasáž přišla v závěru druhé třetiny. Slavia si vzala zpátky ztracené vedení, 27 sekund před přestávkou zvýšila Tereza Vanišová na 3:1 a z deficitu se už obhájkyně titulu nedokázaly vyhrabat. „Po tom gólu jsme se uklidnily a pohlídaly si to. Zápas se nám povedl, myslím, že všichni podali výborný výkon,“ říká Barbora Patočková, které se statistiky rozrostly o hattrick. „Ale dala jsem jenom dva góly. Jeden dala Dominika Lásková, jen ho rozhodčí napsali mně,“ přiznává s úsměvem slávistická sympaťačka.
Pražanky tak mohly cestou domů slavit, titul se do jejich rukou vrátil po zásluze. Na finále potvrdily svou sílu, už v základní části ovládly šest z osmi vzájemných zápasů. „Byl jsem trochu překvapený, to skóre bylo pro soupeře až příliš kruté. Počítal jsem, že budou ta utkání daleko vyrovnanější. Ale pro nás jedině dobře. Holky musím pochválit,“ hlásí Manhart, jehož výběr je v poslední dekádě jasně nejúspěšnějším týmem soutěže. „Za desetiletou historii klubu máme sedm zlatých medailí a třikrát jsme byli druzí. Takže si držíme ten standard,“ směje se zkušený trenér.
Finálový souboj měl i letos tradiční obsazení, ale trochu se čekalo, zda dokáže některý z dvojice postupujících týmů favority potrápit. Nedokázal. Výsledky 9:0 a 14:1 v neprospěch Litvínova, respektive Cherokees Brno, hovoří zcela jasně. „V semifinále jsme měli slabší soupeře. Bylo vidět, že Slavia a Karviná hrají zkrátka úplně jinou ligu,“ ví Manhart. Víkendové Final Four v Přerově se ale i tak povedlo, závěrečnou bitvu sledovalo přes osm stovek diváků. „Měli všechno dobře zařízené a lidi přišli. To je určitě super,“ dodává trenér sešívaných hokejistek Karel Manhart.
Kouč bronzového Litvínova: Měli jsme víc štěstí než Kladno
Zatímco oba účastníci TOP divize měli účast na závěrečném podniku jistou, zbytek republikového pole sváděl celý rok boj o dvě zbývající vstupenky. Tu z české skupiny získal Litvínov, přestože se mu nevydařil začátek sezony. „Vůbec jsem nečekal, že bychom se na finálový turnaj mohli dostat. Ale pak jsme se zvedli a získali Kláru Chmelovou, což pro nás bylo obrovské plus. A šňůra třinácti výher nás dostala sem,“ říká trenér Zdeněk Němec, jehož tým bral po vysoké výhře 13:3 nad Cherokees Brno bronzové medaile.
Severočešky však chtěly víc promluvit i do semifinálové bitvy. Slavii nedokázaly dát ani gól, poměr střel 69:10 ve prospěch favorita hovoří zcela jasně. „Toho zápasu je škoda. 9:0 je krutý výsledek na to, jak jsme hráli. Nebylo to tak strašné. Na druhou stranu Slavia je top tým a chtěli jsme se jí vyhnout, pokazili jsme si to sami v předposledním zápase na Kladně. Neříkám, že bychom Karvinou porazili, ale asi by pro nás byla přijatelnějším soupeřem. Holky když slyší "Slavia", už prohrávají 0:2,“ přemýšlí kouč.
Poslední vítězství Litvínova v letošním ročníku se nerodilo úplně snadno. V polovině zápasu platil mezi oběma protivníky nejtěsnější rozdíl. „Hodně dobře nám vyšla první třetina, už jsme měli rozhodnout. Začátek druhé se nám naopak nepovedl, byli jsme pod velkým tlakem. Ale pak rozhodly přesilovky, ve kterých jsme na led poslali to nejlepší a zápas zlomili,“ popisuje Němec průběh bitvy o bronz. Ovlivnilo ji i zranění jediné brněnské gólmanky Karolíny Juřicové, tou dobou už ale bylo o vítězi rozhodnuto. „Je to škoda, ale takové věci se stávají. Pak už to nemělo se zápasem nic společného,“ mrzí trenéra situace, po níž musela utkání dochytat Michaela Bučková z pole.
Litvínov každopádně dosáhl na třetí místo zcela po zásluze. Základní část ovládl o pět bodů před druhým Kladnem, dlouho ho naháněl především Beroun. „V Čechách jsou trochu lepší týmy než na Moravě. Kladno je na stejné úrovni, možná bych dokonce řekl, že je lepší. Ale my jsme prostě měli víc štěstí a postoupili,“ říká Zdeněk Němec s pokorou. „Chtěl bych holkám poděkovat, protože za celou sezonu si tu medaili určitě zasloužily,“ uzavírá lodivod Litvínova.
Share on Facebook
