Ve Vsetíně chtěla vyhrávat i uklízečka, říká Mařák. Na povel má zlínské juniory

Foto: hokej.zlin.cz

Patří do slavné éry vsetínského hokeje, Zbyněk Mařák slavil na Lapači tři mistrovské tituly a byl součástí úžasné hokejové dynastie. Šikovný bruslař a bojovník válel i v mateřském Zlíně, Opavě, Znojmě a dlouhé roky v Německu, ovšem nejkrásnější období kariéry bylo jenom jedno. "Samozřejmě na Vsetíně," povídá rázně. "Podstatné je říci, že hokej jsem se naučil ve Zlíně. Asi bych tam i tenkrát hrál dál, ale okolnosti byly takové, že jsem šel do Vsetína. A co se pak odehrálo, to všichni dobře vědí," usměje se.

Fanshop

Podobně hovoří i další hráči. Mnozí předtím také nastupovalii za nedaleký Zlín a shodou okolností se ocitli tam, kde pak vznikl neporazitelný vsetínský stroj. Stavjaňa, Vlach, Tomek, Pešat, Jenáček, Čechmánek. A mnozí další. Ti všichni stojí za unikátními úspěchy týmu, který zaznamenal raketový vzestup.

"Strašně rád na to vzpomínám. S odstupem času člověku dochází, co všechno jsme tam tehdy dokázali. V době aktivního hraní jsme byli mladší a věci kolem až tolik nevnímali. Teď je to jiné. Když potkám kluky, tehdejší spoluhráče, hrozně rádi se k těm dobám vracíme. A moc si vážíme toho, co se nám povedlo," přiznává.

Reprezentace jsem si strašně vážil. Ohromná zkušenost!

Mařák přišel do Vsetína poté, co se stal v mateřském Zlíně nadbytečným. Parta bojovníků pod vedením trenérů Valáška a Tabary začala psát neskutečnou pohádku, jež klubu přinesla mistrovské tituly a jednotlivcům třeba pozvánky do reprezentace. "V té době jsme nevěděli, že něco takového můžeme dosáhnout. Pamatuju si, jak jsme postoupili do extraligy. Nikdo od nás v podstatě nic velkého nečekal. Jenže ono se dařilo. Všechno se sešlo. Výborné klima, to především. Jak jsme tehdy říkali: ve Vsetíně chtěla vyhrávat i paní uklízečka," povídá z vesela. Ale hlavně: "Byli tam vynikající hokejisté, kteří táhli za jeden provaz," zdůrazňuje.

Mařák se díky neuvěřitelnému boomu prosadil mezi elitu. A koncem léta 1995 i do reprezentace. Doma ve Zlíně, kde se v srpnu 1971 narodil, absolvoval tři utkání Pragobanka Cupu. "Dostat se do národního mužstva, to bylo něco navíc, než bych předtím očekával. Strašně jsem si toho vážil," přiznává. Další šance už nepřišla, zápasy s nejsilnějšími evropskými soupeři nicméně řadí k vrcholům kariéry. "Potom jsem už na to nenavázal, ale pro mě každopádně ohromná zkušenost. Šel jsem tehdy postupně: se Vsetínem přípravná utkání, mistrovské zápasy, play off. A nakonec i stupínek výš, tedy národní tým," popisuje.

Mezi mantinely uplatňoval výborné bruslení, coby parťák Jiřího Dopity se podílel na mnoha vsetínských brankách. V nejslavnější éře klubu, kdy ve vedení působil i Zbyňkův tatínek, má Mařák pevné místo. Ovšem tituly jen tři, nikoli pět nebo šest jako mnozí ostatní. Po dvou úspěších se rozloučil, vrátil se ještě na dva roky, přičemž koncem sezony 1998-99 slavil další extraligový triumf. Kdyby zůstal, měl by zlatých medailí víc. "V klubu byly tehdy určité okolnosti. Ne že bych musel odejít, ale prostě jsem odešel. Do Opavy. Nebylo to tam takové, ale nelituju. Zajímavé po hokejové i lidské stránce," povídá.

Hodně mě ovlivnil pan Valášek. Pár zkušeností jsem si přenesl do praxe

Dvě sezony válel také za Znojmo, pak se vydal do Německa.  "První rok jsem byl ve Wolfsburgu, tehdy v tamní německé lize. Následně jsem šel do Skalice a krátce do běloruského Minsku, načež následovalo působení v Erfurtu." Za klub z města v bývalé NDR válel dlouhých osm let. "Naučil jsem se německy a našel spoustu dobrých přátel. Hrozně rád se tam vracím. Mohu říci, že to taky bylo zajímavé. Sice nižší soutěž, ale hráli jsme nahoře, což je kolikrát lepší, než se ve vyšší lize plácat na konci tabulky," zmiňuje.

U našich západních sousedech nastartoval Zbyněk životní změnu. Ještě v dobách aktivní kariéry se stal trenérem. "Plánoval jsem to. Z jednoho prostého důvodu: když člověk dělá hokej celý život, říká si, že by u něj rád zůstal v jiné roli. Do ostatních věcí jako třeba podnikání jsem se pouštět nechtěl, raději pokračuju v tom, co umím," konstatuje. Přerod byl tedy automatický. "Trenérskou A licenci jsem si dělal v době, kdy jsem hrával v Německu. Dojížděl jsem a všechno se snažil stíhat." Přiznává, že v nové roli těžil z práce a přístupu bardů, které jako hráč kdysi dobře poznal. "Prošel jsem hodně mančaftů a tím pádem hrál pod dost trenéry. Hodně mě ovlivnil pan Valášek. Bylo to v té slavné vsetínské éře, pár zkušeností jsem si přenesl do dnešní praxe."

Jelikož dlouho působil v Erfurtu, českému hokeji se trošku ztratil z očí. Ale už to neplatí. "Zvažoval jsem, že bych tam zůstal dál, rozhodly však rodinné vazby. Šli jsme domů," hlásí. Nedávno začal čtvrtý rok trenérské práce u zlínské mládeže. Jako kouč má také své sny, ovšem nikam nespěchá. "Řekl bych to tak: všechno beru sezonu od sezony, nijak daleko se nekoukám. V průběhu minulého roku jsem nastoupil ke zlínské juniorce, tahle práce mě hodně naplňuje. Chci, abychom byli úspěšní."

Narážky na rivalitu se Vsetínem? Občas ano, ale už to není jako kdysi

Každý den je v kontaktu s novou generací, které se od dnešních čtyřicátníků dost liší. "Je to rozdílné, určitě," souhlasí. "Společenský život jde hrozně dopředu, všechno se zrychlilo. Dnešní kluci jsou jiní než tenkrát my, ale pokud člověk něco skutečně chce, vnitřní motivace zůstává stejná. Jasně, před 20 nebo 30 lety byly jiné podmínky, ale osobní touha pracovat a něco dokázat se nemění."

Jako důkaz poslouží třeba Filip Chytil. Zlínský útočník uspěl v prvním kole draftu NHL a dneska patří k předním nadějím New York Rangers. "Filip udělal obrovský skok, pro ostatní kluky je důkazem, že kdo dělá, dostane se dál." připomíná. Zbyněk Mařák by byl rád, kdyby se nejen v Baťově městě podařilo vychovat další skvělé borce. Sám je na zimním stadionu každý den, sleduje nejen Zlín, kde je doma, ale pochopitelně také Vsetín.

"Hraje se tam WSM Liga, což městu určitě sluší," povídá. "Teď bude záležet na mužstvu. Konkrétně ho neznám, ale fanoušci si postup jednoznačně zasloužili." Pořád je ještě patrná rivalita dvou hokejových klubů a blízkých měst? "Určitě tam něco takového je. Jenže jak člověk stárne, už to tolik neprožívá." Narážky z jednoho či druhého tábora přesto slýchá pořád. "Jo, občas něco proběhne. Ale v klidu. Už to rozhodně není jako kdysi," usměje se závěrem.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - © Copyright: BPA sport marketing a.s. & eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz