Poslední jihlavský kovboj
Na Horáckém zimním stadionu v současnosti nenajdete zkušenějšího hokejistu. Petr Kaňkovský válel za Duklu už před víc než deseti lety. V roce 1991 jí pomohl k dosud poslednímu mistrovskému titulu, později přešel do Zlína, několik plodných let strávil mezi Znojemskými orly. Ovšem nyní už zase válčí za klub, ve kterém na sebe poprvé upozornil a odkud se dostal do reprezentace. Má zkušenosti i nadhled, ovšem na ledě je pořád stejný. Rychlý, technický, kdykoli připravený vymyslet nějakou pěknou kombinaci. Zatímco starší bratr Roman už s vrcholovým hokejem skončil a pracuje ve vedení znojemského klubu, Petr pořád přeskakuje mantinel. I když už nikoli mezi tuzemskou elitou, nýbrž v zápasech první ligy.
Poslední jihlavský kovboj už nemá mezi spoluhráči nikoho, kdo by pamatoval totéž co on. Patří ke služebně nejstarším hokejistům v soutěži, v Dukle zažil časy úspěchů i současnost, která je světlům špičkového hokeje přece jen poněkud vzdálená. "Dnešní sport je o penězích a těch Jihlava nemá nazbyt. Z toho vyplývá, že můžeme myslet na rozumné cíle. Ambice se snad ani nezměnily, kdo by nechtěl bojovat o extraligu. Ale jasným favoritem soutěže nejsme. Uvidíme, jak se bude první liga vyvíjet. Na začátku je to především boj. Dokud mají všichni sílu, jsou zápasy vyrovnané. A na Duklu se chce každý ještě vytáhnout," tvrdí.
Někteří bývalí spoluhráči vyrazili uzavřít kariéru za hranice. Hlavně do Německa. Například Cihlář, Ščerban, Poukar, Augusta. Ovšem Kaňkovský zůstal. "Také jsem o tom uvažoval, ale zatím jsem se neodhodlal. Možná později," směje se. V první lize patří k nejlepším, ačkoli se vedle něho vystřídala spousta spoluhráčů a nyní nastupuje s mladšími parťáky. "Někteří kluci odešli, místo nich jsou tady jiní, možná méně známí. To je život. Snažíme se dělat dobré výsledky, ale moc dopředu nekoukáme. Potřebujeme zvládnout každý další zápas."
Kaňkovský hrával s dnešním asistentem Petrem Vlkem. Teoreticky by s ním mohl diskutovat o hokeji jako rovný s rovným. "Samozřejmě se dobře známe, ale je mezi námi odstup. Tak to musí být. Já hraju, Petr trénuje, takže z toho musíme vycházet. Hranici je třeba respektovat." Sám se na střídačku nežene. "Nedokážu říci, jestli bych se mohl a chtěl stát trenérem. Teď to neřeším. Ještě bych rád nějaký čas hrál."
S reprezentací se nikdy nezúčastnil velkého turnaje, pár kvalitních zápasů v nejcennějším dresu ovšem stihl. Po přechodu do Zlína se však z povědomí koučů národního týmu vytratil. A když pak z extraligové Jihlavy přecházel do tehdy prvoligového Znojma, někteří kritici včetně kouče Josefa Augusty tehdy poukazovali na to, že se hráč formátu Kaňkovského vzdálil z elitní společnosti příliš brzy a že měl mít rozhodně vyšší ambice.
"Vím, že se to někomu tenkrát nezdálo, ale já se tak rozhodl. Ve Znojmě jsem zažil dobré časy, hráli jsme o postup a nakonec se do té extraligy dostali právě místo Jihlavy. Nijak jsem si nepohoršil, fakt na ty sezony vzpomínám v dobrém," tvrdí. Ve Znojmě začal kromě hokeje i podnikat. Na zimním stadionu otevřel obchod se sportovním zbožím, ale nyní to už neplatí. Petr se věnuje jenom hokeji a o životní náplni po skončení kariéry tolik nepřemýšlí. "Něco se určitě najde. Bylo by hezké zůstat u hokeje, jenže konkrétní představu ještě nemám."
V Jihlavě proběhl během letní pauzy velký třesk. Odešli trenéři i lidé z vedení. V jednu chvíli to vypadalo, že se Kaňkovský v klubu potká zase s trenérem Augustou, byť v jiné funkci, ale nakonec je všechno jinak. Hráčů se prý debaty a mediálně prezentované půtky nedotkly. "Tyhle věci řešili funkcionáři, my do nich neměli co mluvit. Trenéři Augusta s Holíkem měli něco mezi sebou a záleželo jen na nich, jakým způsobem spory vyřeší. My jsme v tom ani příliš neorientovali. Hráči bývají v takových případech poněkud mimo dění," podotýká.
V nejvyšší soutěži se letos prohánějí čtyřicátníci Janecký, Vlach, Suchánek, nebo o něco mladší Bříza, Vlček, Pešat, Žemlička, Folta, Klíma. Kaňkovský by se mezni nimi jistě neztratil, ale z Jihlavy je dneska do extraligy daleko. "Všichni tihle kluci jsou vynikající hráči. Hokej umí a na ledě to dokazují. Sám si nepřipadám starý. Moje výkony by měli hodnotit jiní, ale nejvyšší soutěž bych si ještě s chutí vyzkoušel. Ovšem musím být realistou. V Jihlavě se budeme snažit, abychom obdsadili co nejlepší příčku po základní části, pak se připravíme na play off. A nabídku odjinud už asi čekat nemůžu. Takže nad touhle problematikou nepřemýším. Moje priority se zkrátka týkají jenom Dukly," uzavírá.
Share on Facebook
