Sekáč znovu útočí na špičku hitparády: Mám jiný přístup, dávám tomu víc!
Foto: Aleš Krecl, cslh.cz
(HELSINKY, od našeho zpravodaje) Nikdy nedostal nic zadarmo, přesto se dokázal probít do NHL a zahrát si semifinále Stanley Cupu. Jiří Sekáč se mezi zámořskou elitu protlačil, aniž by prošel draftem. Po skvělé sezoně 2013-14 v pražském Lvu si mohl vybírat z mnoha nabídek. Zvolil Montreal, pak oblékl dres dalších klubů. A loni zamířil zase do Evropy. Skvělý bojovník a hráč s ohromným potenciálem až v daleké ruské Kazani našel skutečně sám sebe. "Změnil jsem přístup, dávám do toho mnohem víc," hlásí důrazně.
Nemusíte mu to věřit, ale pohled na výkony a osobní statistiky dává za pravdu. Žádné laciné řeči, někdejší útočník Kladna se letos skutečně zlepšil. V KHL pravidelně boduje, dře do úmoru. V ambiciózní Kazani se zařadil k oporám. "Daří se mi, je to odraz sebevědomí, důvěry trenéra a toho, že mi tím pádem přicházejí body. Osobní pocit tomu pak odpovídá," kvituje spokojeně.
Dá se říci, že prožíváte ideální sezonu? Možná zatím nejlepší v kariéře?
Neřekl bych, že to je nějaká sezona snů. Samozřejmě se chci pořád zlepšovat. Doufám, že to bude platit v každém zápase, v každém dalším roce, dokud mi to zdraví dovolí. Zatím bych tohle období nepřeceňoval.
Ale už teď máte v KHL na kontě podobný počet bodů jako za celý minulý ročník.
Jsem starší, věděl jsem, co v Kazani mohu očekávat. Trenér mě zná, ví, čeho jsem schopen. Já mu to víceméně vracel a vracím. Už dřív jsem říkal, že jsem trošku změnil všechno, co se týká hokeje.
Co přesně si pod tím představit? Jiné stravování, trénink, životosprávu?
Všechno dohromady. Když to shrnu: prostě jsem tomu dával víc než dřív. Nic rapidního, ale změnil jsem přístup v hlavě. Také jsem víc začal posilovat, takže jsem těžší a silnější. Mám v sobě větší mentální důvěru. Víc se všemu věnuju, začíná se mi to vracet.
Čím to, že se vám v Kazani letos tak daří?
Úplně suprově mi vyšel začátek sezony, měli jsme tam neskutečných pár zápasů. Body se naskládaly na sebe. A pak už se s tím člověk víceméně veze. Škoda, že se zranil Justin Azevedo. Pro náš tým i pro mě osobně to je velká ztráta, společně jsme dávali skoro všechny góly. Teď se uvidí, jak to půjde dál. Musím se prosazovat i bez Aziho.
Máte důvěru trenéra Biljaletdinova? Říkalo se, že české hráče v minulosti moc rád neměl.
Já vím, co tam bylo za Čechy. Všichni víceméně super hráči. Nevím, co tam bylo za problémy, nebo nebylo. Ale já si nemohu stěžovat. Když mám stabilní výkony, tak se může stát, že dva nebo tři zápasy nezapíšu žádný bod, a on mi neřekne ani slovo. Pokud budu dělat, co mám, a uvidí snahu, že jdu do brány a dobře hraju systém, tak nic nevytkne. Ví, že ten zbytek většinou přijde.
Je těžké zvyknout si na novou roli, že už nejste talentovaný mladík, ale jeden z lídrů týmů, od nichž se něco očekává?
Musíte to brát tak, že pokud jste lídrem, asi jste se jím stal z nějakého důvodu. U mě to bylo tak, že jsem letos začal dávat góly i bodovat. Člověk má větší a větší důvěru v sám sebe, čím víc chodí body. Takhle bych to nazval. Lídrem se člověk stane tím, jak se vsune do pozice svým výkonem.
Foto: Aleš Krecl, cslh.cz
Souvisí vaše kvalitní produktivita s vnitřním pocitem? Že se na ledě skutečně cítíte dobře?
Nejdřív se musí vytvořit pocit. Body samy od sebe nenaskáčou .Možná jo, ale pak to zase odejde. Já se ze všeho nejvíc soustředil na svoji hru. Abych měl stabilní výkony, abych v každém zápase vytvářel šance a hrál i dobře dozadu. V podvědomí víte, že pak to přijde samo.
Když mluvíte o změně přístupu. Napadlo vás něco v stylu: proč já to neudělal už dřív?
To mi vůbec nevadí. Takhle to mělo být. Kdybych nešel z NHL zpátky, tak se nikdy nedozvím, co všechno mám dělat jinak. Jak změnit přístup, co překopat. Bůh ví, jak bych se tam někde trápil a patlal ve čtvrtých lajnách na hranici toho, jestli vůbec budu hrát... Takhle mě to profackovalo. A já jsem rád!. Pořád jsem dost mladý, nelituju, co se stalo. Aspoň jsem si uvědomil všechno, co jsem měl.
Kdyby přišla nová šance z NHL, byl byste silnější a připravenější?
Myslím, že stoprocentně! Byl bych starší, o dvě nebo o tři sezony v kariéře dál. Sám vím, co dělat. Na čem pracovat. Pokud bych se tam jednou vrátil, myslím, že by tam byla větší šance na úspěch.
Jsou nějaké kontakty aktuální?
Vůbec. Nic jsem neslyšel, ani to nijak neřeším.
V reprezentaci jste absolvoval mistrovství světa 2016, ale také jste měl hodně smůly. Dvakrát vás vyřadilo zranění. Dá se to hodit za hlavu?
Pokud se mě na to nebudete ptát, asi jo (směje se). To se stane.
Letos je ve hře olympiáda. To je motivace jako hrom, co říkáte?
Samozřejmě. Ale nemyslím na to. V hlavě olympiádu nemám. Právě jeden z mých problémů se týkal toho, že jsem koukal moc dopředu. Sám jsem si na sebe dával tlak. Takhle jdu zápas od zápasu. Když se povede, vezmu si to pozitivní. A když ne, všechno hodím za hlavu.
V prvním utkání Karjala Cupu jste působil hodně sebevědomě. Je to odraz pohody z klubu? Nebo i vývoje a zmíněné změny v přístupu?
Jestliže člověk hraje stabilně, a daří se mu, pak se to asi takhle projevuje. Body přijdou, sebevědomí roste.
Kdybyste zůstal v NHL, boj o olympiádu by se nekonal. Důkaz, že všechno zlé je k něčemu dobré?
Pokud bych tam pokračoval, mohl bych jet na šampionát. Na Světový pohár, nebo na olympiádu za čtyři roky... Bůh ví. Takhle spekulovat, to už je trošku moc.
Ovlivnila vás v pozitivním pohledu na svět zámořská zkušenost?
Ne, to vůbec. Tam se sice mluví o pozitivech, vy je uděláte, a oni vás šoupnou na střídačku. Nebo nahoru na tribunu. Říká se, že člověk musí být i v takových situacích pozitivní, ale na tohle mám svůj názor. Vím, co mám dělat, díky NHL to rozhodně nebylo. Je mi jedno, jak to tam tenkrát dopadlo.
Share on Facebook
