Asi jsme favorité, tuší poloviční Ir Curran. Po zápasech volá s dědou
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Dorost Slavie vstoupil do nové sezony s velkou chutí a po čtyřech kolech je bez jediné porážky. Maxmilian Curran se do extraligových zápasů zapojil až ve druhém hracím týdnu, přesto už stačil nasbírat sedm bodů. Šestnáctiletý útočník se podělil také o své zážitky z reprezentace a prozradil něco o své rodině.
Maxmiliane, pro vás začala sezona až tento týden, z jakého důvodu?
Na prvním předzápasovém tréninku mě začalo bolet koleno, a tak jsme se s trenéry domluvili, že bude lepší, když první týden vynechám. Domluvili jsme se, že nastoupím až druhý týden proti Plzni a Spartě. Bylo to jen pro jistotu z preventivních důvodů, aby se to náhodou nezhoršilo.
I tak jste ale ve dvou zápasech zapsal sedm bodů, jak se vám to povedlo?
Jsem rád, že se mi hned na začátku sezony daří, ale kanadské body upřímně příliš nesleduju. Mnohem větší radost mi přináší týmový úspěch, který teď zažíváme, protože jsme zatím bezchybní. Neprohráli jsme ani jeden zápas, z čehož mám hroznou radost.
Co stojí za tak dobrým vstupem do sezony?
Myslím si, že máme v týmu nevěřitelnou jiskru. V kabině máme pohodovou atmosféru, ale zároveň jsme na ledě všichni hladoví a chceme se každým dalším tréninkem zlepšovat. A taky si zatím výborně sedly naše první dvě lajny, což jde také znát.
„Zatím jsme první, nechceme na sebe nijak zvlášť upozorňovat, ale po prvních čtyřech zápasech asi favorité jsme.“
Ani v dalších skupinách nenajdeme nikoho s dvanácti body. V čem je váš tým výjimečný?
Máme opravdu strašnou chuť vyhrávat a jde to vidět. Neustále se motivujeme, pracujeme na chybách a máme postupné cíle. Naším prvním cílem je dostat se do top čtyřky ve skupině, abychom hráli nadstavbu. Až potom budeme myslet na další krok. Zatím nám to jde výborně.
Považujete sami sebe za favorita?
Bavili jsme se o tom s trenéry a jak už jsem zmínil, domluvili jsme se, že cílem teď bude první čtyřka. Zatím jsme první, nechceme na sebe nijak zvlášť upozorňovat, ale po prvních čtyřech zápasech asi favorité jsme.
Co bude podle vás v letošní sezoně nejtěžší?
Když se dostaneme do nadstavby, a já v to doufám, tak tam už je obrovská konkurence. Jakmile se pak sezona překlopí do play off, tak tam je to všechno o osmifinále. Minulý rok jsme prohráli se Spartou a vzhledem k tomu, že se hraje jenom na dva vítězné zápasy, tak je to kdo s koho. Vyhraje ten, kdo to chce víc. Tohle je vždycky nejtěžší.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Loni jste nastoupil i v juniorském týmu. Je to téma i letos?
Řekl bych, že pan Slížek a pan Kucharčík do mě coby trenéři dorostu vkládají velikou důvěru. Za to jsem jim vděčný a snažím se je nezklamat. Pokud mě dají do juniorky, tak udělám všechno pro to, abych jim pomohl s návratem do extraligy. Tohle ale nechávám na trenérech, zatím na to nepřišel čas a tam, kde hraju, se snažím odvést co nejvíc. V každém případě je to ale motivace.
Na novou sezonu jste se připravoval také s národním týmem. Jaké jsou vaše zážitky z reprezentace U17?
První kemp se konal v Sokolově a pak jsme odjeli do Švýcarska, kde jsme odehráli tři utkání. Užil jsem si to, myslím si, že se nám i zadařilo, protože jsme vyhráli dva ze tří zápasů. Potom jsem byl strašně nadšený, když jsem se dostal do nominace na turnaj v USA v Colorado Springs. Už jenom to, že jsem byl s reprezentací v Americe, je neskutečné, a ještě jsme to k tomu celé vyhráli. Bylo to opravdu neskutečné a už na to nikdy nezapomenu.
Byl to nejsilnější moment?
Ano, určitě. Už jenom to, že jsme v souboji o první místo porazili Američany, byl nepopsatelný pocit. Byl to asi největší úspěch v mé kariéře a myslím si, že to byl největší úspěch pro každého z nás, kteří jsme na turnaji hráli. Bylo to opravdu super.
„Taky jsem zrychlil hru, víc makám do defenzivy a už nedělám zbytečné kličky.“
Ukázalo to sílu týmu před další akcí?
Myslím si, že ano. Máme opravdu kvalitní konkurenceschopné mužstvo. Všichni jsme hladoví a máme touhu vyhrávat, což je nejdůležitější.
Dala vám reprezentace něco, co nyní můžete využít v sezoně?
Určitě ano. Trenéři mi řekli, jaké jsou moje slabiny, přednosti a na čem mám pracovat. Taky jsem zrychlil hru, víc makám do defenzivy a už nedělám zbytečné kličky. Určitě mi to dalo hodně a v klubu na tom pracuju.
Jak velká zkušenost to je?
Cestovat někam s reprezentací je snem asi každého. My jsme byli zrovna v Americe a máme super partu, takže nejen po hokejové stránce, ale i po té životní to byla krásná zkušenost. Doufám, že budu nominovaný i na další akce, abych to mohl zažít znovu. Je to obrovská motivace a já se díky tomu snažím každý den zlepšovat.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Bavíme se o české reprezentaci, ale podle příjmení by vás mnozí na Čecha netipovali…
Můj táta je z Irska. A i když hokej v Irsku za moc nestojí, tak mě plně podporuje. Všechny věci okolo hokeje ale už od mala řeším s maminkou, a ta toho pro mě už strašně moc obětovala. Hodně si toho vážím. Často se také radím s dědou, který byl výborným hokejistou. Po každém zápase si voláme, abych mu řekl, jak jsem hrál.
Jezdíte často do Irska?
Teď už moc ne, protože mám nabitý program a nabité prázdniny, ale dříve jsem za rodinou do Irska jezdil alespoň jednou ročně.
Předpokládám, že angličtinu tedy ovládáte…
Ano, i s tátou se bavíme anglicky.
„Já ani nevím, jestli sem tam vůbec hraje.“
Vidíte nějaký rozdíl mezi životem v Česku a Irsku?
Trochu jiné to tam asi je. Přece jen lidé, počasí, jazyk, rozdíly tam budou. V principu bych ale žádné velké rozdíly nenašel. Dokážu si představit, že bych tam žil, kdybych neměl jinou možnost, ale jinak jsem strašně rád, že žiju v Praze.
Život v Irsku by se zřejmě s hokejem moc skloubit nedal…
Je to tak, já ani nevím, jestli sem tam vůbec hraje (směje se).
A jaký je teď váš hokejový cíl?
Já si dávám postupné cíle. V klubu je mým cílem to dotáhnout co nejdál s dorostem a případně pomoct juniorce dostat se do extraligy. A pak je to samozřejmě další nominace do reprezentace. To jsou moje tři hlavní cíle.
Share on Facebook
