Všichni mě chválí, líčí Kašík. Proč má hvězda měsíce růžovou omotávku?
Foto: Roman Turovský, hokej.zlin.cz
Ze všech stran se na něj snáší chvála. V televizi a na internetu se jeho zákroky pravidelně objevují v sestřizích toho nejlepšího, co Tipsport extraliga nabízí. Není se co divit. Podle statistik, a možná nejen podle nich, je nejlepším brankářem v lize. Aby toho nebylo málo, byl poprvé v kariéře nominován do národního týmu. Jako třešničkou na dortu je pro něj pak cena pro Hráče měsíce ledna. Na dresu nosí číslo 39 a doma ve Zlíně mu neřeknou jinak než Kaša. Řeč je samozřejmě o Liboru Kašíkovi.
Fanoušci vás zvolili hvězdou měsíce, co na to říkáte?
Myslím, že celý tým měl skvělý měsíc. Začali jsme vyhrávat, předtím jsme byli v tabulce dole, ale už jsme se trochu zvedli. Jedno jde s druhým. Dostal jsem pozvánku do reprezentace, teď jsem i hráčem měsíce, takže je to paráda.
Nastoupil jste do všech deseti zápasů, které v lednu Zlín odehrál. Vyhovuje vám maximální vytížení?
Byl jsem na to vždycky zvyklý. Akorát tady jsem nepodával takové výkony, abych mohl chytat pořád. Kluci teď hrají skvěle a pomáhají mi, abych tam mohl vydržet třeba i těch deset zápasů v řadě. Myslím si, že proti Chomutovu se to potvrdilo. Když budeme takto hrát, budeme i úspěšní.
Není to pro vás fyzicky a psychicky náročné? Jednou v sezoně jste měl dokonce šňůru i dvaceti zápasů v řadě, kdy jste pravidelně chytal.
Je to náročné spíše psychicky, než fyzicky. Když máte tolik zápasů, tak přece jen něco natrénujete, nebo si na to tempo a přísun střel zvyknete. Je to spíše o tom, že na každý zápas musíte být stoprocentně koncentrovaný a stoprocentně připravený. Takže já si myslím, že je to spíš o psychice a zvládnout to v klidu a s pokorou.
Říkal jste, že každý zápas máte v hlavě do půlnoci téhož dne, pak už zase myslíte na další. To vám pomáhá?
Je to tak. Tento měsíce se nám dařilo, vyhrávali jsme a stal jsem se i hráčem měsíce, ale to je všechno minulost. Musím to hodit za hlavu a soustředit se na další zápasy. Dívat se zase jenom do budoucna. Co bylo, bylo. Musím bojovat dál, abych byl úspěšný.
Jak vnímáte tu chválu, která se na vás ze všech stran momentálně snáší?
Měl jsem z toho trochu strach. I v tom zápase s Chomutovem, ale snažil jsem se myslet na to, co mi nyní pomáhá, při čem se dařilo, dodržovat to, dělat malinké krůčky, nekoukat s nafouknutou hlavou dopředu, a myslet si, že to půjde samo. Prostě pořád makat.
Takže na to nemyslíte?
Snažím se na to nemyslet, i když je to těžké. Je toho dost, je to pěkné, ale o to je těžší, abych vše ustál a byl pořád v pohodě.
Pozvánka do reprezentace, nejlepší gólman v extralize, hvězda měsíce, je to vaše nejlepší období v kariéře?
Nejlepší období bylo, když jsme vyhráli titul. Je těžké překonat to, co jsme dokázali, ale teď je to taky pěkné období.
A vaše výkony nyní a v tom zmiňovaném play off jdou nějak srovnat?
Je to super, ale ještě není všem dnům konec. Hrajeme ještě osm zápasů, stále není konec základní části a všechno se může změnit. Všichni mě chválí, říkají, že jsem super, ale důležité je dokončit úspěšně základní část v nějakém tom průměru jaký mám. Zajíci se počítají až po honu.
Jste pověrčivý? Ptám se kvůli vašim rituálům. Fanouškům jste přestal během zápasu mávat, protože jste poté prý vždy dostal gól.
To není z pověrčivosti, je to spíš o tom, abych byl stoprocentně koncentrovaný. Snažím se to divákům vynahrazovat po zápase. Já jenom doufám, že na mě nejsou naštvaní, ale já je slyším, jsem za to rád. Akorát to při zápase nedávám najevo.
A ty vaše nápisy a hesla na hokejkách?
To tam mám, abych si to pořád připomínal. Je to ta poslední část výstroje, kterou si berete a vidíte ty nápisy v takové výšce, že to prostě nemůžete přehlédnout. Je to o to, abych si to pamatoval a dodržoval.
Od jisté doby si dáváte na hokejku růžovou omotávku. To má nějaký svůj význam?
Je to kvůli Štůrymu. (směje se)
Můžete to nějak vysvětlit?
Tomáš Štůrala má jeden takový zlozvyk a mě to trošku zlobí, takže do sebe ze srandy vždy trochu rýpeme. Zjistil jsem, že růžová omotávka štve zase jeho, tak mu to tím trochu vracím, aby to mezi námi bylo vyrovnané.
O jaký zlozvyk se jedná?
Když se podíváte na jeho hokejku, tak on na tréninku chytá s takovou, kterou bych snad nedal ani školáčkovi. Vydrží s ní třeba měsíc, je úplně rozbitá a už se s ní skoro ani nedá chytat. Když s tím klepnete, tak to jde slyšet, jak kdyby to bylo natřikrát zlomené, ale on s tím dál chytá. Já mu říkám, ať už si ji vymění. Pak jsem zjistil, že mu vadí ta růžová omotávka, tak mu to tím takto vracím, ale je to jen takové pošťuchování ze srandy. V zápase pak ani nevnímám, že to tam mám.
Share on Facebook
