9 let, 1 a půl juniorského titulu. Beck se s Piráty definitivně loučí
Foto: Kateřina Kundertová
Z organizace Chomutova odešel už před dvěma lety, ovšem loni se vrátil, aby znovu vedl místní juniory. Teď ale ostřílený trenér Jaroslav Beck dává Pirátům definitivní sbohem.
Úplně největší úspěch Jaroslava Becka už je pěkně „vousatý“. Jako generální manažer byl u extraligového titulu seniorských hokejistů Olomouce v sezoně 1993/94! Přesto, když v roce 2018 poprvé odcházel z Chomutova, říkal: „Majitelům bych chtěl poděkovat, že jsem mohl pracovat v tak parádním zázemí a prožít asi osm nejúspěšnějších let kariéry.“
Hned ve druhé sezoně pod Krušnými horami dovedl juniory ke zlatým medailím a o dva roky později pomohl rozjet cestu k dalšímu titulu. Tu už ale nedotáhl, s Petrem Martínkem se totiž v lednu přesunul k A-týmu. Tam naopak zaznamenal nejsmutnější moment, extraligu totiž nezachránil.
Další tři roky strávil u hlavního týmu Kadaně, aby předloni zamířil „domů“ do Prostějova. Před letošní sezonou se však znovu vrátil a obnovil spojení s kategorií do dvaceti let. Tentokrát už bez vavřínů, neboť Piráti skončili v turnaji O Pohár DHL čtrnáctí a v DHL Superpoháru play off nevybojovali.
Následně Beck na klubových stránkách oznámil, že Chomutovu dává sbohem už nadobro.
„Definitivně odcházím, takže bych chtěl všem kolegům, které jsem v Chomutově potkal, poděkovat za výborné roky,“ uvedl. Že by se ale chtěl v 68 letech s milovanou hrou rozloučit, to se nezdá.
„Jsou dva pohledy. Jeden je, že už to v hokeji stačilo. Druhý je, že mi pořád docela drží zdraví a mám chuť, motivaci i možnost čerpat z nejnovějších trendů, což mě motivuje ještě jednu dvě sezony někde přidat. Něco mladým přinést, předat jim zkušenosti a ‚moudra’,“ líčí.
„Myslím, že trendem jsou individuální přístup a neustálá komunikace. Myslím, že to bude hodně nutné, až se současná pandemie přežene, a tam se cítím hodně silný v kramflecích. Uvidíme, kde bych se případně objevil.“
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Letos měl k dispozici tým, od něhož se žádný velký výsledek neočekával. Před začátkem sezony musel s asistentem Janem Brychtou přivést spoustu hráčů, aby mohl vůbec pomýšlet na důstojnou roli. „Přes veškerou snahu a úsilí někteří z nich nedosahovali technické a herní úrovně potřebné pro soutěž akademií. Nevyrovnanost kádru byla limitující pro úroveň přípravy a pak i v zápasech,“ přemítá.
Naopak starší hráči velmi často pendlovali mezi juniorkou a dospělým mužstvem. „Bohužel ne zcela platila dohoda s trenéry A-týmu, že tito hráči budou nasazováni i do juniorské soutěže v duchu trendu jejich maximální zátěže a výkonnostního růstu. Pokud jsme do zápasu měli některé z těchto hráčů k dispozici, většinou se to pozitivně odrazilo v motivaci a výkonu spoluhráčů i výsledcích utkání,“ říká Beck.
S ročníkem se ale neloučí zklamaný: „Splnili jsme cíl stabilizovat tým, dosáhnout výkonnostního vzestupu u hráčů, kteří tým doplnili a dosud nebyli na hokejové mapě, a být v soutěži plně konkurenceschopní. Výsledkově to možná mohlo vypadat lépe, ale musíme vzít v úvahu, že z týmu odešli hráči, kteří představovali 85 procent kanadských bodů!“
Jak už naznačil, dost lapálií měl se skládáním sestavy v průběhu celé sezony. Na vině byly nejen starty za áčko, ale také zranění. Několik důležitých hráčů odpadlo hned v úvodu, později se k nim přidal třeba skvělý mladíček Jiří Kulich.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Vyvrcholením všeho pak byl zápas Superpoháru v Mladé Boleslavi, který Piráti odehráli v pouhých jedenácti hráčích do pole. A přesto zvítězili 5:4!
„Něco takového na juniorské úrovni za čtyřicet dva sezon nepamatuju. I do Salcburku jsme odjeli v hodně podobném složení a předvedli jsme možná ještě lepší výkon, ale vaz nám zlomil nesmyslný faul Kuby Veselého už v první třetině. I pak jsme měli víc ze hry a třeba mladý Ondra Čech jel penaltu a dvakrát sám na brankáře. Právě tady se projevil skok kluků, kteří mužstvo doplnili, a místních dorostenců,“ vypráví.
V rozhovoru na webu Pirátů se vyjádřil i k budoucnosti některých talentů z klubové akademie. Přes potíže z posledních let se tam slibní mladíci najdou, ne že ne.
„Postupně se ukázalo, že potenciál pro extraligu a možná i mezinárodní hokej mají Seemann se Zemanem, slušnou kariéru může mít před sebou Štochl,“ zmiňuje Beck obránce. K nim jednoznačně přidává brankáře Richarda Běhulu a věří i dalším jménům jako Koblížkovi, Veselému či Popelkovi.
A co ta nejznámější ofenzivní jména? „U Koláčka nikdo moc nepochybuje, nicméně i od něj to chce možná trochu víc cílevědomosti a úsilí, aby prodal šikovnost a talent. To samé platí i pro Vrhela. Oba zatím víc přemýšleli, kdo jim víc ublížil nebo ublíží, s kým budou hrát a v jaké lajně,“ mrzí Jaroslava Becka.
Foto: Jan Pidrman, piratichomutov.cz
Share on Facebook
