Sylvia Řepíková o životě s hokejistou: Někdy si přeju, ať nejezdí k mantinelu!

Foto: Archiv Sylvie Řepíkové

Narodila se ve Vancouveru, kde je hokej sportem číslem jedna. Ostatně jako v celé zemi javorového listu. Sylvia Řepíková mu také přišla na chuť, ovšem nikdy by ji nenapadlo, že jednou tak podstatně ovlivní její život. Půvabná Kanaďanka se seznámila s Michalem Řepíkem, později ho následovala na několik evropských štací. Dneska jsou doma v Praze, kde spokojení manželé vychovávají ročního syna Sebastiana.

Brzy ale možná zase zvednou kotvy, Michal totiž vyhlíží působiště na další sezonu. "Život hokejisty je docela nejistý. Dřív bych to vůbec nečekala," přiznává manželka účastníka tří světových šampionátů a olympijských her v Koreji. Zatímco Michal je zvyklý mluvit do kamer a diktafonů, Sylvia nikoli. Její příběh je přitom zajímavý. Kvůli své lásce opustila Kanadu a vyrazila do Česka, aniž by pořádně tušila, co ji čeká. "Docela jsem se bála," přiznává.

Od té doby uteklo dost času. Sylvia se za Michala provdala, loni se jim narodil syn. Je dost možné, že se Řepíkovi jednou trvale usadí v Praze. "Těžko říci. Bavili jsem se o tom, ale nedokážeme odhadnout, co bude," připomene. Hovoří libozvučnou češtinou. Až překvapivě s ohledem na to, jak krátce se řeč učila a učí. "Nejlepší je poslouchat lidi kolem sebe. A hodně mluvit," usměje se.

Co pro vás obnáší být manželkou hokejového reprezentanta?
Všechno má svoje. Hokejisté jsou v sezoně hodně vytížení, většinu víkendů jsme tím pádem bez manželů. Když se hrají zápasy, mám o Michala strach. Někdy si přeju, ať nejezdí moc k mantinelu (směje se).

Rodina se musí přizpůsobit.
Určitě. Michala následujeme na jednotlivá angažmá, nejhorší přitom je, když dlouho nevíte, které bude to příští. Letos jsme zatím v nejistotě, Michal zvažuje některé nabídky, ale ještě nemá nic jistého. Tím pádem nemůžeme přemýšlet o bydlení. Ani o tom, jak všechno zařídit s ohledem na malého syna, který se nám narodil přesně před rokem.

Jste z Kanady, kde je hokej téměř náboženstvím. Předpokládám, že jste ho měla ráda ještě dřív, než jste poznala Michala.
Je to tak. Jako holka jsem se chodila dívat na zápasy. Pocházím z Vancouveru, kde hrají Canucks. Na NHL jsem se moc nedostala, protože lístky jsou docela drahé. Daly se sehnat tak za sto dolarů, dneska je to možná víc. Spíš jsem viděla utkání juniorů Vancouver Giants. Líbilo se mi, že mladí kluci do toho hodně dávali. Byla tam skvělá atmosféra. A také jsem to měla blíž z domova.

Co jste dřív věděla o českém hokeji?
Vůbec nic, abych řekla pravdu (úsměvem se omlouvá). Nebyla jsem vyloženě znalkyně ani hokejová fanynka, která má velký přehled. Sledovala jsem NHL a juniory, až později jsem se dostala trošku do obrazu. Hlavně díky Michalovi.

Jak jste se poznali?
Věděli jsme o sobě už v době, když hrál za Vancouver Giants. Poprvé tam přišel v šestnácti letech, já jsem o dva roky starší, takže mně bylo osmnáct. Znali jsme se, i jsme si spolu zatancovali, z čehož máme pár fotek (usmívá se). Dohromady jsme se ale dali asi až za nějakých sedm let. Michal hrál tehdy za farmu Floridy v Rochesteru, já si přečetla, že s týmem mají přijet na zápas do Abbotsfordu. To je americké městečko, kde sídlila farma Calgary. Z Vancouveru jsem to měla kousek, asi hoďku jízdy. Napsali jsme si přes Facebook a Michal mě na to utkání pozval.

Takže jste byla iniciátorem vašeho seznámení
No jo, dá se to tak říci (směje se).

Díky Michalovi jste pak začala víc zjišťovat o České republice?
Určitě. Ale měla jsem výhodu, protože moje rodiče pocházejí z Polska. Mají tam kořeny, tím to bylo asi jednodušší.

Foto: Archiv Sylvie Řepíkové

Byla jste připravená, že život s hokejistou je takové nekonečné kočování?
To nemohu říci. Moc jsem to nečekala, protože jsem znala NHL, ale o hokeji jinak nevěděla skoro nic. Neměla jsem přehled, jak to chodí v Evropě, že hráči často mění kluby. Co kolikrát rozhoduje, kam se s rodinami stěhují. Michal je skvělý chlap, původně jsem netušila, jakou soutěž vůbec hraje. Ani to, že je profesionál.

Pak jste se začala o hokejové dění víc zajímat?
Přesně tak. Musela jsem.

Manžel se v roce 2013 vrátil do Evropy. Muselo pro vás být těžké udělat rozhodnutí, že opustíte domov a půjdete za ním.
To víte, že jo. Jsem Kanaďanka, tam jsem se narodila. Vůbec mě nenapadlo, že bych někdy žila jinde. A ještě tak daleko. Ale chtěla jsem být s Michalem a šla do Česka. Pamatuju si, jaké byly začátky. Místním jsem nerozuměla ani slovo. Člověk se bojí, co bude. Jestli to vydržím, jestli to vydržíme spolu. Pomohlo mi, že jsem dřív celkem pravidelně jezdila do Polska. Za babičkou. Česko je podobné. Spíš mi vadilo, že jsem si neměla s kým popovídat.

Proto jste se učila hned česky?
Chtěla jsem, protože jazyková bariéra byla nepříjemná.

Mluvíte velice dobře. Jak to, že vám všechna ta š a ř tak jdou?
Myslíte, že mluvím hezky? (usměje se). Člověk musí chtít! Poslouchala jsem lidi kolem sebe, s Michalem se bavíme česky, mluvíme tak i na malého. Bylo mi jasné, že se bez češtiny neobejdu. Chtěla jsem si normálně povídat s rodiči manžela, s kamarády. A říkala jsem si, že se mi to určitě může jednou hodit i kvůli práci.

Dělala byste třeba učitelku angličtiny?
Hrozně ráda! Čtu české knížky, snažím se psát v češtině. Pokud bychom v Praze jednou zůstali, výuka angličtiny pro místní by mě lákala. Teď to není aktuální, Michal stále hraje. A práci na rok mi nikdo nedá.

Jste rozhodnuti, kde budete jednou žít?
Zrovna minulý týden jsme se o tom bavili. Hej, Michale, že jo? (volá na manželka, který opodál sedí s malým synem). Já na něj: Víš, co mě zajímá? Co bude za deset let. Odpověděl, že takhle nemůžeme přemýšlet. Musíme být šťastní, že jsme zdraví, povídal. Je to tak. Žijeme ze dne na den.

Dokázala byste si představit, že byste zůstala v Čechách?
Nevadilo by mi to. Jsem tu šťastná. Akorát mě mrzí, že mám rodiče a příbuzné tak daleko. Občas se mi stýská. Do Vancouveru se dostanu tak dvakrát za rok. Poletíme v listopadu, čeká mě cesta do Mexika, kde se bude vdávat moje nejlepší kamarádka.

Na co jste si v Čechách nejhůř zvykala?
Je to jiná kultura. Nedokážu vybrat jednu věc. Praha je skvělá, s Michalem tu máme byt. Ale řeknu vám, je to někdy pěkný blázinec. Spousta stresu. Tohle z Kanady moc neznáme. A také mi chybí vzduch ve Vancouveru. Dole oceán, nahoře hory... Také proto se mi hodně líbilo v Liberci.

Snažíte se chodit pravidelně na zápasy, v nichž hraje manžel?
To ano. Když působil ve Lvu, nevynechala jsem snad ani jednou. To samé ve Švýcarsku, ve Finsku. Teď máme malého, někdy to není snadné. Nicméně pokud to jen trošku jde, v hledišti jsem. Hokej je fajn.

Foto: Archiv Sylvie Řepíkové

Kde se vám nejvíc líbila kulisa na zápasech?
Určitě v Čechách. Když hrál Lev finále Gagarinova poháru, to byla paráda. Vůbec celá sezona 2013-14 neměla chybu.

Nebála byste se, kdyby Michal odešel hrát do některého z ruských klubů?
Asi trošku jo. Do doby, něž se nám narodil syn, jsme to moc neřešili. Teď už jo. Loni v Bratislavě to bylo super. Kousek z Česka, mohli přijet tatínek s maminkou od Michala. O Rusku toho tolik nevím. Míša říká, že by moc nechtěl, abych tam s malým byla.

Michal hrál na olympiádě a na třech světových šampionátech. Byla jste mu fandit na nějakém turnaji osobně?
Jen loni, když bylo mistrovství světa v Paříži. Jeli jsme tam s jeho rodiči a moc si to užili. Já ale musela být při fandění opatrnější. byla jsem v sedmém měsíci, koncem června se pak narodil syn Sebastian. Rodila jsem v Praze, i když původně jsem chtěla v Kanadě. Vyšlo to skvěle: Míša měl po sezoně a mohl být při porodu. Letěl na trénink a pak hned za mnou (usměje se).

Českému národnímu týmu často fandí manželky a partnerky hráčů pohromadě. Poznala jste některé z nich?
Tehdy v Paříži ne, protože jsme s tchánem a s tchýní přijeli na začátek turnaje a zápasy sledovali individuálně. Ale některé holky samozřejmě znám z dřívějška. Když Michal hrál za Lva, daly jsme se dohromady. Známe se, jsou fajn. Ale skutečné kamarádky mám v Kanadě. Vyrůstaly jsme spolu.

Asi byste byla nejšťastnější, kdyby Michal podepsal s Vancouver Canucks, že?
To je můj sen! Pořád na to čekám (směje se).

Foto: Archiv Sylvie Řepíkové

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz