Představte si, že se sezona blíží ke konci a vy jako hráč kvůli operaci pochroumaného ramena stále čekáte na první start. Najednou přijde okamžik, kdy se premiérově představíte v ostrém klání, jenže si připadáte jako ve špatném vtipu, neboť musíte naskočit v jiné pozici. Přesně takový příběh bude mít po zbytek kariéry vepsán ve svém životopisu útočník Connor Crisp (na snímku), jenž druhým rokem nastupuje za celek Lake Erie Otters v kanadské juniorské Ontario Hockey League. Víkendové klání s týmem Niagara IceDogs totiž skoro celé strávil v brance! Zdá se vám to neuvěřitelné? Ale realita byla opravdu taková. „Ani v nejdivočejším snu mě nenapadlo, že budu hrát,“ líčil sedmnáctiletý rodák ze zhruba patnáctitisícového Allistonu v provincii Ontario reportérovi agentury Canadian Press krátce po utkání.
Jaké okolnosti donutily trenéry přistoupit k nestandardnímu řešení? Sešla se jich celá řada. Vše začalo zraněním normální dvojky Devina Williamse v předchozím duelu. Proto trenéři napsali Connora Crispa jako náhradníka pro bitvu na ledě Niagary.
Jenže po minutě a 45 vteřinách hry zůstal po srážce s protihráčem ležet na ledě Ramis Sadikov, první gólman Otters. Alex Friesen sice musel předčasně pod sprchy, ale ukázalo se, že Sadikov nemůže pokračovat, a tak se do brankářské výstroje musel během dvaceti minut nasoukat právě mladý útočník.
„Chytám hokejbal,“ vysvětlil nejprve, proč právě on byl v zápise uveden jako druhý muž s maskou, u něhož se nepředpokládalo, že zasáhne do hry. „Ale poprvé od svých pěti let jsem na sebe vzal brankářské vybavení a vyjel na led,“ přibližoval hrdina večera, který byl i přes třináct inkasovaných gólů zvolen první hvězdou utkání.
Zřejmě i proto, že předvedl dvaatřicet úspěšných zákroků, a navzdory faktu, že pětkrát inkasoval z hole pětky loňského draftu Ryana Stromea. „Pořád mám trochu křeče v nohách, nemůžu ani pořádně chodit,“ popisoval Connor Crisp po zápase.
Kdo by čekal, že se tak stalo kvůli vyčerpání, velmi by se spletl. „Ramisovy brusle jsou asi třikrát menší a ne tak široké, jak bych potřeboval. Možná proto jsem měl problémy s pohybem na ledě,“ ozřejmil mimo jiné vrávoravější bruslení při nástupu na led tím, že musel obléct kolegovu výstroj.
Přestože jej soupeři překonali ve třinácti případech, dočkal se Connor Crisp v závěru utkání od domácího publika ovací ve stoje a také zmíněného ocenění pro hráče zápasu. „Moc si toho vážím a jen těžko hledám slova,“ uvedl mladík dojatě. „Vždyť všichni viděli, že pár gólů, které jsem pustil, bylo až trapných. Na druhou stranu těžko dokáži popsat, jak jsem si to užil,“ přepnul během chvilky na optimistickou nótu.
Zpráva o kuriózní situaci se šířila velmi rychle. Nejbližší mladíka, jehož otec je bratrancem trenéra vítězů Stanleyova poháru 1989 z Calgary Terryho Crispa, po utkání věděli, co se přihodilo, přestože přímo na stadionu nikdo z mladíkovy rodiny nebyl. „Volal jsem rodičům z autobusu a okamžitě se smáli, jakmile zvedli telefon,“ pravil dobře naladěný dočasný brankář. „Na tenhle den do konce života nezapomenu,“ ujišťoval Connor Crisp závěrem. Nikdo neměl a nemá důvod mu nevěřit.
