Stáž u Vokouna? Velká zkušenost, jdeme správnou cestou, říká Košárek

19. září 2017, 8:20

Martin Voltr

Učit se od dalších odborníků, poznávat jiné školy, dělit se o své názory – jedině tak vede cesta vzhůru. A to platí i v hokeji. Jeden z profesionálních regionálních trenérů brankářů Rostislav Košárek proto v srpnu absolvoval stáž na Floridě v akademii Tomáše Vokouna, dnes už české gólmanské legendy. Co všechno si domů přivezl?

„Myslím si, že je hodně věcí, které můžu mladým klukům předat. Snažím se sledovat a učit moderní prvky, protože všechno je nyní jiné,“ přiznal Tomáš Vokoun v reportáži, kterou jsme na webu hokej.cz přinesli v červnu. Úspěšný brankář společně s Ollim Jokinenem v roce 2015 založil South Florida Hockey Academy. A právě její zázemí teď detailně poznal Rostislav Košárek.

Jak jste se vůbec na stáž dostal?
Už loni jsem absolvoval stáž u Detroit Red Wings, čtrnáct dní jsem byl v kondičním centru, kde se individuálně připravuje většina hráčů Detroitu. Nebyl jsem jenom u mužů, ale procházel jsem i všechny mládežnické kategorie. Tomáš Vokoun tam byl souběžně součástí jednoho velkého turnaje, kde hrály týmy z celých Států. Tam jsme se potkali a dali se do řeči. Zajímalo ho, co tam dělám, zajímal ho svazový program pro brankáře. Říkal, že je super, že se dostáváme k takovým možnostem podívat se do světa.

Pak vás pozval k sobě na Floridu?
Po dvou dnech mě představil Ollimu Jokinenovi. Bavili jsme se o tom, co děláme v Česku, a oni měli zájem dozvědět se víc. Říkali, že kdykoli bude možnost podívat se do Států, tak ať jim zavolám jako prvním, že mi věnují svůj čas a prostor. Takže jsem neváhal a když letos končila brankářská škola, po konzultaci s Radkem Tothem mi bylo umožněno vycestovat. Můj úkol byl jasný, vidět něco nového, jiné tréninkové metody.

Které další osobnosti jste pak v akademii potkal?
U mladších kategorií tam působí Radek Dvořák, v porovnání s námi to jsou mladší žáci. Na obránce je specialista Ed Jovanovski. Každým rokem se tam na dva až tři měsíce ukazuje Reijo Ruotsalainen, dvojnásobný vítěz Stanley Cupu, který pracuje s obránci. Mají to opravdu založené na evropské škole.

Na ni akademie klade důraz?
Nechali si tu americkou zarputilost, býčí povahu, a dávají tomu dovednosti evropských hráčů. Jinak se ta akademie prezentuje v první řadě tím, že dává doporučení na nejvyšší úroveň škol. Mají hodně Evropanů, a ti procházejí sítem školského programu, aby se uchytili v nejlépe hodnocených školách. Vzdělání je tam na prvním místě, dále je sport. Mají skvělé zázemí, realizační tým si přetáhli z NHL z Buffala. Kluci, kteří tam působí, mají neskutečný servis, který jsem u nás nezažil pomalu ani v mužském hokeji.

Trénoval jste i s Robertem Luongem, dlouholetou oporou Vancouveru a Floridy, že?
Součástí mé navštěvy bylo i to, že mi Tomáš Vokoun nabídl veškerý servis u Florida Panthers. A první, co mě zajímalo, byli brankáři. Je pravda, že oni oficiálně začínají až v září, takže tam nebylo moc s kým mluvit. Ale strávil jsem s Luongem nějakých šest dní, pak jsem se další dny díval, jak Barkov trénuje suchou... Za všechno děkuju Tomášovi. Zvedl telefon a svými kontakty a svým jménem mě doporučoval a zařizoval mi tyhle vícedenní stáže. Věřím, že i do budoucna to tak bude pokračovat. Mám příslib dalších návštěv u jiných klubů NHL. Vypadá to, že všechno půjde cestou, kde Tomáš v předchozích letech působil.

Čím vás tedy celá stáž obohatila?
Pro mě to byla jedna velká zkušenost. Měl jsem možnost pohybovat se jak na ledě, tak v osobním životě vedle svého vzoru. Tomáš mi dával svoje názory. V neposlední řadě má obrovské charisma, protože si ode mě leccos nechal říct. Každá myšlenka, která vyšla z mých úst, v něm chvilku zůstala a reagoval na ni. Dozveděl jsem se od něj spoustu postřehů k práci s mladými brankáři. On to vidí z nadhledu, prošel si tím nejvyšším stupněm, kterým může gólman projít.

Roberto Luongo v posilovně

Roberto Luongo v posilovně

A jaké zkušenosti vám předal?
Řekl mi, jak pracovat s gólmany po mentální stránce, v suché přípravě a zároveň i co se týče stravy. Tím mi potvrdil směr, kterým teď jdeme druhým rokem. Že to není jenom o řemeslu na ledě, ale o celém balíčku těch tří dalších segmentů: Mentál, off ice a výživa. Bez toho prostě nevznikne hotový gólman. Jestli to chcete dělat opravdu dobře, musíte se držet těchto segmentů.

Dá se říct, že vám utvrdil vaše názory?
Ano, jsem si jistý, že jdeme správnou cestou a není třeba uhýbat vlevo vpravo. V řadě věcí jsem se utvrdil a získal i další názory, jak přípravu brankářů obohatit. To jsou materiály, které předám naším trenérům. Musíme si držet dané body a vím, že to dopadne dobře, když k tomu budeme přistupovat tak, jak máme. Od Tomáše máme podporu, i kluci jako Radek Dvořák vnímají, že se u nás hokej zvedá a jdeme správným směrem. I co se týče brankářiny. Je to vidět už i na tom, že letos máme čtyři draftované brankáře.

Dozvěděl jste se také něco od dalších odborníků?
Dovezl jsem si částečně i finskou školu, ze které si Olli Jokinen kolem sebe vytvořil zázemí. Má tam specialisty na bruslení, na obránce, to všechno souvisí s pohybovou průpravou a tím finským drilem. I to jsou materiály, které nás můžou někem posunout a které když se zpracují, budou jenom přínosem pro naše brankáře.

Rostislav Košárek s Edem Jovanovskim a Robertem Luongem

Rostislav Košárek s Edem Jovanovskim a Robertem Luongem

Zaujalo vás něco konkrétního z brankářského řemesla?
Vyloženě jedna věc, a to je sledování čepele hokejky za pukem. U nás se řeší, že brankáři se vytáčí tělem a jdou do klasického přesunu po zemi, tím „slajdem“. Ale Tomáš se snaží klást důraz na to, aby se kluci v první řadě vytáčeli za pukem hokejkou. Aby hokejka nezůstala v pozadí, za tělem, ale aby šla první proti puku. To je věc, která se tady moc neřešila a kterou jsem si dovezl zpátky. Dá se říct, že jsem ji okamžitě začal aktivně zapojovat.

Vnímáte, že každá taková zkušenost vás posune o kus dál?
Určitě. Trenéřina je celoživotní vzdělávání. Ať je to v rámci mé specializace na suchou přípravu, nebo specializace na ledě jako trenér brankářů, je to celoživotní škola. Člověk postupem času zjišťuje, že něco se dá udělat jinak, něco může udělat líp, někde zase ubrat. Je to jenom o tom, aby si připustil, že na všechno nestačí sám. Je dobré se o tom bavit s ostatními lidmi a konfrontovat názory.

Chybí vám tohle v českém prostředí?
To vždycky říkám, když se se mnou někdo baví, jaký vidím rozdíl mezi finskými nebo americkými trenéry a těmi českými. My chceme málo konfrontovat, my se o tom chceme málo bavit. Každý si hlídá to své know-how, a to je velká škoda. V Americe to prostě funguje tak, že se rádi baví a rádi se podělí o své názory. I když třeba vědí, že něco dělají odlišně, tak do toho prostě jdou. Částečně se zdokonalují, občas zjistí, že to někdo dělá jinak. U nás je pořád ten strašák, až komplex, že já něco učím a nebudu to nikomu říkat.

Bývalý finský obránce Reijo Ruotsalainen získal dva Stanley Cupy s Edmontonem

Bývalý finský obránce Reijo Ruotsalainen získal dva Stanley Cupy s Edmontonem

Je za mořem znát, že na sobě brankáři pracují víc, protože je tlačí mnohonásobně větší konkurence než u nás?
Ano i ne. Tam je to nastavené trochu jinak. V rámci výchovy mladého brankáře se neklade až takový důraz na výsledky, gólmani nejsou podrobováni nějakému umělému tlaku. Když pak dospívají, v patnácti nebo šestnácti, tak je hokej baví a těší se na něj. U nás to často bývalo jinak. My jsme do kluků v devíti deseti letech cpali brutální drily a očekávání výsledků, a potom v těch patnácti šestnácti letech, když se něco nedařilo, byli už vyšťavení. U nich je to opak. Oni nevyšťaví gólmana na začátku, důraz na dril v tréninku a konkurenceschopnost nechávají až na ten dospívající věk.

Nemůžu se nezeptat na vaše zkušenosti z aktivní kariéry, protože jste dlouho chytal i v Německu. Co jste si odnesl odtamtud? Určitě to pro vás byla zajímavá kapitola.
Co mě za těch osm let nabilo a stále z toho těžím, to je určitý přístup k životu, pokora ve sportu a kolegialita v týmu. Zaujaly mě mezilidské vztahy, profesionalismus. První, druhá i třetí liga, všude to má svoji úroveň. Všichni vědí, že si jdou pro nějaké peníze, a že se za to od nich čeká nějaký výkon. Ať se daří, nebo nedaří, tak Němci jsou profesionálové. Oni jsou nekomunikativním národem, neexistuje mezi nimi nějaká družba, jsou jednotvární. Takoví ti chladní Němci, jak se jim říká. Ale za mě to byl právě ten profesionalismus. Pro výkon, který mají odevzdat, dostanou podmínky. Prostředí a zázemí kolem hokeje bylo vždycky na vysoké úrovni, ať to byla první, druhá, nebo třetí liga. Chtěl bych, aby to tak bylo i u nás.

Na tréninku s Tomášem Vokounem

Na tréninku s Tomášem Vokounem

Už jste zmínil čtyři gólmany na letošním draftu NHL. Posílilo to podle vás sebevědomí celému našemu brankářskému hnutí?
Určitě. Utvrdilo nás to v tom, že dlouhodobá výchova nese své ovoce. Nebyl kladený důraz na okamžitý výsledek, kluci šli nějakou dlouhodobou cestou přípravy a výsledek se dostavil. Někteří s námi byli na kempu v Třemošné, takže jsme měli možnost vidět, že se opravdu zvedají. Zámořské týmy je měly dlouhodobě v hledáčku. Jak v mládežnických výběrech, tak na klubovém poli měli výborné výsledky. Jsem rád, že si je týmy vybraly a dostali tu šanci.

Tím ale cesta nekončí, teprve začíná...
Nikde není psáno, že když teď prošli draftem a byli vybráni do té organizace, že tam zůstanou. Síto je obrovské, až 75 procent kluků jím neprojde. Přejme jim hodně štěstí a v první řadě zdraví, bez toho to nepůjde. Věřme, že ti čtyři kluci určitým způsobem nakopnou i další, hlavně ty nejmenší, aby před sebou měli nějaké cíle. Aby viděli, že i kluk z malého města to může dotáhnout do hledáčku klubů a na draft NHL. Hašek, Bříza a podobná jména už dneska nejmladší generaci tolik neřeknou. Teď vidí ty novodobé brankáře.

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz