Zemřel Bronislav Danda. Legenda Komety, která ničila všechny obrany
Kdyby hrál hokej v dnešní době, je zabezpečený na dvě generace dopředu. Bronislav Danda byl superhvězdou brněnské Komety i československé reprezentace. Rodák z Hradce Králové a někdejší střelec Pardubic proslul jako rychlík na bruslích, jehož vzhledem k neskutečné šikovnosti nenáviděli všichni obránci. V době brněnských Hokejových her bohužel přišla smutná správa, 31. prosince minulého roku Danda zemřel. Do hokejového nebe odešel krátce předtím, než by 10.ledna oslavil 86 narozeniny...
Chlapík, který slavil všech jedenáct mistrovských titulů s brněnským klubem, žil poslední dobou v ústraní. Podobně jako věrný spoluhráč Vlastimil Bubník, jenž zemřel loni. Z bytu v brněnské Zemědělské ulici vyrážel Danda jen za nejnutnějšími věcmi, hodně času trávil na chatě. "Ale dokud zdraví sloužilo, hrával jsem s partou učitelů nohejbal," řekl před časem hokej.cz v rozhovoru, do něhož se mu zpočátku moc nechtělo.
Hokejovou kariéru dávno odstřihl, Danda nechodil na srazy bývalých spoluhráčů. Ovšem když ho fanoušci doma oslovili s prosbou o podpis do knížek či na fotografie, nikdy neodmítl. Jen neměl potřebu se někde ukazovat. Žil po svém, v klidu a míru.
Na Pardubice zanevřel, ale v duchu jim fandil
Rodák z Hradce Králové začínal bruslit na pardubickém Matičním rybníku jako sedmiletý capart. V roce 1944 začal závodně hrát za Rapid Pardubice, který se po sloučení s místním LTC jmenoval Slavia. V roce 1951 zamířil do Brna a zůstal natrvalo. "Šel jsem tam za mojí pozdější manželkou. Nejprve jsem kroutil vojnu, pak mi dali nabídku, abych zůstal," připomněl.
Do Pardubic už se nikdy nevrátil, ale nezapomněl. "Víte, když jsem tam přijel s Brnem, lidé mi hodně nadávali. Pískali, řvali. Abych byl upřímný, zanevřel jsem," vyprávěl. Ale východočeský klub nadále sledoval. Nebylo mu lhostejné, jak si vede. "Ano, v duchu jsem Pardubicím fandil," přiznal upřímně.
Od poloviny minulého století byl však Danda doma v Brně. Víc než padesát let! "Jsem už svým způsobem stoprocentní Moravan," usmíval se. Usadil se v klidné čtvrti nedaleko hokejové haly Za lužánkami. Užíval důchodu, na dřívější slávu nemyslel. Současný hokej vnímal, ovšem povídat se mu o něm příliš nechtělo. "Několikrát jsem to v minulosti udělal a pak jsem v novinách vypadal trošku zvláštně. Názor si nechám pro sebe," omlouval se.
Nejlepší spoluhráč? Přece Vlasta Bubník
V jihomoravské metropoli se Danda vypracoval mezi domácí elitu. Skvělé levé křídlo válelo nejvyšší soutěž dlouhých sedmnáct sezon, Danda má na kontě 212 ligových branek. Platil za neodmyslitelnou oporu reprezentace. Stihl v ní 80 startů a zaznamenal vynikajících 45 gólů. "Nejlépe se mi hrálo s Vlastou Bubníkem. Věděli jsme o sobě, rozuměli si. Vydrželi jsme pohromadě jedenáct let," upozornil.
Když se z Pardubic přestěhoval do Brna, válel také fotbal. "Pak se začal rodit později úspěšný hokejový klub. V Brně jich bylo víc, nejlepší hráči se sešli v Rudé hvězdě. Zpočátku nás bylo málo, museli nám pomoci kluci jako Bohouš Sláma nebo Machovský. Ale rychle jsme se sehráli a pak přišly úspěchy," vyprávěl. Slavná Kometa (RH, později ZKL) Brno vyhrála v letech 1955-58 a 1960-66 jedenáct mistrovských titulů!
Jenže všechno jednou skončí. Silná generace zestárla a její nástupci kvalitu neudrželi. Bronislav Danda pozoroval dění nadále z bezprostřední blízkosti. "Dlouho jsem totiž dělal vedoucího mužstva. Můj tehdejší šéf v podniku řekl, že mě tam potřebuje. Byl to zároveň předseda oddílu, tak mi nic jiného nezbývalo. Svého času jsem to zkoušel i jako trenér. Nejprve u dorostu, pak na záskok u dospělých. Ale šlo jen o výpomoc," přiznal.
Za hokejem do Itálie i Jugoslávie
Brněnský hokej dlouho tápal, Kometa nemohla najít cestu mezi nejlepší. Pak se to povedlo a v současnosti patří k nejlepším klubům jako kdysi. Danda měl bezpochyby radost, nicméně nedával ji najevo. "O dění v Kometě nemám informace, občas se něco dozvím od bývalého spoluhráče a později novináře Jardy Meixnera. On v Kometě i funkcionařil. Tradice tu roky určitě byla, ovšem dlouho se nedařilo vrátit mužstvo do nejvyšší soutěže. Dneska hrají největší roli peníze," říkal trošku trpce..
Do hlediště prý nechodiů, na svůj milovaný sport se díval v televizi. Kdyby hrál Danda v současnosti, měl by vystaráno. Jenže v 50. letech minulého století byla zcela jiná doba. Do zahraničí mohl blonďatý rychlík na bruslích odejít až v roce 1968, kdy mu bylo osmatřicet let. Rok hrál za HC Auronso. "V týmu jsme měli samé študáky. Když chtěli trénovat, nestíhali učení. A naopak," usmíval se.
Za hrabnice se později dostal ještě v roce 1976. "S Vlastou Bubníkem jsme šli do Jugoslávie, vlastně dnešního Slovinska. V Kranjské Goře jsme byli jako trenéři, ale samozřejmě jsme hráli," připomněl. Dandovi bylo přitom přes šestačtyřicet! Ovšem zase tak překvapivé to není. Bývalý československý reprezenatnt měl ohromnou kondici i životosprávu.
Olympijská medaile byla nejblíž v Norsku
Vždycky udivoval skvělým pohybem, vitalitou, energií. S národním týmem stihl šest mistrovství světa, z toho tři olympijské hry. Ani jednou si z klání pod pěti kruhy nepřivezl medaili. "Nejblíž jsme byli v Norsku 1952. Už jsme měli bronz, jenže pak se o třetím místě muselo rozhodnout v dodatečném utkání. A to jsme se Švédy nezvládli," vzpomínal.
Danda prožil také velké zklamání o čtyři roky později v Cortině. "Do týmu se dostali někteří noví hráči a narušila se soudržnost. Škoda," líčil s lítostí. Po návratu z italského zimního centra poznal, jak chutná zloba davů. Trenér Bouzek a hráči Brna čelili silné kritice, která mnohdy přesáhla všechny únosné meze. Vlastimil Bubník a někteří další se proto na čas vzdali reprezentačního dresu.
Hokej ale Dandovi přinesl mnohem víc radosti. Brněnský útočník bezpochyby patří k největším velikánům, kteří u nás kdy přeskakovali mantinely. Sport miloval, i v pokročilém věku se snažil být aktivní. I díky tomu se dožil požehnaného věku. Teď ale někdejší výtečný bruslař, střelec a bojovník všechny zarmoutil. Danda zemřel ve věku nedožitých 86.narozenin, v poslední den minulého roku.
Share on Facebook
