Analytik a skaut Dukly: Cítím, že se tu buduje něco nového a úspěšného
Foto: hcdukla.cz
Jihlava je jediným klubem v Chance lize, který má v realizačním týmu analytika. Tomáš Vrábel, který má zkušenosti ze Sparty, reprezentace a Magnitogorsku, v obsáhlém rozhovoru vypráví nejen o využívání rozšířených statistik, ale také o nové cestě, po které se Dukla vydává.
K čemu vlastně potřebuje prvoligový klub analytika?
Aby se zlepšoval. Je to nástroj k tomu, jak se podívat na objektivní realitu. Do hodnocení výkonů se totiž často zapojují emoce a stereotypy. Kolikrát se stane, že se dva trenéři baví o jednom hráči a vůbec se neshodnou. A analytické statistiky jsou věc, která vám řekne, v čem je hráč silný a v čem zase slabší. Najednou se máte o co opřít. U hráče díky tomu můžete najít skrytý potenciál.
Máte přehled, jak se se statistikami pracuje v ostatních prvoligových týmech?
Minimálně. Možná Honza Morkes něco málo pro Benátky udělá... Ono i v extralize je to minimálně. Někdo o analytice mluví, ale když s ním zajdete dopodrobna, nesedí to jednak s objektivitou a zadruhé s novodobými poznatky.
Ale přece jen se to povědomí trošku zvedlo, ne?
Jsou kluby, které to nějakým způsobem využívají, ale pořád se setkávám s názory, že jsou to blbosti a že se z hokeje zbytečně dělá věda. Když ale popíšu klasické kanadské bodování, tak to může někoho hrozně zvýhodňovat: ať už z pohledu ice timu, přesilovek... A přitom třeba i v bodování se točí velké peníze, může být součástí bonusové složky hráčské smlouvy. Jako máme v autě spotřebu na sto kilometrů, tak se v analytice dají přepočítat body na šedesát minut čisté hry v pět na pět. I na tenhle údaj jsou přitom silné názory, že je to nesmysl. To můj selský rozum nemůže pochopit. Pokročilé statistiky lidi pořád rozdělují.
Kluby NHL zaměstnávají třeba šest lidí, kteří jenom analyzují statistiky.
Toronto s Arizonou mají dokonce analytika jako generálního manažera, ale to jsem odbočil. Ono ta NHL je upřímně někde jinde. Jsou dokonce programy, které data sbírají samy, a lidi už se potom jenom hrabou ve složitých matematických výpočtech. V NHL mají obrovské množství dat, se kterými pracují. Jsou to ohromně finančně náročné programy. Tam se v Česku ještě několik let nedostaneme, když NHL toto pole poznává nyní.
„Klasické kanadské bodování může někoho hrozně zvýhodňovat: ať už z pohledu ice timu, přesilovek..."
Vy si ty statistiky sám sbíráte? Nějaká data máme na hokej.cz.
Na hokej.cz jsou o první lize základní věci, jsou už ale dobré. Lepší než klasické statistiky. Je tam dobrý pokrok, dobrý směr. Ale já si sbírám i svoje další statistiky: třeba detaily o úspěšnosti rozehrávky, přechodu do útoku a tak dále.
Sbíráte je už během zápasu, nebo až po něm?
Během hry si značkuju všechny situace: kdo je na ledě, kde se nachází puk, s jakou úspěšností rozehráváme... Začal jsem tak, že jsem jenom sbíral statistiky ve vlastním softwaru. Dneska ale to, co si statisticky naznačkuju, mám zároveň i na jedno kliknutí na videu. Takže když o přestávce přijdu za trenéry a řeknu, že ztrácíme puky na útočné modré, tak si hned ty situace můžeme ukázat.
Takže utkání sledujete z tribuny?
Ano.
To je pro trenéry výhoda, ne? Že máte z té výšky na hru trochu jiný pohled...
Trenéři Viktor Ujčík s Karlem Nekvasilem můj postřeh seshora využívají, objevuje se na poradách a podobně. Ale často se točíme kolem těch samých věcí, protože jsme si je nastavili jako základ hry. Je to pak o důslednosti, zanesení do tréninků a podobně, aby to hráči na ledě prodali. Ty situace si ukazujeme i pro to, aby hráči pochopili, že jim trenérský záměr na ledě pomůže.
„Trenéři Viktor Ujčík s Karlem Nekvasilem využívají můj pohled seshora, objevuje se na poradách."
Když jste přišel do Dukly, kde jste našel její rezervy?
Nemám detailní statistiky před mým nástupem. Ale když smíchám můj pohled s dostupnými statistikami, tak do té doby tým nehrál moc aktivně. Nevytvářel si velkou střeleckou převahu, aby soupeře mačkal. Takže prostor ke zlepšení byla právě ta aktivita. A to je i vize trenérů: když se ztratí puk, tak ho chce rychle získávat zpátky aktivním forčekingem, nechceme čas trávit v obranném pásmu, nechceme váhat s rozehrávkou…
A podařilo se to už trochu zlepšit?
Progres je tam stoprocentně. Jenže jsou to vždycky takové dva kroky dopředu, pak ale zase jeden zpátky. Nepovedla se nám třeba první třetina s Třebíčí, pak zápas s Benátkami, zápasy proti Kadani jsou samostatnou kapitolou... Před reprezentační pauzou ale tým skvěle zvládl derby s Třebíčí, emočně, takticky, dovednostně, herně. Když porovnám období první reprezentační pauzy v listopadu s tím, kde jsme teď, tak progres už nastal. Ale je to proces, který pořád trvá.
„Tým nehrál moc aktivně. Nevytvářel si velkou střeleckou převahu, aby soupeře mačkal."
Jak statistiky předkládáte hráčům? Ono je asi jednoduché říct, že je málo střel ze slotu, horší pak je to změnit...
Upřímně, když řeknete hráči, že má málo střel ze slotu, tak co si z toho má vzít? To si začne klepat na čelo. To je asi stejný pokyn jako „musíte dát víc gólů než soupeř“. Vy mu musíte dát návod, jak toho docílit. Musíte se společně pobavit a najít cestu, jak to zlepšit a proč se mu to doteď nedaří. Dám příklad: když podle statistik často ztrácíme puk na modré čáře, tak byste pak podle videa měl pracovat na tom, proč je ztrácíme. Jestli hráč nahazuje, i když nemusí, nebo zbytečně chodí do soupeřovy převahy, do kličky...
Nejsou ale hráči, kteří si klepají na čelo pořád, protože ty rozšířené statistiky prostě neuznávají?
Jak už jsem získal zkušenost s přenosem statistik hráčům, tak v Dukle jsem si to nastavil tak, že se k nim dostanou minimálně. Nechci se s nimi bavit o procentech, koeficientech a podobně. Jedeme v drtivé většině přes videa a mám tu strašně dobrý feedback, že to hráči ve většině případů chtějí. Koukají se i na videa a chtějí si o tom povídat. Posílám jim střídání do emailu – a vidím, že ty kliky na videa jsou. Není to tak, že bych to poslal a nikdo si to neotevřel. Cítím, že o to zájem je.
Analyzujete jenom Jihlavu, nebo i jejího příštího soupeře?
Před každým zápasem máme poradu: jakým způsobem soupeř zaváží přesilovku a nějaká jeho další specifika. U mě v hlavě šrotuje, jak najít rovnováhu mezi přípravou na soupeře, a naopak spíš analyzováním vlastní hry. To si pořád vyhodnocuju, na co klást větší důraz: jestli to, jak soupeř hraje, nebo na to, jak máme hrát my.
„V Dukle mám strašně dobrý feedback, že to hráči ve většině případů chtějí."
Hodně důležité je, aby analytici měli podporu od trenérů. To se třeba povedlo v Liberci.
To je právě věc, která mě tady v Jihlavě extrémně baví – že ta důvěra od trenérů je. Že Viktor Ujčík s Karlem Nekvasilem jsou schopní se nejen zamyslet nad nějakým novým pohledem, ale že mi i věří, i když za sebou nemám žádnou hráčskou kariéru.
Co jsem slyšel, tak ne všichni trenéři ty statistiky uznávají...
Taky jsem to zažil. Ale nebudu říkat kde, jak a proč. Peklo pak nastává ve chvíli, kdy se statistické teorie a predikce začínají stávat realitou, tedy že se potvrzují. (usmívá se)
Byl to právě Viktor Ujčík, kdo sehrál ve vašem příchodu do Jihlavy hlavní roli? Nebo spíš jednatel Bedřich Ščerban?
Viktor Ujčík o tuto pozici projevil zájem a Bedřich Ščerban nebyl proti.
On vás zná ze svazu?
Bedřich Ščerban znal podrobně moji práci ze svazu od reprezentací a Viktor Ujčík, pokud se nemýlím, byl na nějakých seminářích, kde jsem přednášel.
„Měl jsem pár přednášek – a mám takové tušení, že na nich Viktor Ujčík byl."
Není práce analytika v první lize těžší v tom, že soupeře najednou může posílit někdo z extraligy a hra je potom úplně jiná?
To bych neřekl. Spíš je to těžší v tom, že jsou týmy, kde hráči tak důsledně nedodržují to, co by měli dodržovat. A trenéři to tak důsledně nevyžadují. Když koukám na extraligový zápas, tak hned vidím, o co se ten tým snaží, co je gró jeho hry nebo kdy to gró změnil. Samozřejmě je tam i prostor pro kreativitu, to je jasné. V první lize je ale těžší najít linku, o co se tým snaží. Není to tak, že by si každý v první lize hrál, co chce, tak to říct nechci – jen když se mě na to ptáte, v čem je to těžší, tak zkrátka v první lize jsou časté systémové výpadky.
Je v Dukle nějaký hráč, který je ve skutečnosti lepší, než by se zdálo na základě základních statistik?
No určitě, je tu takový hráč. Dřív nedostával úplně moc prostoru.
O kom je řeč, můžete prozradit?
To je interní záležitost týmu. (směje se)
Může dostávat víc prostoru i díky vašemu názoru? Máte už takové slovo?
V tomto konkrétním případě ten hráč dostal větší prostor po nástupu trenérů automaticky. Nebylo to tak, že bych přišel za nimi a řekl, aby tomu hráči zkusil dát větší prostor. Oni mu automaticky dali víc prostoru – a potvrdilo se to. Ale obecně takové chvíle jsou, kdy se bavíme o prostoru hráčů na ledě. Karel Nekvasil si řekne svůj názor, já třeba taky, ale samotné rozhodnutí je na Viktorovi Ujčíkovi jako hlavním trenérovi.
„V první lize je těžší najít linku, o co se tým snaží."
Nově jste i týmovým skautem. Sledujete jenom mladší hráče, nebo i starší posily?
Oboje: do mládeže i do áčka. Chceme tady v Jihlavě vytvořit co největší konkurenci v mládeži, aby nás třeba nelimitoval počet zranění. A hlavně, aby byli kluci v konkurenceschopnějším prostředí, aby je to prostředí nutilo pracovat lépe a víc než ostatní. A to samé platí i o prvním týmu.
Jakou měla Dukla politiku v závěru přestupního období?
Politiku nebudu odkrývat, ale trh jsme monitorovali pořád. Když se na přestupy podívám teď, žádný nás vyloženě nepřekvapil, že bychom si řekli „škoda, že jsme o hráči nevěděli“. Před Vánoci jsme projevili velký zájem o jednoho hráče, který do té doby neměl jediný start v extralize. Souběžně s jednáním se dostal vinou marodky do sestavy špičkového extraligového týmu a drží se v ní až doteď. Škoda, že nevyšlo posílení v kádru, ale v kontextu hodnocení našeho rozhodnutí dobře, že náš pohled na hráče byl správný. Nakonec jsme přivedli Daniela Bukače, velkého beka, který má slušnou rozehrávku, o takového obránce trenéři stáli. Dan navíc před sebou může mít velkou kariéru a hráče s velkým potenciálem v Dukle chceme, povahově nám zapadl také.
Jezdíte coby skaut na stadiony, nebo už stačí přenosy?
Tak nějak obojí. A třetí důležitá věc jsou kontakty, případně historie z minulosti. Těch zápasů už jsem viděl opravdu hodně, takže rozhled už nějaký mám. I když je potřeba ho neustále udržovat. Když o hráči něco nevím, snažím se získat reference, to je běžná věc. Když se tyhle věci sejdou a zdá se, že je to na dobré cestě, tak se pak dělá podrobnější rozbor.
„Jednali jsme o příchodu hráče, který se usadil ve špičkovém extraligovém týmu."
O hráčích je dobré znát i povahové vlastnosti.
Jednoznačně, snažíme se získat informace i o tom. Na druhou stranu nic není tak černobílé: nejen v hokeji, ale obecně. Každý jsme nějaký: někdo je pesimista, někdo optimista, introvert, extrovert... Hokejisti jsou taky různí. Není to tak, že bychom chtěli jenom pozitivní extroverty, tak to nastavené není. Přihlížíme ale na tréninkovou morálku, zapadnutí do kolektivu a podobně.
Foto: hcsparta.cz
V Jihlavě se poslední dobou udála spousta změn, rodí se jakoby nová Dukla. V čem ten koncept spočívá?
Cítím, že se tu buduje něco nového a věřím, že to přinese úspěch. Z pohledu řízení klubu je tu nový výkonný ředitel, investuje se do mládeže. Když půjdeme k ledu, myslím, že proměna nastala nejvíc v propojení mezi áčkem a mládeží a tréninkové morálce. Když si to mladí hráči – junioři, případně dorostenci – zaslouží, tak tu pro ně prostor bude. Zmínil bych například projekt junior měsíce. Když jsem to před trenéry prvního týmu navrhl, tak ho hned posunuli dál. Můj původní nápad byl, že si vítěz zatrénuje s áčkem. Trenér Ujčík rozhodl, že daný junior dokonce dostane i zápas. To je, myslím, strašně dobrý signál. Upřímně se nám i vyplatil.
To teda...
Víťa Brož v tom zápase, který měl za odměnu jako junior, dal gól. A díky tomu výkonu si vysloužil i další start v Třebíči. Následně profesionální smlouvu.
„Když si to mladí hráči zaslouží, tak tu pro ně prostor bude."
Máte zpětnou vazbu, že junioři makají víc, když mají díky tomu projektu větší možnost nakouknout do áčka?
Slyšel jsem o tom, že to mělo pozitivní ohlas. Trenér i někteří hráči to tak prezentovali. Je to na každém z nich, aby tuhle šanci, která se tady naskýtá, uchopil. Když se rozhlédnu, tak je v první lize ojedinělá. Je potřeba, aby kluci dřeli ještě víc.
V Jihlavě se čeká na nový stadion, je tedy právě teď pravý čas na přestavbu týmu? Nebo to s tou rekonstrukcí nesouvisí?
Nene, to s tím nesouvisí. Nebo alespoň to na žádném mítinku nezaznělo. Je nějaký rozpočet, který je daný, a my děláme vše nejlepší pro to, abychom byli na prvním místě.
Ta sezona ještě není ztracená, před sezonou jste byli favoriti...
Přesně tak, těsně se nepovedlo postoupit do vrchní skupiny. Teď máme hromadu času dobře potrénovat. Kluci mají minimum volna a dřou. Klobouk dolů před nimi. Všechno směřujeme na předkolo, aby se zvládlo. Když se zvládne, tak se ani ve čtvrtfinále nebudeme nikoho bát. Naopak vím, že Dukla budí respekt. Věříme, že tahle sezona může skončit úspěchem.
„Teď máme hromadu času dobře potrénovat. Kluci mají minimum volna a dřou."
Vy jste bývalý novinář. Jak jste se vlastně dostal na druhou stranu?
Když to řeknu ve zkratce, tak jsem psal o nějakých statistických analýzách. Zpracoval jsem mistrovství světa, popsal ho jako novinář. A na základě téhle práce mě oslovili trenéři Jandač s Kalousem, jestli nechci do národního týmu a do Sparty dělat to, o čem jsem psal.
Taková nabídka se asi těžko odmítá...
Přesně tak. Byl to krok do neznáma. Nebo ne úplně do neznáma, ale do nové oblasti. Zpětně to hodnotím jako dobrý krok, protože dělám, co mě baví ještě víc než novinařina. A díky tomu, že mě to baví, tak i když na stadionu trávím hromadu času, tak mi to ani nevadí. Je to pro mě přirozené.
Foto: hcsparta.cz
Share on Facebook
