Ve Vancouveru nezapomněli. Pat Quinn tam bude mít ulici
V Edmontonu najdete ulici Gretzkyho, v Pittsburghu zase Lemieuxe. Za Atlantikem si hokejových osobností váží, ulice či zimní stadiony ale pojmenují jen po těch největších z největších. Nyní se unikátní pocty dostalo Patu Quinnovi. Bývalý výborný hráč a hlavně uznávaný trenér patřil k ikonám hokeje ve Vancouveru. Quinn zemřel loni 24. listopadu a v malebném městě u Pacifiku na něj nezapomněli.
Svědčí o tom výsledek zasedání radnice ve Vancouveru, kde zastupitelé schválili změnu názvu dlouhé Abbott Street. Bulvár vedoucí nedaleko Rogers Centra, kde hrají domácí zápasy Canucks, a kde také probíhal olympijský turnaj 2010, ponese v určité části jméno Pata Quinna. Úsek se bude oficiálně jmenovat Pat Quinn Way.
Jedná se o část hlavní Abbott Street, mezi Pacific Boulevard a Expo Boulevard. Na stadion Canucks je odtud pár metrů, z druhé strany arény pro změnu vede Griffiths Way. Tahle ulice je pojmenována po bývalém vlastníkovi Kosatek Franku Griffithovi, jenž v 1987 najal Quinna do pozice hlavního kouče.
Ten posléze v organizaci pracoval nejen jako vládce střídačky, nýbrž také coby generální manažer, prezident a člen vedení. Z kanceláře, kde sídlil, by na svoji ulici nádherně viděl. Vstup do haly odtud vede dveřmi s číslem 16, tahle brána odnedávna nese jméno Trevora Lindena. Někdejší dlouholetý útočník Canucks přišel do organizace po draftu 1988, v němž Lindena pro Canucks získal právě Quinn...
Výtečný kouč a stratég, který ve chvílích volna miloval vůni dobrého doutníku, proslul přísnými nároky i lidským přístupem ke svěřenců. V dobách aktivní kariéry býval podle svých slov pěkný prevít, později snad i proto dovedl občas pochopit nějaký ten úlet svěřenců. Nicméně vyžadoval disciplínu, měl přirozený respekt. Hokejem žil naplno!
Quinnova hokejová trasa vedla nejdřív k aktivnímu hraní. Válel v obraně, víc než body však sbíral čárky za ostré střety, trestné minuty tím pádem nevyjímaje. Po vstupu do NHL (v sezoně 1968-69) bojoval za Toronto, nechvalně se proslavil třeba tím, že ostře sestřelil ikonu Bobbyho Orra. Quinn později působil ve Vancouveru, období 1972-77 strávil pro změnu v týmu Atlanta Flames, jenž byl předchůdcem dnešních Calgary Flames.
Hned po skončení kariéry přešel na trenérskou dráhu. V NHL coby hráč stihl přes 600 utkání, ze střídačky jich bylo víc než dvakrát tolik - přes 1400! Jako jeden ze čtyř laureátů Jack Adams Trophy pro nejlepšího trenéra roku v NHL dokázal cenu získat se dvěma různými týmy. Quinn sbíral úspěchy především v Torontu a Vancouveru, koučoval ale rovněž Philadelphii nebo Los Angeles. Na olympiádě 2002 v Salt Lake City dovedl javorové listy ke zlatým medailím, na což kolébka hokeje čekala 50 let!
Výčet jeho vavřínů je pestrý. V roce 2004 stál na střídačce kanadské reprezentace, která v semifinále Světového poháru vyřadila Českou republiku a posléze prestižní akci vyhrála. Čtyři roky poté dovedl pro změnu kanadskou osmnáctku k titulu mistrů světa, v roce 2009 v Ottawě slavil triumf na MS dvacítek - mimochodem posledním, který kanadští junioři získali. Jen Stanley Cup mu ve sbírce chyběl - Quinn byl ve finále s Philadelphií (1980) a čtrnáct let poté s Vancouverem.
Postupem času si vybudoval ohromný respekt, což dokresluje skutečnost, že byl jmenován šéfem návrhové komise Hockey Hall of Fame. Po letech velkých vítězství se Pat Quinn vrátil ke kořenům. V Hamiltonu, kde se 29. ledna 1943 narodil, znovu bydlel od roku 2006. Místní po něm pojmenovali sportovní arénu. Quinn byl svého času šéfem juniorky Vancouver Giants, s nimiž v roce 2007 získal Memorial Cup, pracoval také pro Edmonton Oilers. Otec dvou dcer, jemuž dělala radost tři vnoučata, sledoval milovaný hokej do posledních životních chvil. Zemřel loni 24. listopadu ve věku 71 let.
Share on Facebook
