Souhvězdí Sparta: Jak Žemlička topil parťáka a vychytal ho koulař
Foto: hcsparta.cz
Souhvězdí Sparta. Kniha, která ze jmen ve výčtu historických milníků slavného klubu dělá skutečné lidi. Zajímá vás, jací byli - a jsou - mimo led největší sparťané historie? Jak si na ně pamatují spoluhráči, jaké historky jim po dlouhá léta utkvěly v paměti? Prozradí vám to nedávno vydaná publikace autorů Františka Suchana, spoluzakladatele projektu Bez frází a redaktora hokej.cz, a Davida Soeldnera, autora sparťanských kronik a spolupracovníka sportovní redakce ČT. Níže si přečtěte ukázku z příběhu Richarda Žemličky, ikony Sparty z let okolo přelomu milénia. Týká se vlastnosti, která výrazně charakterizuje někdejšího kapitána mistrovských týmů. Soutěživosti...
Nevyprchala ani po padesátce při veteránských střetnutích nebo v Letňanech při dopolední partičce s kamarády. I tam, kde je cílem protažení ztuhlých svalů a nějaké to udržování fyzičky, se občas kolem chlapíka s bílou gretzkyovkou na hlavě zajiskří. Je fuk, že proti němu hrají třeba jen pánové v letech, ryzí hobbíci.
„Snažíme se, abychom vždycky byli v jednom týmu, protože pak je to klidnější. Mladší kluci si přece jen Žemlovi nedovolí tolik oponovat. Radši mávnou rukou, když je začne osekávat, kdežto já na to kašlu a zbytečně jsou v tom pak emoce,“ líčí pobaveně Nedvěd, další pravidelný účastník oddychových mačů.
Myslíte si, že odchodem do šatny to u Žemličky končí? Vážně? U chlapa, který se hodlal vsadit, že když si vezme profesionální tenista Petr Korda místo rakety lopatu, dostane od něj na frak?
Zrovna tahle sázka se nakonec neuskutečnila, což se nedá říct o jiné podobně bizarní…
„Vsadil se o galon skotské s borcem, co nikdy nestál na bruslích, že když vleze do brány, dá mu Žemla aspoň čtyři góly z deseti pokusů. Tři byla remíza,“ dělá Kročák dramatickou pauzu.
„Žemla dal dva.“
„Neskutečný, jak jsme se chlámali.“
Jistého bývalého koulaře prý předtím dotlačili kumpáni ve výstroji do branky, ale jelikož šlo o tvrďáka, prohlásil, že neuhne. Že radši strčí do střely hlavu, než by prohrál. Ve finále ovšem ani nemusel.
„První rána těsně vedle, druhá řacha do ramene, třetí gól, ale pak tyč,“ pokračuje vypravěč. „Ten chlap přitom jen stál. Nemohl chytat, neuměl to. Jakmile byl konec, Žemla to nesl šíleně. Korunu všemu nasadil Jirka Zelenka, který přišel a říká: ‚Proč nestřílíš takhle?‘ A z modré čáry poslal puk po ledě, kam on nemohl udělat rozklek, protože by se už nezvedl. Jenže Žemla se vždycky rozjížděl z červené a chtěl dát co největší ránu. A tak jich naházel šest těsně vedle nebo do tyče.“
„Je pořád stejný, třeba i v kartách, v krabičkách. Při nich byl schopný nehtem převrátit stůl, aby je vyhrál. Když před sebou má kopec, leze,“ shrnuje Kročák.
Je libo další příklad?
To vám takhle Sparta vyrazila pod koučem Slavomírem Lenerem na soustředění do Nymburka, kde se každý den zapisovaly výsledky ze všech možných soutěží do celkové tabulky. Nazvalo se to olympiáda, odměnou byly drobné ceny. Hrál se třeba fotbálek, plavalo se ve štafetách, hrálo se vodní pólo…
„Někdo Ríšovi údajně cáknul do oka a už to jelo,“ usměje se té vzpomínce Martinec. „Zelí“ Zelenka, běžně Žemličkův parťák z útoku, ale tentokrát soupeř, byl lehce přitopen a na dně bazénu skončilo pár řetízků či vyražených kontaktních čoček.
„Nebo se hrál basket a ti, co byli svlečení do půl těla, vypadali, jako by vylezli ze sado-masochistického salonu. Neskutečně zeškrábaní,“ pokračuje Martinec, přičemž se dostáváme k závodu na pramicích. „Bylo třeba objet bójku, u níž se samozřejmě šermovalo pádlama a je jasné, že v tom byl Ríša. On byl schopnej někoho do té vody hodit.“
Taková partička tenisu, ideálně s dalším neústupným válečníkem Františkem Kučerou, ta prý taky vždycky stála za to…
„Že šel úder deset čísel za lajnu a Ríša už přelejzal síť a řval, že to je čára, to bylo běžný, ale tehdy dostal míč na volej, prásknul do něj a začal hulákat: ‚Dobrej! Dobrej!‘ načež přeskočil na druhou stranu kurtu a ukazoval na čáru, zatímco měl tenisák zarvanej ve véčku rakety. To jsem myslel, že smíchy spadnu z empajru,“ chechtá se Kročák.
Proto když si bývalí sparťanští kumpáni i roky po kariéře dávají pohodový letní osmiboj v disciplínách jako je ping pong nebo beachvolejbal, nepřekvapí je ani křik z vedlejšího sportoviště.
„To hned víte, že Žemlovi někdo zahlásil aut,“ usměje se Nedvěd. „Ostatní už to hrajou, aby se zapotili a dali si pivo, on pořád neumí skousnout porážku. Ale to je na něm právě super.“
„Nic ovšem asi nepřekoná, když dokázal dát v minigolfu osmnáctijamkové hřiště na sedmnáct úderů,“ poznamenává svým charakteristicky klidným tónem Geffert, zřejmě nejbližší Žemličkův kamarád. Tihle dva jsou schopní se do krve přít i o nejmenší prkotinu a za pár minut už být zase v pohodě.
„Já se s ním pohádám rád, protože většinou, když je něco nahrané na videu nebo u toho byli svědci, ukáže se, že mám pravdu,“ uculí se spokojeně bývalý útočník. „A Richard pak umí přijít a uznat, že se mýlil. Pohled na řešení sporných situací má ale svůj, v danou chvíli není schopný je objektivně posoudit a nespokojenost dává hned najevo.“
„Může někoho vylekat tím, že má občas cholerickou povahu, ale v jádru je to poctivej a férovej kluk,“ zdůrazňuje Geffert. „S tou svojí soutěživostí je sice někdy až otravnej, ale člověk ho takového musí brát. Pro sport to není špatná vlastnost.“
Když ona vlastnost dotáhla Spartu ke třem titulům, z nichž ty dva poslední přerušily extraligovou nadvládu Vsetína, a reprezentaci pomohla k olympijskému bronzu a třem dalším medailím z mistrovství světa, asi skutečně k něčemu bude.
A hlavně, nejvýrazněji se projevovala, když šlo do tuhého. Pohár z roku 2000 v urputné finálové sérii vyloženě vystřílel a vydoloval Žemlička, i jindy v play off válel ještě víc než obvykle.
Knihu Souhvězdí Sparta s vyprávěním spoluhráčů o 13 legendách sparťanské historie (Bříza, Bukač, Gut, Havel, Hlinka, Holeček, Hrdina, Kochta, Richter, Šíma, Tikal, Zábrodský, Žemlička) si můžete koupit mimo jiné na www.marken.cz nebo ve fanshopu HC Sparta Praha.
Share on Facebook
