Žádný průšvih ani šampaňské. Chceme se odrazit výš, hlásí Jakub Petr
Foto: Petr Kotala, hc-vitkovice.cz
Vítkovice prožily zvláštní sezonu. V létě se nevědělo, co bude dál. Změnil se majoritní vlastník klubu, lidé ve vedení i trenéři. Na poslední chvíli do Vítkovic vstoupil nový generální partner, s ním se pozměnil název klubu. Pak vypukla sezona. Ostravané v ní dokázali zdolat největší favority soutěže, ale také ztratit body s týmy ze dna tabulky. Vítkovičtí několikrát bušili na brány čtvrtfinále, ale neprobili se tam. V předkole vedli nad Plzní 2:0 na zápasy, přesto mají po sezoně. Tu symbolizovala velká houpačka. Generální manažer a hlavní trenér Jakub Petr ročník zhodnotil trefně: „Ani šampaňské ani průšvih.“
Trenére, sezonu máte za sebou. Unikl vám postup do čtvrtfinále. Jak uplynulý ročník hodnotíte?
Nebyl to úplný průšvih, nebylo to na otevírání šampaňského. Kluci od nás, od vedení klubu i od sponzorů slyšeli, že sezona neúspěchem neskončila. Víme o věcech, které můžeme dělat jinak, ale neúspěchem tato sezona nebyla, je odrazovým můstkem pro další ročník. Poslední zápas ukázal obrovské srdce týmu, bojovnost a nasazení. Taková byla naše sezona. Říkali jsme, že nechceme dát svou kůži lacino, což jsme dokázali.
Klub prožil poměrně turbulentní léto...
Šli jsme do hodně atypické sezony. Bylo to znát. Každý asi věděl, v jakých problémech klub byl. Byly tady otázky změny majitele, sponzorů a dalších věcí. To se naštěstí podařilo vyřešit, i když na opravdu poslední chvíli. Tyto věci by sice tým ovlivnit neměly, ale je třeba je vzít jako fakt.
Sestava vypadá dobře na papíře, ale další věcí jsou zranění. Během sezony jich přibývalo a mančaft se nám začal rozbíjet. Něco podobného jsem nezažil a mám informace od jiných a zkušenějších kolegů, že takový počet zraněných byl vyšší, než je zdrávo. Na začátku extraligy se chcete stabilizovat a dostat do pohodových vod tabulky. To byla věc, která nás hodně trápila. Jádro mužstva svým přístupem celou věc zvládlo a buďme rádi, že jsme se nepropadli na spodní příčky. Musíme to brát jako fakta, v žádném případě to nesmí být naše alibistické omluvy.
Několikrát jsme klepali na dveře šestky. Náš cíl byl posunout se dál, než v minulé sezoně. To se povedlo i z pozice, kdy jsme začínali předkolo doma. Mým interním cílem bylo čtvrtfinále. Jsem totiž přesvědčený, že do sezony nemůžete jít s tím, že vaším cílem je předkolo. Nemůžeme říct, že je úspěch, že jsme do Ostravy přivedli předkolo. S přihlédnutím k tomu, že jsme byli jednu dobu dvanáctí a neměli pohromadě celý základ sestavy, by mužstvo nemělo být tak haněno.
Sám jste to zmínil. Několikrát jste klepali na šestku, ale nevyšlo to. Proč?
S ohledem na skladbu týmu a věci, které se kolem něj děly před sezonou, se nám povedly systémové záležitosti. Ať už jde o přístup hráčů, režim. Sehráli jsme zápasy proti top týmům, ve kterých jsme sice hokejově až tak nedominovali, nepředčili jsme je, ale byli jsme organizovaní a silní, pokud jde o defenzivní stránku. Z tohoto pohledu byly naše výkony téměř v pořádku.
Na to, abychom se dostali mezi top šest týmů máme čísla, která hovoří jasně. Jsou to tristní přesilovky. Střelecká potence také nebyla bůhvíjaká. Projevilo se to i v play off. Stejně tak jako jsme v sezoně několikrát klepali na dveře šestky, ale nedokázali jsme potvrdit překvapivé výsledky s top týmy s mužstvy kolem a zpod nás, stejně tak jsme nedotáhli předkolo. I když jsme měli v zádech pátý zápas doma.
Tristní přesilovky? Rozpadly se nám vazby
V předkole jste vedli 2:0 na zápasy. Postup jste měli na dosah, nakonec se však radovala Plzeň. Co se stalo?
Doma jsme hráli třikrát. Jednou jsme vyhráli v základní hrací době a dvakrát se prodlužovalo, kdežto v Plzni jsme oba zápasy jednoznačně prohráli. Nemůžeme se vymlouvat na to, že jsme dostali gól v 95. minutě. Poslední krok jsme prostě opět nezvládli. Tohle tu sezonu charakterizovalo. Problémem byly jednoznačně ofenzivní věci. Neprosazovali jsme se a naši hráči nefigurují na top příčkách kanadského bodování extraligy. Klíčové jsou přesilovky. Když jsme nedávali góly ve hře pět na pět, těžko se nám dařilo skórovat v početních výhodách.
Z šancí, které jsme si vytvořili, jsme ten gól mohli a měli dát my. Pokud náš vývoj celé sezony někdo „shora“ posuzuje, je to přesně tak, jak jsme skončili. Nemůžeme se vymlouvat na smůlu, nebo větší štěstí soupeře.
Trápili jste se v přesilovkách, které byly opravdu žalostné. Řečí čísel, jedny z nejhorších v extralize. Kde byl problém?
Pokud chceme být na některé hráče naštvaní, musíme hledat objektivní příčiny. Přesilovky jsou obecně stejné. Každý se může podívat na extraligu, NHL. Novou přesilovku nebo směr nikdo nevymyslí, liší se jen provedení. Je to o šikovnosti a citu jednotlivých hráčů. O schopnosti najít si správný prostor na přihrávku, na střelu a hlavně vyhovět si. Když se vám to rozbije, je to problém. Asi nejlepší období jsme v otázce přesilovek měli na podzim, kdy jsme hráli s Nitrou Ligu mistrů a prosazovali jsme se také v extralize. Mysleli jsme, že vazby mezi hráči začaly fungovat a je potřeba jen dopilovat detaily. V době, kdy si to mělo všechno sedat, hráči se mají dostávat do pohody a trefovat góly z první střely, se nám to rozpadlo. Základem přesilovky je vyhovět si. Začínalo se nám dařit, ale pak se nám to všechno dramaticky rozbilo. Problémem bylo využívání šancí při hře pět na pět, v přesilovkách to bylo znatelnější. To je klíčový moment, proč jsme se nedostali do šestky. Kdyby se nám dařilo v těchto fázích, góly by naskakovaly a klíčové okamžiky jsme mohli strhnout na svou stranu.
Věrně to dokumentoval pátý zápas předkola s Plzní, kdy jste v závěru třetí části neproměnili dvě početní výhody. Jednu z nich zhruba dvě minuty před koncem...
Je to tak. Po vyrovnání na 1:1 jsme se dostali do tlaku, Plzeň už trochu fyzicky odpadla, upustila od agresivního hokeje v závěru třetí třetiny a my jsme v této fázi nedokázali využít dvě přesilovky. A tam se to lámalo v pravém slova smyslu. Předkolo bylo obrázkem celého vývoje naší sezony, a to nechci brát negativně.
Čím si vysvětlujete vysoké množství zranění? Mají něco společného? Zkoumali jste to?
Hrajete s tím, co máte k dispozici. Některým týmům se zranili dva nebo tři hráči a všichni to řešili. Tohle jsme nechtěli, nemám to rád. Přemýšleli jsme nad tím, zda by se v tom dalo něco najít. Analyzujeme to. Zranění ale nebyla stejná. Neměla společného jmenovatele. Byla různého původu, takže jsme vyloučili spojitost s přípravou. Jsou to věci, které se dějí v každém mužstvu. Šlo především o to, že jich bylo opravdu hodně.
Kompletní tým jste měli paradoxně až na zápas, který se ukázal být posledním v sezoně...
Někteří kluci nastupovali na sílu a pod injekcemi, protože už nebylo na co se šetřit. Když jsme si napsali varianty na pátý zápas, pousmáli jsme se. Poprvé v sezoně jsme měli k dispozici všechny hráče včetně náhradníků.
Problematická byla také úspěšnost střelby. Přitom četnost střel byla velmi vysoká. Čím to je?
Souvisí to také s přesilovkami. Dostávali jsme se do míst, odkud góly padají. Nebudu říkat, že to byla smůla. Měli jsme se více prosazovat. Někdy jsme byli laxnější v zakončení. Budeme na tom pracovat. To je cesta, jak střeleckou úspěšnost zvýšit. Jde to samozřejmě ruku v ruce s přesilovkami. Vazby se v nich až tak nevytvořily. Přicházela lehká panika. Věděli jsme, že v počtu vstřelených branek a přesilovkách nejsme nahoře.
Druhou věcí je, kolik jsme s těmi čísly nasbírali bodů. Je to zvláštní, byli jsme na tom podobně jako poslední Karlovy Vary. Na druhou stranu v mužstvu je dobrý základ. Výborní gólmani, organizovaná hra. Na defenzivní straně jsme byli solidní. Držíme herní projev. Víme, kde nás tlačí bota.
Do Vítkovic chodilo na zápasy průměrně 5298 fanoušků. S návštěvností jste spokojen?
Myslím si, že to vždycky může být lepší. Nebylo to špatné, vůbec ne. Snažíme se pro diváky zkvalitnit podmínky. Klub dělá všechno pro to, aby program zatraktivnil směrem k fanouškům. Chceme, aby na stadionu chodili nejen kvůli hry, ale strávili tam příjemný čas, někdy i pár hodin třeba jako proti Plzni. (směje se) Aby se prostě bavili. Tady jsou lidé nároční, ale to je jen dobře. Každý chce vyhrávat. Několikrát v sezoně jsme zažili opravdu pekelnou atmosféru v hale. Takových zápasů bych si přál víc.
Kádr chceme mít co nejdříve uzavřený
Končíte u dvacítky, kde vás střídá Filip Pešán. Uleví se vám časově?
Je pravda, že za dobu, kdy jsem byl x let u reprezentačních výběrů, toho bylo hodně. Teď jsem byl první sezonu u áčka. Spoustu věcí jsem mohl udělat jinak. Ne, že by to nešlo zvládat, ale nyní se mohu naplno věnovat této práci ve Vítkovicích. Mám za sebou jeden rok. Časově budu volnější a budu se snažit poučit z věcí. Přemýšlím, co jsme mohli a měli udělat jinak a podobně.
Hráči mají po sezoně, ale v kanceláři asi začíná frmol...
Už to běží. Hráči jsou vytipování, ví se o nich. Manažerská práce ale probíhá neustále skrz sezonu. Pořád se řeší nějaké problémy. Vazby nefungují podle představ, na programu dne je stále něco. Později si trochu oddychneme, ale telefony frčí dál. Zkoušíme spoustu věcí. Trenérsky vymýšlíme, co zlepšit. Práce na složení týmu pro mě začala s koncem přestupního období. Od té doby jsme v kontaktu s agenty a hráči. Kádr chceme mít co nejrychleji uzavřený. Až na dva či tři otazníky máme mužstvo v podstatě hotové.
Konkrétní jména asi před 30. dubnem neuslyšíme. O jaký typ hráčů chcete posílit?
Souvisí to s tím, co jsem už řekl. Věřím, že klíčoví hráči zůstanou a noví, kteří přijdou, zapadnou do systému a stylu hokeje, kterým jsme se chtěli prezentovat. Být nepříjemným a bruslivým mužstvem, což se nám dařilo. Pro soupeře jsme byli nepříjemní. Nedáváme moc branek, s tím by nám noví hráči měli pomoci.
Můžete stručně nastínit cíle Vítkovic pro následující sezonu?
Chceme udělat další krok. Máme dlouhodobý cíl a je nám jasné, kam chceme směřovat. Nás trenéry asi nejvíc štve, že jsme si mysleli, že se do čtvrtfinále můžeme dostat už letos. Jsme ve vývoji a příští rok už bychom o sobě měli dát vědět ještě víc a cíl postavit trochu jinak a ne trochu skrytě říkat, že kdyby bylo čtvrtfinále…
Share on Facebook
