Shodil výstroj, teď trénuje gólmanky. Musíte mít jiný přístup, říká Vojtek
Foto: Karel Švec, cslh.cz
(AROSA, od našeho zpravodaje) Je to už skoro rok a půl, co Martin Vojtek definitivně přešel na druhý břeh. Přerovská ikona, která má ve sbírce i extraligový titul s Třincem, v září 2015 ukončila kariéru a věnuje se už jen trenéřině. Zkušenosti předává nejenom gólmanům všech kategorií Zubrů, ale od minulého léta i brankářkám českých reprezentací. „Je to holčičí kolektiv a je to tady trochu jiné než v klučičím hokeji. Ale zase tak moc extra se to neliší,“ vypráví v rozhovoru pro hokej.cz.
Kdo vás vůbec oslovil s nabídkou trénovat české gólmanky, a jak jste ji přijal?
Oslovil mě manažer reprezentace áčka žen David Moravec a přišel s touhle nabídkou. Byl jsem za ni hodně rád, samozřejmě jsem se nejdřív musel zeptat v klubu. Neměli s tím problém, takže jsem ji přijal.
Upřímně, co jste do té doby o ženském hokeji věděl?
Věděl jsem, že se hraje. Měl jsem trochu v merku třeba to, že holky byly v Japonsku. Ale že bych ho vyloženě sledoval, to ne.
Co jste od něj tedy očekával?
Nedá se říct, že bych něco vyloženě očekával… Je to holčičí kolektiv a je to tady trochu jiné než v klučičím hokeji. Ale zase tak moc extra se to neliší.
„Občas si řekneme nějaký ostřejší výraz, ale ony vědí, že to s nimi myslím dobře.“
A v čem se to tedy liší?
Musíte mít trochu jiný přístup. Jinak se mluví s klukama, jinak s holkama. Jsou věci, které kluci zvládají daleko líp, ale holky jsou taky velice šikovné. Až mě překvapuje, jakou úroveň ženský hokej má.
Přišla už nějaká chvíle, kdy jste musel holkám říct něco ostřeji a věděl jste, že je to bude „bolet“?
Musely si na mě svým způsobem zvyknout, stejně jako já na ně. Občas si řekneme nějaký ostřejší výraz, ale ony vědí, že to s nimi myslím dobře.
Hokej samozřejmě hraje mnohem méně holek než kluků, ale díky tomu se líp znáte a můžete spolu víc pracovat. Je to výhoda?
Tenhle rok jsem jako trenér brankářek nováček. Hlavně ze začátku určovali nominace trenéři, protože nějakou dobu trvalo, než jsem se v tom zorientoval. Ale jestli je to výhoda? Takhle bych to nebral.
Dá se říct, na čem s děvčaty po gólmanské stránce nejvíc pracujete?
S holkama u nároďáku se pracuje úplně stejně jako s klukama. Vyžaduju po nich stejné věci, které vyžaduju po klukách u nás v Přerově. Základy chytání jsou stejné a je jedno, jestli v brance stojí kluk, nebo holka.
Práci pro českou reprezentaci ale určitě berete jako velký krok ve vaší – stále ještě čerstvé – trenérské kariéře.
Samozřejmě. Velice si toho vážím a jsem strašně rád, že tady s holkama můžu být a pracovat u reprezentace.
Foto: Karel Švec, cslh.cz
Letošní sezona má pro český ženský hokej, a tím pádem i pro vás, několik vrcholů. Tím prvním byl šampionát juniorek v Přerově. Jak jste si ho užil?
Byl jsem na mistrovství světa nováček a ještě to vyšlo tak, že to bylo zrovna u nás doma v Přerově. Rozhodně jsem si to užil. Pořád se učím a u spousty věcí jsem ještě pořádně nevěděl, jak to chodí. Teď na olympijské kvalifikaci už ty zkušenosti, které jsem nasbíral v Přerově u osmnáctky, můžu použít.
Měl jste tam hodně známých, kteří se vás na děvčata ptali?
Spousta lidí se mě ptá, jaké to s nimi je, jak se chovají (směje se). Trochu jsme zase ten hokej v Přerově zpopularizovali. Je tam o něj zájem, což potvrdily parádní návštěvy, které na naši osmnáctku chodily.
Čím to vůbec je, že se v Přerově na ženský hokej tak chodí? Nechci nikoho urazit, ale třeba v Čechách by tolik lidí nikde nepřišlo.
To je jednoduché. Přerov má bohatou hokejovou tradici a hokej je tam prostě číslo jedna. Lidi jsou zvyklí na něj chodit, mají ho rádi a nezáleží na tom, jestli to jsou kluci, nebo holky. Je to nároďák, takže přijdou.
„Chci hráčům a hráčkám předávat svoje bohaté zkušenosti, které jsem nasbíral za dvacet let v profesionálním hokeji.“
Co říkáte na progres přerovského ligového hokeje?
Předloni jsme postoupili, loni jsme byli v první lize nováčkem. První sezonu vždycky vládne ta nováčkovská euforie, ale o té druhé se říká, že je nejhorší. Euforie už trochu opadne, chodí i o něco míň lidí. My jsme loni dopadli až nad očekávání dobře, skončili jsme šestí, což bylo úplně super. Bylo těžké to potvrdit, a to se teď ukazuje.
Jaký je pro vás život po aktivní kariéře?
Je to samozřejmě jiné, když jsem teď trenér. Ale už když jsme s Přerovem hráli druhou ligu, tak jsem se do trénování postupně zapojoval. Takže jsem postupně přecházel na druhý břeh barikády. Jsem strašně rád, že jsem po konci kariéry mohl zůstat u hokeje a trénovat.
Cítíte se v téhle roli dobře?
Takhle jsem nad tím nepřemýšlel. Chci hráčům a hráčkám předávat svoje bohaté zkušenosti, které jsem nasbíral za dvacet let v profesionálním hokeji. Snažím se to dělat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Foto: PPR / Manuel Lopez, Swiss Ice Hockey Federation
Aktuálně nás všechny zajímá olympijská kvalifikace. Jak moc vážně berete to, co je ve hře?
Tenhle turnaj je pro celý tým životní šance, aby se dostal na olympiádu. Tomu se všechno podřídilo. Je úplně super, že jsme tady byli o pět dní dřív a holky se mohly aklimatizovat na tu nadmořskou výšku. Jsme nějakých 1750 metrů nad mořem, což je opravdu hodně. První dva dny měly holky, ale víceméně i my ostatní, problémy s dýcháním. Teď už je to úplně v pořádku.
Když jsem já přijel, můj první dojem byl: Wow, tady se hraje olympijská kvalifikace!
Je to tady nádherný! Jsme vysoko v Alpách, člověk si určitě dokáže představit, že by si sem zajel na dovolenou zalyžovat. Ale my jsme tady za hokejem, takže nehrozí, že by si někdo šel zalyžovat (směje se).
Kapitánka Alena Polenská před startem turnaje říkala, že ta mimořádnost ani není cítit. Tým je evidentně v pohodě. Jak to vidíte vy?
Máme svůj cíl a holky vědí, s jakým cílem jsme přijeli. My se jim snažíme vytvářet pohodu a ten nejlepší servis, abychom toho dosáhli.
„Gólmani rozhodují zápasy, takový je hokej. V tom je krásný i krutý.“
Co jako trenér gólmanek říkáte na výkony Kláry Peslarové? Myslím dlouhodobě.
Klára je velice šikovná gólmanka, potvrzuje to už nějakou dobu. Měla angažmá v Rusku, teď chytá ve Švédsku, a taky velice dobře. Jsme v kontaktu celou sezonu od chvíle, co jsem k nároďáku přišel. Pořád ji sleduju a vím o jejích kvalitních výkonech. Je to jenom dobře.
Už nějaký pátek je jasnou českou jedničkou. Klubou se nám další Kláry Peslarové?
Jsou tam šikovné holky. I tady máme z osmnáctky Kristýnu Bláhovou, původně jela jako trojka, teď už dělá dvojku. Je to mladá holka, která tady nabyde zkušenosti a příští rok je může prodat, protože ještě bude v osmnáctce. I od ní si hodně slibujeme.
Co teď rozhodne o vašem úspěchu či neúspěchu na olympijské kvalifikaci? Bude to i výkon gólmanky?
Mohl by být. Gólmani rozhodují zápasy, takový je hokej. V tom je krásný i krutý. Když udělá hráč v poli chybu, vždycky je vzadu ještě ten gólman, který ji může napravit. Jakmile udělá chybu gólman, je to z devadesáti devíti procent gól. A je to nejvíc vidět.
Gólmanské řemeslo je těžké.
Je náročné, hlavně na psychiku. Ale třeba Klára má takovou správnou gólmanskou povahu a já jí věřím, že nás dovede k vytouženému cíli.
Share on Facebook
