Anděl o konkurenci v Dynamu: Díky ní makáme naplno!
Foto: Ladislav Adámek, hcdynamo.cz
Nepatří k nejznámějším hráčům pardubické kabiny. Na ledě se ale ukázat umí a jeho jméno je v poslední době slyšet čím dál častěji. Lukáši Andělovi je teprve 24 let, dospělý hokej však hraje už osm let a jako průbojný centr šéfuje čtvrtému útoku Dynama. „Jsem moc vděčný, že můžu být součástí takového týmu,“ říká skromně.
Jaké jsou vaše první vzpomínky na začátky v hokeji?
Pocházím ze sportovní rodiny, hokej hráli můj taťka i starší brácha. Takže bylo jasné, jaký sport budu dělat. Vzpomínám si, že jsem se chodil dívat na bráchu a na áčko Dukly, kde byl pak mým vzorem Tomáš Čachotský.
Snil jste vůbec o tom, že byste si někdy zahrál extraligu?
Můj sen byl, abych si zahrál za Duklu. A když už se mi to splnilo, tak jsem za ni chtěl nastoupit i v extralize. To se mi také povedlo, takže v Dukle jsem si splnil všechny cíle a jsem rád, že mi to tam tak vyšlo. Byl jsem tam opravdu spokojený, ale před loňskou sezonou už jsem se chtěl zase posunout dál.
Už v šestnácti letech jste přitom z Jihlavy zamířil na rok do Salcburku. Co vám tahle zkušenost přinesla?
Poprvé jsem bydlel bez rodičů a musel jsem se osamostatnit. S klukama jsme bydleli na internátu, takže to byla do dalšího života dobrá škola. Další věcí pak byl jazyk, bavili jsme se anglicky a běžela tam také němčina. To byla další oblast, ve které jsem se zlepšil.
„Můj sen byl, abych si zahrál za Duklu. A když už se mi to splnilo, tak jsem za ni chtěl nastoupit i v extralize."
A co se týče hokeje?
Tréninky byly na výborné úrovni, měli jsme i kvalitní zázemí a podmínky. Takové prostředí všechny hráče posune, takže já to zpětně hodnotím velmi kladně a doporučuji to vyzkoušet každému, kdo by měl šanci tam jít. Vzpomínám na to dodneška a rozhodně nelituju toho, že jsem tam hrál.
Jak jste se k takovému angažmá v zahraničí vůbec dostal?
Tehdy jsem měl docela dobrou sezonu v jihlavském dorostu a díky agentovi a tomu, že jsem byl i v mládežnické reprezentaci, si mě vyhlídli. Byl jsem tam sice jen rok, protože jsem se pak vrátil do Jihlavy, do A-týmu. Ale celá sezona v Rakousku byla parádní a užil jsem si ji.
V Jihlavě jste poté odehrál šest sezon v řadě. Pár zápasů jste ale odehrál také na hostováních v Havířově a Zlíně. Jak vzpomínáte na tyto krátké epizody?
Do Havířova jsem šel před mistrovstvím světa juniorů, protože jsem tehdy v Jihlavě neměl takové vytížení. Potřeboval jsem víc hrát a v Havířově jsem dostal větší prostor. O dva roky později už byla jiná situace – v Jihlavě se mi dařilo, měl jsem povedený rok a ve Zlíně měli několik zraněných, tak si mě vyžádali na střídavé starty. Vzpomínám na to dobře, ale byl jsem tam opravdu jen krátce.
Lukáš Anděl nasázel Frýdku hattrick!
Jak už jste zmiňoval, před sezonou 2020/2021 jste si pro svůj další rozvoj vybral Pardubice. Proč zrovna Dynamo?
Potřeboval jsem nové cíle a motivaci, chtěl jsem zkrátka změnu. Hledal jsem varianty, jak dál. A naskytly se Pardubice, což jsem viděl jako nejlepší možnost. Měl jsem to blízko, navíc šlo o extraligový tým s parádním stadionem, zázemím a fanoušky. Žije to tady hokejem a já jsem nesmírně vděčný, že mi Pardubice daly šanci. Snažím se jim to vracet.
Jak se vám líbí žít na východě Čech?
V Pardubicích jsem nadmíru spokojený, moc se mi líbí město. Během roku jsem si to tady hodně oblíbil.
Jak často jezdíte z Pardubic domů do Jihlavy?
V létě jsem jezdil častěji, ale momentálně jdou už zápasy rychle za sebou a prostoru moc není. Domů se podívám tak jednou, dvakrát do měsíce. Jsem rád, že to mám docela kousek, vnímám to jako výhodu.
„Potřeboval jsem nové cíle a motivaci, chtěl jsem zkrátka změnu."
Patříte mezi mladší hráče Dynama, berete jako výhodu i fakt, že věkový průměr týmu je docela nízký?
Už když jsem přicházel, tak jsem pár kluků znal, což vám vždycky pomůže, když jdete do nového prostředí. V kabině to ale většinou funguje podobně – nerozlišujete, jestli jsou tam staří nebo mladí. Důležitější je, aby mezi hráči byly dobré vztahy. Myslím, že to se nám daří, každý se baví s každým a máme v partě takovou pohodu. To je základ toho, aby mužstvo dobře fungovalo i na ledě a mohlo udělat nějaký úspěch.
Koho z Pardubic už jste znal dříve?
Znal jsem Honzu Mandáta, protože je také z Jihlavy. Potom taky Ondru Válu a Denise Kusého z reprezentací, Ondra Machala byl zase v Jihlavě na hostování, stejně jako Honza Zdráhal.
Foto: Ladislav Adámek, hcdynamo.cz
Možná i díky dobré spolupráci se starými známými se vám loňská sezona povedla. V lednu jste si nicméně poranil rameno a do zbytku sezony už jste nezasáhl. Jak jste se s tím vyrovnával?
Abych pravdu řekl, tak to bylo opravdu těžké. Výkony jsem měl docela dobré, ale sezonu mi dost ovlivnila zranění. Měl jsem i otřes mozku, pak jsem se dostal zpátky do formy a po čtyřech zápasech přišlo zranění ramene. Vyřadilo mě to na čtyři měsíce, což je hodně dlouhá doba, takže jsem měl i pomalejší návrat. Ale dobře jsem zrehabilitoval, rameno drží a jsem teď moc rád, že můžu být zpátky. A že mi Pardubice daly šanci pokračovat a porvat se o místo v sestavě.
„Výkony jsem měl docela dobré, ale sezonu mi dost ovlivnila zranění."
Jak vnímáte nárůst konkurence v útoku Dynama?
Je to logické, jelikož ambice jsou vysoké. Konkurence je ale všude a spolu s ní jde nahoru i výkonnost. Takže já si to pochvaluju, nutí nás to makat co nejvíce naplno a potvrzovat svoji kvalitu. Což nás může posunout jedině dopředu.
Co považujete za svoji největší přednost na ledě?
Tím, že jsem menšího vzrůstu (Lukáš Anděl měří 175 centimetrů, pozn. red.), tak musím hledat přednosti jinde než ve hře do těla. Například v bruslení, střelbě a přehledu ve hře.
Jak vám vyhovuje role bojovníka ve čtvrté lajně?
Abych pravdu řekl, tak já si roli nevybírám. Záleží to na trenérovi a na tom, jak to pak hráč vezme. Já se snažím plnit jakoukoli roli, kterou dostanu. A je mi jedno, v jaké je to lajně. Pro mě je důležité, abych odevzdal maximum, aby byl trenér spokojený a abych týmu pomohl co nejvíce, abychom co nejvíce vyhrávali.
„Tím, že jsem menšího vzrůstu, tak musím hledat přednosti jinde než ve hře do těla."
Vnímáte i svoji roli zkušenějšího a o čtyři roky staršího hokejisty oproti vašim spoluhráčům ze čtvrté lajny?
Tak Filip Koffer i Ondřej Rohlík už v extralize také odehráli několik zápasů a vědí, co mají hrát. Ale určitě spolu o hře mluvíme. Komunikace je důležitá, abychom byli při sobě a pomáhali si navzájem. Myslím, že jsme si s klukama sedli a také na ledě plníme to, co máme.
Navíc máte čas a důvěru trenéra, abyste se vzájemně sehráli…
Jasně, hrajeme spolu už od přípravy, takže se známe a víme, co od sebe čekat. Naše hra je založená na tom, že musíme na ledě lítat. Jsme mladší hráči a nejsme velkého vzrůstu, takže na ledě vždycky děláme vítr. V dnešním hokeji je bruslení hodně důležité.
A co říkáte na nové posily Pardubic a jejich výkony?
Řekl bych, že všichni kluci parádně zapadli do týmu. Ať už hokejově, nebo i lidsky jsou skvělí, i díky nim máme dobrou partu. Snad se to odráží i na ledě, já jen doufám, že společně uděláme úspěch.
Foto: Ladislav Adámek, hcdynamo.cz
Share on Facebook
