V letošním Česká pojišťovna play off se jeho jméno skloňuje velice často v souvislosti s rekordy nejvyšší soutěže. Uznávaný kanonýr a člen Klubu hokejových střelců deníku Sport jednu významnou metu pokořil, o druhý zápis v historii tuzemské elity však Viktor Ujčík (na snímku) přišel. Trojnásobný mistr světa nejprve překonal počin Jiřího Zelenky v počtu gólů vstřelených ve vyřazovacích bojích, následně třinecký Martin Růžička deseti góly v deseti po sobě jdoucích zápasech vymazal jeho šňůru devíti duelů, v nichž se střelecky prosadil. Zkušený vítkovický forvard jako další svolil s tím, že se s fanoušky podělí o své názory v rubrice hokej.cz. Prozradil mimo jiné, že vystoupení krasobruslaře Tomáše Vernera v rámci exhibice u příležitosti narozenin severokorejského vůdce Kim Čong-ila jej zklamalo nebo že měření brankářské výstroje považuje ze nejlepší možné řešení v boji proti poklesu vstřelených gólů.
Viktore, během své kariéry jste si vybudoval pověst vynikajícího zakončovatele, v pořadí Klubu hokejových střelců deníku Sport, kde se sčítají góly z domácí nejvyšší soutěže a reprezentace, jste pronikl do elitní desítky. Vnímáte vy osobně pravidelné měření brankářské výstroje před sezonou za lepší cestu než úvahy o zvětšování branky, které občas v souvislosti s úbytkem přesných zásahů zaznívají?
„Jednoznačně s tím souhlasím a jsem za to rád. Vždyť diváci chodí na hokej především kvůli gólům a v jednu dobu bylo hodně těžké se prosadit. Když stál v brance velký gólman a navlékl na sebe všechnu tu mohutnou výstroj, dávaly se góly strašně obtížně. Pravidelné měření výstroje a její označení považuji za správnou cestu. Je to mnohem jednodušší než cokoliv jiného, i když výroba nových branek by taky nezabrala tolik času. Na druhou stranu ty staré jsou vyzkoušené, takže proč něco měnit. Když vidím historické záběry třeba z mistrovství světa 1985, vypadá branka za Jiřím Králíkem opravdu hodně velká. Je však logické, že se výstroj gólmanů postupně mění v souvislosti s vývojem hokeje jako takového. Gólmani jsou velmi dobře chránění a nové materiály minimalizují následky, i pokud je někdo trefí do hlavy.“
Zaznamenal jste informaci o tom, že v létě by se měla v Rize uskutečnit akce, během níž by se hokejoví bitkaři střetli v boxerském ringu?
„Neslyšel jsem o tom, ale je to jejich volba, jestli si chtějí dát do ´držky´, jak se říká. Zápasy v boxerském ringu a bitky na ledě nemají nic společného. Nějaká speciální boxerská příprava se v bitce může hodit, ale jinak rozhodující především zkušenosti a chycení soupeře. Určitě bych si neřekl, že nejlepší bitkař je ten, který vyhrál v boxerském ringu. Nicméně lidem se taková klání líbí, tak proč něco takového neuspořádat. I mně by se to jako nestrannému divákovi zamlouvalo.“
Nedávno se volily pořadatelské země světových šampionátů ve fotbale. Jeho přidělení Rusku pro rok 2018 a Kataru o čtyři později vyvolalo bouřlivé reakce. Co soudíte o pořádání velkých akcí v destinacích, které jsou pro daný sport do určité míry exotické?
„Nevím, jak to mám brát. Podle mého je to hloupost. Takhle velký turnaj by se měl konat někde, kde fotbalu rozumí a mají s pořádáním podobných akcí zkušenosti. I pro diváky by byly atraktivnější zavedené destinace. Rusko ještě dokáži pochopit, protože fotbal tam stoupá vzhůru, což dokazují ruské kluby v evropských pohárech. Ale Katar? To je jako hrát hokejové mistrovství světa na Bermudách. I když zase si musíme uvědomit, že hokejisté to mají o něco jednodušší v tom, že hrají v uzavřené hale a okolní klimatické podmínky nemají až takový vliv, pokud je vše zařízeno, jak má být.“
Nejen ve fotbalových kruzích se na sklonku minulého kalendářního roku řešil rovněž přestávkový rozhovor Jaromíra Bosáka s Vladimírem Táborským, který se omylem dostal na veřejnost. Pobavil vás tento dialog nebo pohoršil?
„Jednoznačně platí první varianta. S chutí jsem si o tom přečetl a poslechl jsem si to na internetu. Nevidím na tom nic špatného, pobavilo mě to. Jde o soukromý rozhovor, který se dostal do éteru, což by se stávat nemělo. Je naprosto jasné, že se jedná o jejich názor a že by v rámci přímého přenosu jako nestranní komentátoři takhle mluvit neměli. Na druhou stranu neřekli nic sprostého a v zásadních věcech měli ti chlapi pravdu, což musí každý soudný člověk uznat. Rozhodně Slavii nic z toho nepoškodilo a já bych se nad takový rozhovor dokázal povznést, i kdyby se týkal mě a mého mužstva.“
Krasobruslař Tomáš Verner nedávno vystoupil na exhibici u příležitosti narozenin severokorejského diktátora Kim Čong-ila, za což sklidil od řady lidí kritiku. Přidal byste se k nim?
„Řeknu to jednoduše: Ideologie ho nenasytí. Udělal ústupek proti všemu, co o tom ví. Nechápu to a nesouhlasím s tím. Pro mě osobně jde o obrovské zklamání už jen proto, že jsem žil v podobném režimu. Vím, co se tu tehdy dělo a co někteří lidé ´dokázali´. Já bych se takové akce nikdy nezúčastnil. Víc nemám, co bych k tomu řekl.“
V posledních dnech se hodně intenzivně řešily nepokoje v řadě arabských zemí, které vyvrcholily vojenskou intervencí spojenců v Libyi. Jaký je váš názor na tento krok?
„Mám sice rád zbraně, ale cesta ´zla´ není podle mého to pravé. Zlo totiž plodí jen další zlo. Na druhou stranu nikdo z nás příliš nevidí do všech detailů a nezná přesné důvody, proč k zásahu došlo. Třeba ten člověk opravdu prováděl taková zvěrstva, která by uškodila víc než krátká válka. Do těchto destinací nejezdím, ani to neplánuji. Možná jde o fobii, protože se tam může něco semlít během chvilky, ale já raději trávím dovolenou v zemích pro mě bližších, jako jsou například Chorvatsko nebo Malta.“
V souvislosti s případem Aničky Janatové a pobodáním dětí v Ostravě jsem zaznamenal mimo jiné reakci, že někteří sportovci žijící mimo republiku by se u nás báli o bezpečí svých dětí. Apelujete nyní víc na své nejbližší, aby byli ještě opatrnější?
„Tohle se nedá moc uhlídat. Jakmile někomu prdne v hlavě, může být kdykoliv schopen něčeho, o čem se nám ani nezdá. Snažím se děti víc varovat. Je to hlavně o mluvení a vysvětlování, že každý člověk není hodný. Opakuji jim, ať nikam nechodí s cizími lidmi. Že je slušné pozdravit a odpovědět, ale nic víc. Na druhou stranu těžko něco uděláte, když někoho potká taková smůla, že narazí na magora. Synovi je čtrnáct a chodí na aikido, což beru jako výhodu, že by se mohl lépe ubránit. Nicméně pro jistotu jsem mu pořídil i malý slzný plyn, protože nikdy nevíte, co se může stát. Pro ochranu svých dětí se snažím dělat maximum. Myslím, že při napadení na ulici by měl každý udělat co nejvíc, aby oběti útoku pomohl. Měl by projevit osobní statečnost. Zároveň by měly zákony v takových chvílích člověka chránit, protože jen těžko se odhaduje síla obrany. S vědomím, že bude člověk následně potrestán za to, že někoho bránil, se pomáhá mnohem hůř. Já už jsem se několikrát ocitl v situaci, kdy jsem nekompromisně řešil, když někdo někoho na ulici napadl, ale naštěstí to zatím nikdy nemělo žádné velké následky. Nevyhledávám to, ale můj velký kamarád Ondra Vetchý nedávno říkal nebo psal, že člověk, který má na podobné situace čich, se v nich ocitá častěji.“
