Talent z Vlašimi ve čtrnácti na MS. Splněný sen, září Kaltounková
Foto: Karel Švec, cslh.cz
Je vůbec nejmladší hokejistkou, která kdy reprezentovala Česko na mistrovství světa do 18 let. Teprve v dubnu bude Kristýně Kaltounkové patnáct, i tak už několikátým rokem táhne nejmladší reprezentační kategorii a díky výjimce neschází na probíhajícím šampionátu juniorek v Přerově a Zlíně. Jeden z největších talentů našeho ženského hokeje má teď jediný cíl: Porazit Finsko, odvrátit sestupové hrozby a před skvělými fanoušky se porvat o medaili!
Jaké to pro vás je, zahrát si na mistrovství světa už takhle mladá?
Určitě je to skvělý pocit. Nikdy jsem na mistrovství nebyla, takže je to zase něco jiného. Nová zkušenost, která mě v hokejové kariéře posune dál.
Pomáhá vám, že v týmu máte hned třináct nováčků na šampionátu?
Nikdo neřeší, kdo byl a nebyl na mistrovství. Spíš jde o ročníky. Třeba o nošení lahví, sbírání puků a ty maličkosti, ze kterých se pak skládají velké věci.
Takže s nošením lahví a sbírání puků nemáte sebemenší problém.
Jo, já si to zažiju ještě i příští rok (směje se). Budu mít druhé kolo. Jsem ráda, že tady můžu být, a tohle mi nijak nevadí.
Když sezona začínala, ani jste netušila, že byste si tady mohla zahrát...
Pan Vozák mi řekl, že budou na IIHF žádat o výjimku na mistrovství světa. Doufala jsem, ale upřímně jsem nemyslela, že by to mohlo vyjít. V listopadu ve Velkých Popovicích mi řekli, že to schválili, takže jsem místo dovedností s áčkem šla rovnou trénovat s osmnáctkou. Pak mě pozvali na dvě utkání s Čínou a to už byly přípravné kempy před mistrovstvím. Je to pro mě splněný sen, zahrát si tady takhle mladá, protože to se povede málokomu. Tím se nechci nějak povyšovat, ale myslím, že je to pro mě docela velký krok.
Takže věříte, že hokejově už na vyšší kategorii máte?
Rozhodně myslím, že týmu pomůžu. I kdyby třeba ne ve hře, tak aspoň budu povzbuzovat a pomáhat. I kdybych nehrála, chci se co nejvíc zapojit.
V čem si myslíte, že je vaše síla?
Asi vytváření šancí v útočném pásmu a dobruslování puků. Jsem schopná vyvést puk od nás až k nim a jít střídat.
„Ta euforie po gólu a jak ve vás tým věří... To je něco neskutečného.“
Tady jde trochu o klid na hokejce. Není to právě to, co vašemu týmu zatím schází?
Jo, ale jak kdy. Když je možnost, tak se to snažíme uklidnit, ale občas nám to fakt chybí. Některé holky tady klid na hokejce určitě mají, akorát to neumíme využít.
Podařilo se vám skórovat ve vašem prvním zápase za osmnáctku s Čínou. A pak i v prvním zápase na mistrovství. Byly to pro vás velké, nakopávací góly?
Určitě, to vám zvedne psychiku a máte pak zdravé sebevědomí. Cítíte víc, že týmu máte co přinést, než kdyby se vám to nepodařilo. Ale už jen zahrát si tady je obrovská zkušenost. Je fakt, že ty góly dokážou pozvednout. A pak ta euforie po gólu a jak ve vás tým věří... To je něco neskutečného.
Číňankám jste zmiňovanou branku dala v přesilovce z první od modré čáry, což byla paráda. V Přerově jste se k téhle pozici zatím nedostala, i když jste to v trénincích zkoušela...
Máme jiné složení formace. Ono to tam už tehdy padlo trochu náhodou. Já jsem ani netušila, že bych mohla dát gól od modré golfákem, ještě takhle pěkně. Sedla mi nahrávka, vystřelila jsem z první a byla to rána přímo k tyči. Dobrý gól, ale bylo tam i štěstí.
Byly pro vás první dva zápasy na mistrovství těžší, než jste myslely?
Vůbec jsme nečekaly, že Japonky budou takhle silné. Byly hrozně rychlé. Říkaly jsme si, že bychom je mohly srovnávat s Číňankami, protože je to stejný kontinent. Ale tohle jsme fakt nečekaly. Mají tam hodně mladých hráček a myslím, že mají na to, aby hrály v téhle skupině. Fakt dřou, napadají, jsou nepříjemné, když jste na puku. A Švýcarky, to byl taky docela těžký hokej. Nevstoupily jsme do zápasu zrovna nejlíp, tak jsme se to pak padesát minut snažily dohnat. Jenže když jsme si nechaly dát ze začátku góly, dohánělo se to špatně. Musely jsme to obracet stejně jako s Japonkami. Neměly jsme dobré vstupy do zápasů, ale jak jsme se rozehrály, určitě to bylo lepší.
„Já si to neskutečně užívám, strašně mě to baví. Atmosféra v týmu je úplně skvělá, ani si nejde ten zápas neužít.“
Veškerou nervozitu jste už odhodily a teď na vás nebude mít žádný vliv?
Já si nemyslím, že by to byla nervozita. Možná v prvním zápase. Ale fanoušků je tady samozřejmě hrozně moc. Pak když máte na tribuně rodinu nebo nejlepší kamarádku, snažíte se předvést co nejlepší výkon. Ale pořád musíte mít tu disciplínu a soustředit se na hokej, že musíme jít a vyhrát. Myslím, že ve druhém zápase už to nebyla taková nervozita. Proti Finkám už by to mohlo úplně spadnout. Ale samozřejmě nechceme, aby fanoušci přestali fandit, protože právě tohle nás tlačí dál. Pořád makat. Ne jako kdyby tady byla prázdná hala a hrály bychom hokej jen pro rodiče.
Nechci rozhodně malovat černé scénáře, ale z nižší skupiny letos čelíte hrozbě sestupu. To by vás určitě hodně mrzelo. Byly chvíle, kdy jste si něco podobného připustily?
Po druhém zápase se Švýcarskem jsme nad tím hodně přemýšlely. Každého napadne to nejhorší, co se může stát. Bylo by to blbé i pro budoucnost. Když některé holky odejdou, co pak budou dělat ty pod námi? O důvod víc uhrát to a alespoň se udržet. Samozřejmě musíme vyhrát zápas proti Finkám, to bude klíčový moment, kdy se prokáže charakter týmu.
Člověk si zahraje strašně málo zápasů, kdy doopravdy musí vyhrát. Pro vás je to ale na letošním mistrovství víceméně každý. Jak máte osobně ráda takové zápasy?
Já si to neskutečně užívám, strašně mě to baví. Ať třeba vynecháme dvě střídání, že tam půjde zpátky první lajna. Vůbec mi to nevadí, protože máme cíl jasný. Jsme tady za jeden tým a jestli hraje ta, nebo ta, je fakt jedno. Atmosféra v týmu je úplně skvělá, ani si nejde ten zápas neužít. Hrozně rychle to utíká. Jak všichni řvou a povzbuzují se, je to fakt skvělé.
Pořád ještě může stát na konci medaile.
Na to určitě každý myslel už před začátkem mistrovství. Chtěly jsme pomoct hráčkám ročníku 99, aby odešly z osmnáctky s medailí. Bojujeme o to víc. Je to těžké, ale když budeme věřit a hrát to srdcem, můžeme i ten bronz získat. Ženský hokej v České republice se zvedá a když si budeme věřit, zvládneme fakt všechno.
Share on Facebook
