„Američan“ Kasal míří za louži: Hradec? Bál jsem se, ale všichni mě podporují
Jan Kasal
|
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Během mizerné sezony královéhradecké juniorky, která skončila v extralize předposlední, patřil brankář Jan Kasal mezi jednoznačná pozitiva a z osobní stránky navázal na předešlý „bramborový“ ročník v dorostu. Dál už se ale v Česku rozvíjet nebude. Zvolil odchod do United States Hockey League.
Osmnáctiletý gólman se z nejisté situace na začátku sezony propracoval do pozice bezpečné jedničky hradeckých juniorů. Naskočil do čtyřiceti zápasů a úspěšností zákroků atakoval 93 procent.
Jan Kasal měl i téměř vyrovnanou bilanci výher a porážek – a přesto skončil Mountfield třináctý ze čtrnácti.
Klubový odchovanec teď sice s dosavadními spoluhráči absolvuje letní přípravu, nicméně po ní už se vydá do Spojených států. Chytat puky bude v USHL za tým Sioux Falls Stampede, který si ho vybral na nedávném draftu.
„Mým hlavním cílem je, abych se tam uchytil, udělal si dobré jméno a přesvědčil, že na to mám. Dál se uvidí,“ říká Kasal.
Už je tedy jisté, že odcházíte?
Mělo by to být na 99 procent jisté. Teď se budou řešit jenom detaily kolem toho, kdy tam poletím, kde budu bydlet a podobně.
V Sioux Falls jste byl domluvený předem?
Ano, lehce před draftem jsme se spojili s panem manažerem a měli videohovor, kde mi řekli, že by o mě měli zájem. Bavili jsme se o tom, jak by si to představovali, a taky chtěli vědět, jestli k nim mám nějaké otázky.
Proč jste se vydal touto cestou?
Jelikož mám americké občanství, tak mám velkou výhodu v tom, že nebudu tabulkově braný jako cizinec. A potom je pro mě hlavní motivací univerzita. Myslím si, že to je velice zajímavá cesta, v dnešní době asi ta nejlepší: Skloubit kvalitní studium se sportem.
Cítíte se na to?
Asi nejsem úplně studijní typ, ale vždycky chci mít zadní vrátka. Bylo mi řečeno, že vysoké školy v Severní Americe nejsou zase tak náročné a existuje obrovská halda cest a oborů. Sportovcům tam vyjdou velice vstříc.
„Myslím si, že to je velice zajímavá cesta, v dnešní době asi ta nejlepší: Skloubit kvalitní studium se sportem.“
Vy jste se ve Spojených státech narodil. Můžete přiblížit svůj životní příběh?
Mám oba dva rodiče Čechy, ale poznali se spolu přes kamarády právě v Americe, když se tam rozhodli po vysoké škole na nějakou dobu podívat. Zalíbilo se jim tam natolik, že tam zůstali asi dalších deset let. A narodil jsem se jim já.
Neuvažovali o tom, že by v USA zůstali natrvalo?
Možná to bylo ve hře, ale rozhodli se tak, že by chtěli naše životy žít tady v České republice, kde měli známé a kde mám prarodiče.
Kolik vám bylo, když jste se přestěhovali do Česka?
Jeden a půl roku, takže jsem tam byl chvilinku.
Foto: Martin Voltr
Máte tedy vůbec k Americe nějaký vztah?
Nějaký vztah ano, přece jenom tam mám tetu, strejdu a bratrance, kteří tam žijí už dlouho. Jezdívali jsme tam i na prázdniny.
Teď se tedy za moře vrátíte. Jak to brali v hradeckém klubu?
Já jsem se ze začátku docela bál, aby to nevzali nějak špatně, ale jsem velice rád, že mě v tom rozhodnutí všichni podporují. Myslí si, že to je dobrý krok, a říkali mi, že dveře zpátky budu mít vždycky otevřené. Jsem jim za to velice vděčný.
V uplynulé sezoně jste byl jedničkou juniorky a hádám, že kdybyste zůstal, byl byste jí i nadále. Přesto jste se rozhodl zkusit něco nového?
Jo, jasně. Já jsem na sto procent pro zkoušení nových věcí. I kdybych tam byl půl roku nebo rok, tak mi to dá do života hodně. Osamostatním se, naučím se jazyk, poznám novou kulturu... A není to tak, že bych tlačil na pilu a chtěl odejít. Když se ale naskytla ta možnost, tak jsem neváhal.
„Není to tak, že bych tlačil na pilu a chtěl odejít. Když se ale naskytla ta možnost, tak jsem neváhal.“
Z Hradce nakoukl do USHL váš parťák z juniorky Jakub Tichý. Ptal jste se ho na zkušenosti?
Moc jsem si toho nezjišťoval, ale vím, že se říká, že se v té soutěži nebrání (směje se). Nebo nebrání... Že je ten hokej prostě založený na útoku a ti kluci jsou dravější. Je to jiný hokej, takový americký, všichni jsou v hlavách nastavení jinak.
Vy už jste si proti Američanům zachytal za reprezentaci, že?
Ano, za sedmnáctku v Piešťanech. To byla dobrá zkušenost. Jak tam mají tým v národním rozvojovém programu, tak ten se po osmnáctkách rozprchne a hráči z něj se taky draftují do ostatních týmů USHL.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
A co víte o svém novém klubu?
Přede mnou tam chytal i Aleš Stezka. Není moc co zjišťovat, spíš jde o to, co mi řeknou lidé z klubu a jak se mnou budou pracovat. Vím, že budu mít speciální tréninky a skvělého trenéra brankářů, který se mnou bude rozebírat spoustu detailních herních řešení. Město je pěkné a arénu mají pěknou, to jsem si zjišťoval. Řekl bych, že všechno je ťip ťop.
Tušíte, jakou byste mohl získat v brankovišti pozici?
Vím, že jim teď budou odcházet dva brankáři ročníků 2002 a 2004. Mají tam gólmana 2006ku a s tím si taky nejsou jistí, jestli bude v sezoně k dispozici. A ještě draftovali jednoho gólmana, který je po operaci. Takže bych mohl dostat prostor a začít jako jednička.
„Já budu na Hradec vzpomínat vždycky v tom nejlepším. Strávil jsem tady fantastická léta.“
Hádám, že odloučení od rodiny či přítelkyně pro vás nebude snadné...
Bude asi nějakou chvilku trvat, než si zvyknu, ale budu to muset nějak překousnout. Když si za tím chci jít, tak to musím zvládnout. Na Vánoce a podobně ale budu asi jezdit domů, takže to bude prakticky po čtvrt roce, což není nic hrozného. Navíc se na mě budou jezdit koukat teta se strejdou, kteří to v Americe nemají zas tak daleko.
Hokejově budete na Hradec Králové vzpomínat v dobrém?
Já budu na Hradec vzpomínat vždycky v tom nejlepším. Strávil jsem tady fantastická léta a teď vůbec neberu ohled na to, jestli se třeba někdy nedařilo. Měli jsme a máme skvělou partu, cítil jsem se tady fakt skvěle.
Foto: Martin Voltr
Share on Facebook
