Třicet let od Sarajeva? Skvělý turnaj, krásné prostředí a smolný závěr, vzpomínají medailisté

5. února 2014, 16:30

Václav Jáchim

Ve stejný den jako letošní hry v Soči zahajovala i před třiceti lety olympiáda v Sarajevu. Za zcela jiných podmínek i doby - v prostředí bývalé Jugoslávie, kde později vypukla krvavá občanská válka. Československý sport tehdy zaznamenal řadu úspěchů, z medailí se radovali například Květa Jeriová, Pavel Ploc, Olga Charvátová, Jozef Sabovčík. A také hokejisté, kteří ve finiši turnaje sahali po zlatu. "Poslední zápas jsme hráli se Sověty a bylo to vyrovnané. Hodně vyrovnané. Bohužel jsme dostali smolný gól a nakonec podlehli 0:2. Škoda, ale i stříbra si pořád velmi vážím," říká Vincent Lukáč.

Od 7. do 19. února 1984 bojovalo v Sarajevu dvanáct týmů. "Nehrálo se jako dneska s vyvrcholením v play off, ale ve dvou skupinách. A ti nejlepší pak finálovou část," připomíná Vladimír Růžička. Československý tým odjel na hry s ambicemi, po dlouhé společné přípravě. "Hodně jsme trénovali, běhali po kopcích, bruslili, tvrdě makali. Ale trenéři Bukač s Neveselým udělali soustředění spíš kratší, třeba na čtyři dny, takže se to dalo zvládnout," připomíná současný kouč Slavie, že ponorková nemoc nehrozila.

Už v předchozích letech se v reprezentaci vytvořilo silné jádro z hokejistů, kteří podávali stabilní špičkové výkony. "V Sarajevu nám to sedlo, byl to jeden z nejlepších turnajů naší generace. V mém případě určitě," souhlasí Vincent Lukáč. Tehdejší útočník Košic vytvořil formaci s Rusnákem a Libou, Růžička zase nastupoval vedle Richtra a Hrdiny. Smůlu měl Ladislav Svozil: v posledním přátelském duelu se zranil a místo něj byl narychlo povolán Vladimír Kýhos. Kostra mužstva jinak zůstávala neměnná. Starší harcovníci i dravé talentované pušky. "Bylo mi jednadvacet a měl jsem velkou radost, že jsem se dostal do mužstva," dodává Růžička, tehdy nejmladší člen výběru..

Olympiáda v Sarajevu náramně vyšla také brankáři Jaromíru Šindelovi, který se stal jedničkou, ačkoli k dispozici byl i zkušený Jiří Králík. "Původně se nevědělo, jestli vůbec pojedu. Když jsme končili soustředění v Trenčíně, přišlo udání, že chci emigrovat. Večer před odjezdem se to řešilo, nakonec jsem dostal důvěru," vzpomíná na nepříjemné chvíle dnešní manažer Ústí nad Labem. Šindel si o důvěru říkal už během přípravy. "Trenéři si mě v Sarajevu zavolali a řekli, že budu chytat první utkání. Myslel jsem si, že se pak s Jirkou Králíkem začneme střídat, ale on šel do brány jen proti Rakousku."

Hokejisté se naladili na vítěznou vlnu, pomohl jim k tomu především skalp Američanů. "Obhajovali zlato z Lake Placid a měli možná lepší mužstvo než čtyři roky předtím. Byl v něm Chelios i další pozdější hráči NHL. Měli jsme z toho určité obavy, zápas to byl hodně těžký, bolel," konstatuje Šindel. Zámořský soupeř vsadil na maximální tvrdost až zákeřnost. "Američané to hodně řezali, ale my to zvládli a vyhráli 4:1," těší i po letech Růžičku. Svěřenci trenérů Bukače a Neveselého se uklidnili, posílili sebevědomí a začali válcovat jednoho soupeře za druhým.

"Do finálové skupiny jsme šli bez porážky, tam jsme pak udělali Švédy," hlásí Lukáč. Federální výběr minimálně inkasoval. "Od Kanady a Švédska jsme nedostali gól, Finy jsme předtím přeběhli jak zamrzlý rybník," podepisuje Šindel. Nakonec všechno dopadlo tak jako v tu dobu na většině světových šampionátů. Poslední duel se Sověty rozhodoval o vítězi! "Prohráli jsme 0:2, ale měli kus smůly. Byli jsme hodně blízko, bohužel jsme ale nedali gól, naopak ho dost smolně dostali," mrzí Lukáče.

K situaci došlo po střele Koževnikova, v sedmé minutě první třetiny. "Střelu z mezikruží tečoval jeden z obránců, puk se odrazil od zadního mantinelu do mých zad. A odtud do brány," popisuje Šindel, jako kdyby to bylo včera. Ačkoli reprezentanti statečně dřeli, na Treťjaka nevyzráli. Když později zvýšil Krutov, sborná si už náskok pohlídala. Náš hokej byl takhle blízko olympijskému zlatu jen v letech 1948 a 1976, vybojovat ho dokázali až borci kolem Haška, Jágra či Růžičky v Naganu 1998.

Stříbrní medailisté ze Sarajeva si stříbra cení. "Je to určitě úspěch. I po letech se mi stane, že někdo nadhodí téma a chce znát detaily. Na Sarajevo mám tolik krásných vzpomínek,  které mi z hlavy nikdy nezmizí," říká Šindel. Podle Lukáče to byla mimořádná olympiáda. "Byl jsem předtím v Lake Placid, ale raději vzpomínám na čtyřiaosmdesátý," tvrdí. Vladimír Růžička prožíval své první hry velmi intenzivně. "Panovala vynikající atmosféra, na úrovni byla olympijská vesnice, vztahy mezi sportovci. Prostě všechno. A také se nám dařilo," připomíná.

Československá reprezentace měla 80. letech vysokou kvalitu, ostatně rok poté získala v Praze titul mistrů světa. "Určitě velký úspěch, ale já osobně stavím Sarajevo možná výš. Pro mě to byl nejhezčí turnaj kariéry," ujišťuje Lukáč. Šindel hovoří stejně, jasnou brankářskou jedničkou už na další velké akci nikdy nebyl. "Kdo někdy startoval na olympijských hrách, ví, že to je neopakovatelná událost. Tehdy v Sarajevu jsme žili hodně pohromadě. Byli jsme se podívat na jiné sportovce, viděli jsme třeba skoky na lyžích, běžeckou štafetu s Květou Jeriovou," hlásí. Růžička pro změnu navštívil závody na bobech, všechny sportovce okouzlila všeobecná pohoda, což bylo za dob studené války dost neobvyklé.

Bohužel idyla později zmizela, po rozpadu Jugoslávie bylo Sarajevo svědkem krvavé občanské války. "Když jsem viděl trpící lidi a zničené město, bylo mi smutno. Z haly Zetra, kde jsme hráli, udělali hřbitov - to se mnou hodně zamávalo," přiznává Lukáč. "Člověk nepochopí, co se tam dělo. Olympiáda se s něčím takovým vůbec nedá spojovat," přidává Šindel. Hokejisté mají v myšlenkách jen pozitivní vzpomínky. "Nejen na zápasy, ale i na různé další zážitky. Tam i zpátky jsme cestovali autobusy, což je dneska nepředstavitelné. Hlavně návrat byl super. Užili jsme si to," reaguje Vladimír Růžička.

Ačkoli se druhé místo řadí k největším úspěchům našeho hokeje v olympijské historii, hráči věděli, že mohli dopadnout ještě lépe. "Druhé místo, to je typická vlastnost pro československá mužstva.... Ale už je to ok. Vyhráli Sověti, my však byli vyrovnaným soupeřem. Neměli jsme se za co stydět," upozorňuje Lukáč. Sám se na další olympiádu nepodíval. Šindel byl ještě v Calgary, Růžička navíc ještě v Naganu. "Ale Sarajevo byly moje první hry, vzpomínám fakt rád," ujišťuje posledně jmenovaný. 

Z týmu tehdejších stříbrných medailistů už není mezi námi Dušan Pašek, většina ostatních hráčů zůstala u hokeje i po skončení kariéry. V Sarajevu se představili hvězdy jako Makarov, Muller, Chelios, Fetisov, Gagner, Treťjak, Iafrate, Krutov. Československý tým si dokázal poradit se šesti protivníky, padl až ve finále se sovětskou sbornou. "Je neskutečné, že je to tak dávno," kroutí hlavou Lukáč. "Letí to hrozně," přidává se Růžička. Podle Šindela mají aktéři před očima hromadu detailů i proto, že na olympijských hrách prožili něco mimořádného. "Kdo se vracel z úspěšného turnaje, potvrdí, jaká je to krása. Tenkrát jsme si to užili! I teď s odstupem si všechny ty dojmy ze Sarajeva strašně rád připomínám. Jen nechci věřit tomu, že to je už těch třicet let," uzavírá.

Přehled výsledků hokejového turnaje na olympiádě v Sarajevu:

Skupina A:

Itálie - Švédsko 1:11, NSR - Jugoslávie 8:1, SSSR - Polsko 12:1, Polsko - NSR 5:8, SSSR - Itálie 5:1, Švédsko - Jugoslávie 11:0, Itálie - Polsko 6:1, SSSR - Jugoslávie 9:1, Švédsko - NSR 1:1, Jugoslávie - Itálie 5:1, NSR - SSSR 1:6, Jugoslávie - Polsko 1:8, NSR - Itálie 9:4, SSSR - Švédsko 10:1.

1. SSSR         5  5  0  0  42:5  10
2. Švédsko 5 3 1 1 34:15 7
3. NSR 5 3 1 1 27:17 7
4. Polsko 5 1 0 4 16:37 2
5. Itálie 5 1 0 4 15:31 2
6. Jugoslávie  5 1 0 4 8:37 2

Skupina B:

Výsledky našeho mužstva: Norsko 10:4, USA 4:1, Rakousko 13:0, Finsko 7:2, Kanada 4:0. Další výsledky: Rakousko - Finsko 3:4, USA - Kanada 2:4, Kanada - Rakousko 8:1, Finsko - Norsko 16:2, Kanada - Finsko 4:2, Norsko - USA 3:3, Kanada - Norsko 8:1, USA - Rakousko 7:3, Norsko - Rakousko 5:6, Finsko - USA 3:3.

1. Československo   5  5  0  0  37:7  10
2. Kanada 5 4 0 1 24:10 8
3. Finsko 5 2 1 2 27:19 5
4. USA 5 1 2 2 16:17 4
5. Rakousko 5 1 0 4 13:37 2
6. Norsko  5 0 1 4 15:43 1

Finálová skupina: Československo - Švédsko 2:0, SSSR - Kanada 4:0, Švédsko - Kanada 2:0, SSSR - Československo 2:0. ve finálové skupině se počítaly výsledky vzájemných duelů ze základních skupin. O 5. místo: NSR - Finsko 7:4. O 7. místo: USA - Polsko 7:4.

Konečné umístění: 1. SSSR, 2. Československo, 3. Švédsko, 4. Kanada, 5. NSR, 6. Finsko, 7. USA, 8. Polsko.

Medailisté:

1. SSSR:
Vladislav Treťjak, Vladimír Myškin - Vjačeslav Fetisov, Alexej Kasatonov, Zinatulja Biljaletdinov, Vasilij Pěrvuchin, Sergej Starikov, Igor Stělnov - Sergej Makarov, Igor Larionov, Vladimír Krutov, Vladimír Kovin, Alexander Skvorcov, Andrej Chomutov, Viktor Ťumeněv, Alexander Gerasimov, Michail Vasiljev, Nikolaj Drozděckij, Alexander Koževnikov, Sergej Šepelev. Trenéři: Viktor Tichonov a Vladimír Jurzinov

2. Československo:
Jaromír Šindel, Jiří Králík - Milan Chalupa, Jaroslav Benák, Radislav Svoboda, Eduard Uvíra, Arnold Kadlec, Miloslav Hořava - Jiří Lála, Vladimír Kýhos, František Černík, Vincent Lukáč, Dárius Rusnák, Igor Liba, Jiří Hrdina, Vladimír Růžička, Pavel Richter, Vladimír Caldr, Dušan Pašek, Jaroslav Korbela. Trenéři: Luděk Bukač a Stanislav Neveselý.

3. Švédsko:
Rolf Ridderwall, Göte Wälitalo - Mats Waltin, Hakan Nordin, Thomas Ahlén, Michael Thelvén, Bo Ericson, Mats Thelin, Göran Lindblom - Peter Gradin, Jens Öhling, Per-Erik Eklund, Hakan Södergren, Thomas Rundqvist, Hakan Eriksson, Tomas Sandström, Tommy Mörth, Michael Hjälm, Mats Hessel, Thom Eklund. Trenér: Anders Parmström. 

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz