Zpověď Mrázové: Pro tým udělám cokoli, i kdybych měla sedět na tribuně
Foto: Martin Voltr
(AROSA, od našeho zpravodaje) Její návrat do hry je pro český ženský hokej velkým tématem. Kateřina Mrázová patřila mezi opory národního týmu, jenže po postupovém mistrovství 2015 ve Francii (na snímku) si znovu pochroumala koleno a rok byla úplně bez hokeje. Letos je ale zpátky, má velké ambice se svým univerzitním týmem, ale hlavně: S českou reprezentací chce zítra urvat postup na olympiádu!
Čtyřiadvacetiletá odchovankyně kolínského hokeje má ve své kariéře jeden velký problém. Ten problém se jmenuje levé koleno. Po několika úrazech s ním prodělala už tři operace, ta poslední však její problémy nevyřešila a celou minulou sezonu vynechala.
Tím spíš ale na příběhu Kateřiny Mrázové skvěle pochopíte, co jsou připraveni obětovat sportovci, kteří chtějí dojít až na vrchol.
Ještě v červnu jsme se spolu bavili, že ani nevíte, jestli budete dál hrát hokej. Kde se to pak zlomilo, že jste zpátky?
Dá se říct, že se to rozhodlo na konci prázdnin. Celé prázdniny jsem byla doma, ty čtyři měsíce, a navštěvovala jsem kliniku Pavla Koláře. Hodně mi tam pomohli. Ještě to bylo nejisté, koleno mě zlobilo, ale bylo to mnohem lepší. Pak jsem se vrátila do Ameriky a tam přišli na to, že se mi pod kolenem dělá Bakerova cysta. Že mi to koleno natýká a pod ním se dělá voda. Tu mi vytáhli a kolenu to hrozně pomohlo. Všeobecně jsem se dala dokupy a začala znova hrát.
Až po takové době se tedy přišlo na hlavní problém?
Těch problémů tam je víc. Asi i začínající artróza, přece jenom operací na tom koleni už jsem měla víc. Ale tohle mi hodně vadilo a říkali, že to tam bylo hodně dlouhou dobu. Předtím se na to nepřišlo. Už na klinice Pavla Koláře mi ale pomohli zaktivovat a posílit svaly kolem kolene.
Kdy jste pak začala hrát?
V Americe začíná soutěž koncem září, začátkem října. Vracela jsem se na konci prázdnin, protože škola nám stejně jako v Česku začíná v září. Trénovali jsme a měli jsme nějaký přípravný zápas.
Omezuje vás koleno ještě?
Ano, už to asi nikdy nebude takové, co bývávalo. Hraju s bolestmi, ale dá se to vydržet. Koleno mi po zátěži natýká, musím si ho často ledovat a stahovat ho. Trochu mě to limituje, ale myslím, že se s tím hokej ještě dá hrát. Uvidíme, jak dlouho to vydržím.
Jde mi vyloženě o to, jestli vás limituje během těch šedesáti minut zápasu.
V tu chvíli na to samozřejmě nemyslím, je tam strašně moc věcí kolem. Když třeba na tréninku na koleni klečím u tabule a pak vstanu, tak to cítím, ale jinak na to při tréninku a zápasu vůbec nemyslím. Před ním nebo po něm to znát je. Ale určitě mě to limituje. Co jsem na sebe koukala, nebruslím tak pokrčená jako dřív. Odraz z té nohy už není takový.
„Vím, že kdyby se mi teď s kolenem ještě něco stalo, už se k hokeji nikdy nevrátím.“
Když jsem se ptal vaší spoluhráčky po pondělním přípravném zápase, prý jste hrála, jako byste tu roční pauzu neměla…
To je od ní hezký (směje se). Přece jenom už přes půlku sezony zase hraju. Ale myslím, že je znát, že jsem měla rok pauzu. Třeba i na kondičce. Určitě by to mohlo být lepší.
Na druhou stranu, když mluvíte o kondičce – rozhodně jste se „neflákala“…
Neflákala. Celé léto jsem na sobě pracovala, chtěla jsem se vrátit. Snažila jsem se. Ale mám omezené běhání, skákání a podobně, což se snažím nahradit na kole. Asi to ale přece jenom pro fyzičku není tak účinné jako běh, sprinty a podobně. V letní přípravě i během sezony to nedělám. Kdybych mohla, bylo by to pro mě lepší.
Kdyby měl podobné problémy hokejista, znamenalo by to pro něj konec kariéry? Přece jenom v mužském hokeji je ta fyzická hra o něčem jiném.
Těžko se to porovnává. Chlapi to mají víc kontaktní a úrazů je tam ještě mnohem víc než u holek. První i druhý úraz toho kolene se mi staly, když jsem hrála právě s klukama. Teď si na to dávám pozor. Vím, že kdyby se mi teď s tím kolenem ještě něco stalo, už se k hokeji nikdy nevrátím. U holek to ale není až tak riskantní jako u chlapů, i když se samozřejmě vždycky může něco stát. Na druhou stranu, spousta chlapů zase měla přetržené vazy, jednou dvakrát. A teď záleží na nich. Podle mě to je hodně o povaze – jak trénují, jestli chtějí pokračovat, jestli jim to za to stojí…
„Myslím, že by ženskému hokeji i v Evropě pomohlo, kdyby se hra do těla víc nechávala.“
Jak moc se vůbec v americké univerzitní lize hraje do těla? Je mi jasné, že to bude něco jiného než v Evropě.
Určitě to nechávají hrát víc do těla, souboj rameno na rameno u mantinelu nebo když se dojíždí situace. Samozřejmě stromy a podobně, to ne. Je to ale volnější možná i z toho důvodu, že nám pískají chlapi. Vím, že na mezinárodní úrovni pískají jenom ženy, což je určitě přísnější. Myslím, že by ženskému hokeji i v Evropě pomohlo, kdyby se to víc nechávalo, rameno na rameno. Máme stejné vybavení jako chlapi a podle mě tam nehrozí riziko tolik, jako když do toho jde holka nepřipravená a pak do ní najednou někdo strčí. V Americe na souboje připravená jsem, všichni jsou připravení víc než v Evropě a na mezinárodní úrovni.
Jak se vám v soutěži daří, potažmo vašemu týmu?
Náš tým je z celé Ameriky druhý, což nebyl možná tak pět let. V naší tabulce jsme o bod třetí za druhou Minnesotou. A individuálně? Mohlo by to být lepší, mám asi šest nebo sedm gólů a pár asistencí. Ale na začátku sezony jsem si jako na potvoru hned v prvním zápase vyvrtla kotník a hrála půl sezony s bolestmi. Říkali mi, že s tím fakt nic nemám. Pak jsem se na Vánoce vrátila domů a zjistili, že mám natržený vaz a posunutou kost. Takže mi zase pomohli u pana Koláře, za což jsem moc vděčná, protože jinak nevím… Protrpěla jsem si dost, v Americe se to docela zanedbalo. Když pak člověk hraje půl roku v bolestech a pomalu v slzách, přenáší se to do jeho hry. Ale týmově jsme na tom hodně dobře a myslím, že bychom mohly vyhrát šampionát.
Za reprezentaci jste letos ještě neodehrála ani zápas. Potěšilo či překvapilo vás o to víc, že vás trenéři vzali na olympijskou kvalifikaci? Nebo jste to trochu čekala?
Na jednu stranu jsem překvapená byla. Trenéři mě v reprezentaci rok a půl neviděli… Určitě to pro ně bylo těžké rozhodnutí. Ale bavili jsme se spolu a já jim říkala, že normálně od začátku sezony hraju a že jsem schopná hrát. Měla jsem jet na turnaj po Vánocích, bohužel kvůli tomu kotníku jsem nejela, protože potřeboval doléčit. To byla škoda. Jsem hrozně moc ráda, že jsem tady a můžu týmu pomoct. A jsem vděčná, že i když jsem tady dlouho nehrála, tak mě trenéři vzali.
Vzhledem k dlouhé absenci se ale změnila vaše pozice v týmu. Předtím jste byla neodmyslitelnou součástí prvního útoku, teď už ne. Jak to berete?
Samozřejmě mám už jinou roli a není to pro mě jednoduché. Ale všechno je na trenérech, jak se rozhodnou. Tu roli se snažím přijmout. Jsme tady jako tým, ne jako individuality. Udělala bych cokoli pro to, abych týmu mohla pomoct. I kdybych měla sedět na tribuně.
„Jsem hrozně moc ráda, že jsem tady a můžu týmu pomoct.“
No, ale v zápase s Norskem jste se rozpomněla na spolupráci s Denisou Křížovou hned při prvním gólu…
S Denisou jsme pořád na stejné vlně (směje se). Vyhovíme si, máme podobné myšlení, podobný styl hokeje. Tam to bylo trochu úsměvné, protože to bylo naše první společné střídání, a hnedka jsme daly góla.
Hrajete na jedenáct útočnic, právě u vás se třetí hráčka točila. Co se tím pro hokejistu mění?
Je to asi trochu nevýhoda, protože se nám tam pořád někdo mění. Byly jsme tam s Anetou Lédlovou, první dvě třetiny se u nás točily Ála Polenská s Denisou Křížovou a pak tam chodily holky z druhé lajny, Vaniška (Vanišová), Příbor (Přibylová) a Pejzy (Pejzlová). Každý hráč je trochu jiný typ a musíme se přizpůsobit. Trénovaly jsme spolu a víme, co od sebe očekávat, ale samozřejmě nejsme úplně sehrané.
Jak jste spokojená s prvním ze tří kroků, které jste v Arose udělaly?
Jsem dost spokojená, splnily jsme to, co se od nás očekávalo. 5:0 je podle mě dobrý výsledek. Důležitý byl ten první gól, spadla z nás nervozita. Po druhém jsme se uklidnily a hrály tu naši hru. Je dobře, že gól dalo víc hráček a formací, že je to takhle rozložené.
Další na řadě je Dánsko…
Asi to bude podobný zápas jako s Norskem, i když Dánky asi nebudou tak silové. Ještě se podíváme na video, na přesilovky, oslabení, jak zakládají. Každopádně my jsme tím týmem, který bude muset tvořit. Bude jenom na nás, za jaký konec to vezmeme. Určitě to nebude jednoduchý zápas a nesmíme ho podcenit.
„Popřály jsme si hodně štěstí. Ale i když jsme nejlepší kámošky, na ledě to bude, jako bychom se neznaly.“
A co očekáváte od zápasu se Švýcarskem?
Olympiáda je jednou za čtyři roky a my se o ni určitě popereme. Myslím, že Švýcarky jsou hratelné. Bude záležet, kdo udělá míň chyb a jak je soupeř dokáže potrestat. Taky bude důležitý první gól, a jak na něj soupeř odpoví. Každopádně se na ten zápas hrozně moc těším. Bude to dobrá zkušenost a uděláme cokoli pro to, abychom vyhrály. Na olympiádu chceme jet všichni a nechceme si to nechat proklouznout mezi prsty.
Chtěl jsem se zeptat na vaši spoluhráčku z klubu, Švýcarku Laru Stalderovou. Dánkám dala hattrick, měla ještě dvě nahrávky. A co jsem koukal, v Americe teď sbírá jedno ocenění za druhým…
No, tuhle sezonu se jí teda daří úplně extrémně. Má snad dva body na zápas. V klubu jsem hrozně moc ráda, že se jí takhle daří, ale že má takovou formu zrovna tady na kvalifikaci, s tím už tak spokojená nejsem (směje se). Ona má prostě čuch na góly, dobrý pohyb na ledě. Má přehled, přihrávku, střelu. Fakt si na ní musíme dát pozor. Její lajnu dali jako druhou. Když si ji pohlídáme a nedovolíme jí nic moc vymyslet, tak máme velikou šanci.
Dovedu si představit, jak jste se spolu loučily: Hodně štěstí, ale od teďka dva týdny nejsme kamarádky.
Je to vtipné, protože s Larou se v klubu bavím asi nejvíc a jsme tam nejlepší kamarádky. Když jsme se hned po mistrovství dozvěděly, že budeme spolu ve skupině, tak jsme si řekly, že se o tom vůbec nebudeme bavit. Ani to nebudeme načínat. Trochu jsme začaly až když jsem den předem odlétala. Říkám: Hele, zítra letím, kdy letíš ty? Ona, že po zápase. Popřály jsme si hodně štěstí. Ale i když jsme nejlepší kámošky, na ledě to bude, jako bychom se neznaly. Samozřejmě tam musí být nějaká úcta, ale žádné ohledy na ni určitě brát nebudu (směje se).
Share on Facebook
