Šampióni po 30 letech: Kadlec chápe pražský tlak, Šejba je zase bůh!

4. května 2015, 21:40

Václav Jáchim

V neděli 3. května to bylo přesně 30 let, co českoslovenští hokejisté vybojovali v Praze titul mistrů světa. Tenhle úspěch vešel do dějin našeho sportu, zlatý triumf byl vrcholem jedné generace. Teď běží šampionát jiný, jeden z benjamínků tehdejšího mužstva Vladimír Růžička je hlavním trenérem české reprezentace. Než vypukla bitva s Kanadou, mohla napěchovaná O2 arena zatleskat členům skvělého týmu. Šampióni 1985 pak na pozvání hokejového svazu sledovali duel z tribuny, mnozí se viděli po hodně dlouhé době.

První setkání proběhlo v prosinci 2004, kdy padesáté narozeniny slavil Pavel Richter. Pražská Sportovní hala tehdy viděla hokejovou exhibici, od té doby se mistři světa oficiálně nesešli. Někteří se objevili v dubnu na jihlavském ledě, další byli zaneprázdněni. Kompletní složení neměli ani tentokrát. Michal Pivoňka žije ve Spojených státech, Eduard Uvíra v Německu. Antonín Stavjaňa má pracovní povinnosti na Slovensku, Vincent Lukáč se z Košic do Prahy nevydal, v příštích dnech zvažuje návštěvu Ostravy.

Kadlec: S lidmi jsme byli jako jedna parta. Nezapomenutelné!

Jiní borci dorazili. Na první pohled svěží, v dobré náladě. Zase tolik se nezměnili. "Sem tam se vídáme, je to věc příležitosti. Každopádně je hezké, že jsme se teď v Praze mohli potkat a zase po letech prohodit pás slovíček. Těšil jsem se na to," přiznává Arnold Kadlec. Bývalý výtečný obránce žije v Litvínově, před několika dny měl radost z historického titulu, který severočeský klub vybojoval.

Tehdy v Praze 1985 byl na vrcholu sil. "Raději na to ani nemyslet, že už je to tak dávno. Jsme poslední, komu se povedlo vyhrát mistrovství světa doma, a já si toho pořád strašně vážím. Pro mě to byl největší úspěch kariéry. Jednak jsme získali zlato, jednak to bylo v Praze. Před úžasnými fanoušky," povídá. Tehdy prožil chvíle sportovního štěstí. "Mistrovství světa jsem hrál celkem pětkrát, jednou na olympiádě v Sarajevu, ale šampionát v pětaosmdesátém byl nejhezčí. Nejsem typ, který by nějak vzpomínal, když se ovšem k tomu turnaji vrátím, vybavím si hlavně neskutečnou atmosféru. S lidmi v hledišti jsme byli jak jedna parta. Hnali nás, podporovali. Nezapomenutelné! Ani se to nedá popsat."

Domácí tým má i letos v zádech tribuny. "Ale já bych spíš řekl, že to není úplně výhodou. Z pětaosmdesátého si to dobře pamatuju. Podpora je veliká, jenže stejně tak očekávání. Dnešní hráče plně chápu. Když jsem jako bek šel tehdy na poslední minuty utkání, musel jsem si to pořádně rovnat v hlavě. Pak jsem přeskočil mantinel a všechno ze mě spadlo, hrál jsem, co jsem měl. Ovšem ty chvilky na střídačce, než jsem vlezl do hry... Tam vám běží myšlenkami všechno možné. Kudy pojedu domů, který kanál si vyberu," směje se.

Zápas s Kanadou sledoval někdejší skvělý bek se spoluhráči ze zlaté party 1985, další si vychutná u televize. "Klukům věřím, turnaj je vyrovnaný. Abychom uspěli, musí se všechno sejít. Štěstíčko, brankáři, využité šance," hlásí. Hokejová horečka chytila také Jiřího Šejbu. Bývalý pardubický útočník je u milovaného sportu stále jako trenér polského týmu GKS Tychy, s nímž nedávno slavil titul. "Mistrovství světa 1985 ukazovali v televizi, něco běželo v médiích. Spíš mi to výročí připomněl novináři. Ale jasně, když si člověk vzpomene na atmosféru - prostě super! Jak se teď dívám na letošní zápasy, je to stejné, byť v jiné aréně. Zájem lidí podpořila marketingová práce svazu, šampionátem každopádně žije celá republika. Je to jako za nás," reaguje.

Šejba: Životní hattrick? Asi ano, byl nejvíc vidět

Rozdíly tu nicméně jsou. "V roce 1985 bylo jiné zřízení, každý koukal hlavně na zápasy mezi Československem a Sovětským svazem. Teď mám pocit, že hlavním šlágrem byl duel s Kanadou. My tenkrát ani nevěděli, kdo za zámořský výběr přijede. Dneska je úplně jiná situace." Šejba si před 30 lety zahrál svůj první šampionát, každý ho má spojený především s hattrickem proti Kanadě v poslední bitvě turnaje. Zvýšil se v posledních dnech počet těch, kteří ho pardubické legendě připomínají? "Asi jo. Góly jsou vidět v televizi, na kostce v hale. Vždycky mi někdo něco řekne, už jsem slyšel i "Šejba je bůh", co lidi volali v pětaosmdesátém. Je příjemné, že si lidé vzpomenou," pochvaluje si.

Zmíněný duel byl pro Šejbu životním. "Asi ano, i když člověk dal tři góly také jindy. Povedlo se mi to proti Švédům a Finům, v lize jsem vstřelil za zápas i čtyři branky. Jenže tenhle hattrick byl nejvíc vidět a pomohl nám k titulu," uznává. Když teď mířil na duel s Kanadou, hlavou mu občas probleskly vzpomínky. "My členové Síně slávy jsme si mohli vybrat zápasy, na které jsme chtěli jít. To je fajn. Pak se ze svazu ozvali, že bude setkání mistrů světa 1985. Těšil jsem se, šli jsme na led zamávat fanouškům," povídá.

Šejbovi se líbí, jak si český hokej připomíná slavné postavy minulosti. "Třeba dobrá věc jsou speciální vozy Škody. Prý je jedno i s mým jménem, ale ještě jsem ho neviděl," směje se. Před utkáním proti javorovým listům vyrazil do kamenné Síně slávy v obchodním centru Harfa. "Je to moc pěkné. A důstojné," oceňuje. Hattrick proti Kanadě a vůbec úspěch ze zmíněného šampionátu měl podle Šejby lehký ohlas i mezi spoluhráči v Buffalu, kde v sezoně 1990-91 okusil NHL. "Působil tam Rick Vaive, který hrál tehdy v Praze za Kanadu, turnaj si pamatovali Finové Mikko Mäkelä nebo Christian Ruuttu. Občas jsme se na tohle téma hecovali, ale pražský šampionát nebyl pro kluky nijak zásadní," říká. Pro Čechoslováky ovšem ano! Po duelu s javorovými listy si mistři světa měnili s Kanaďany dresy. Tedy někteří. "Já ne, nechal jsem si ten, v němž jsem hrál. A turnaj mi samozřejmě připomíná zlatá medaile. Moc ji nevytahuju. Když však někdo přijde, vždycky rád zavzpomínám," uzavírá.

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz