Augusta: Džob ve Spartě je čest! Divadlo hrát nebudu, podmínkou byl realizák

Patrik Augusta | Foto: Jakub Pláteník, BPA Sport Marketing

12. září 11:40

Dominik Dubovči

• Extraliga
• HC Sparta Praha

Tři sezony u juniorské reprezentace = stříbro a dva bronzy. Patrik Augusta dal touto bilancí razítko na kvalitní práci, kterou odváděl už u Bílých Tygrů. Nyní se do extraligy vrací na ten nejvíce horký post – právě on má být tím, kdo po dvaceti letech dovede Spartu na vrchol.

„Bavili jsme se o tom už před mistrovstvím světa dvacítek, byli jsme domluveni a všichni věděli, že od nové sezony nastupuju. Jednání byla korektní, přátelská, férová. Konzultuju věci se sportovním vedením, oni zase se mnou. Není tam nic jinak oproti ostatním klubům.“

Změní se vám trenérský rytmus. I proto jste si vybral Spartu?
Samozřejmě jsem to znal z předchozích angažmá. Být koučem reprezentace je nárazová práce, je to o skautingu, sledování věcí na počítačích. Každodenní kontakt mi chyběl. Nejenom být častěji na ledě, ale i vytvářet atmosféru a hokejový směr s hráči každý den. Od první chvíle na tom pracuji naplno a neskutečně mě to baví.

Co hlavní město jako takové, sedlo vám?
V Praze jsem nebydlel, upřímně jsem se Prahy bál, nemám rád zácpy a další věci, které se s životem ve velkém městě pojí. Ale díky klubu jsem dostal byt kousek od haly, spoustu času navíc trávím na hale. Takže do dopravních problémů se moc nedostávám, jen občas, když jedu domů do Jihlavy.

Asistenty jste si předpokládám vybral sám.
To byla jedna z mých podmínek, pro mě je moc důležité, abych pracoval s lidmi, kterým věřím. Trávíte s nimi více času než s rodinou, takže jim potřebujete věřit nejenom po stránce charakterové, ale i profesní. Jsem hrozně rád, že mi to Sparta umožnila a taky, že do toho kluci šli se mnou, i Michal Neuvirth a Tomáš Netík – a pro Láďu Šmída to byl velký životní krok, přestěhovat rodinu do Česka. 

Patrik Augusta | Foto: Jakub Pláteník, BPA Sport Marketing

A co vaše prvotní pocity z tohoto kroku?
Zatím svítí sluníčko, protože sezona ještě nezačala. Přijdou dny, kdy budou nějaké problémy. Ale už můj táta říkal, že charakter týmu, člověka i hráče se pozná tehdy, když jde „z tlustejch do tenkejch.“ Až takové časy přijdou, tak uvidíme, jak jsme silní.

Už u dvacítky jste dával najevo, že to pak řešíte upřímně…
Jiná cesta není. Hráči nejsou hloupí a mají nějaký šestý smysl. Když k nim nebudete upřímní, tak to vycítí. Já jsem byl takhle vychovávaný, takže nebudu dělat divadýlka.

Pomáhá vám hráčská kariéra?
Víte, jak se hráči v situacích cítí. Všichni z realizačního týmu jsme si prošli hráčskými kontroverzemi, hráli jsme pod trenéry, které jsme měli rádi, i pod těmi, co jsme je snášeli blbě. Zároveň jsme měli povedená období i taková, kdy nám to nešlo a utápěli jsme se ve vlastních myšlenkách. Zkušenosti pak umíme předat hráčům, jsou to důležité věci. Ale to, že jste hrál hokej, nezaručuje, že budete dobrým trenérem. Musí to být nějaký mix. 

Být trenérem je zároveň manažerská práce – porady, komunikace, plánování, nad sebou pak máte management. Tohle vás taky baví?
Je to součást takové pozice, bylo to stejné i u reprezentační dvacítky, takže to se nemění. Když jsem ale končil v Liberci, byl jsem zároveň i sportovním ředitelem a to bylo to, co mi vysávalo energii. Teď nemusím jednat s hráči o smlouvách, nemusím jednat s budoucími posilami. Ale pracuji s kabinou na věcech, které chceme začlenit do našeho fungování. Starám se jen o tým a realizák, což je super a mám to rád.

Zmiňoval jste, že nechcete posilovat kvantitou, spíše s citem.
Trochu to ztratilo kontext. Posílit chtějí všechny týmy, ale vy vezmete prvního hráče a v titulku hned svítí: „Přichází posila.“ Hráče ale nikdy neberete jako posilu, berete je jako doplnění, rozšíření. A pokud budou na trhu hráči, kteří budou lepší než hráči, kteří jsou na soupisce teď, byli bychom hloupí, kdybychom je nechtěli. Ale pokud jsem přesvědčený, že hráči, které máme, jsou na stejné nebo podobné úrovni… Já se snažím, abych se neřídil českou klasikou „sousedova tráva je zelenější než ta moje.“ Já prostě věřím ve svoji trávu.

Vyplynuly zatím z přípravy pozitivní faktory?
Hráči pracují každý den tak, jak mají. Samozřejmě jsou věci, které děláme dobře, i nějaké chyby. Ale od toho jsme my, abychom pracovali společně a klukům dávali zpětnou vazbu. Sezona se rozhoduje na konci dubna. Není potřeba srážet hráče dolů.

Po konci hráčské kariéry jste chvíli pracoval jako scout tehdejšího Phoenixu. Jaká to byla štace?
Za mě to byla skvělá zkušenost, pracoval jsem pro organizaci NHL, viděl jsem spoustu kvalitních zápasů i hráčů a všímal jsem si, jak trenéři přistupují ke své práci. Po dvou letech jsem si uvědomil, že jsem ještě mladý, abych vysedával v hledišti. Táhlo mě to dolů k ledu, abych měl víc akce. 

Patrik Augusta | Foto: Jakub Pláteník, BPA Sport Marketing

Po devíti letech v Jihlavě a sezoně v Mladé Boleslavi jste roky vedl Liberec. Vytvoří se při vzájemných zápasech nějaká rivalita?
Když se před startem extraligy podívám na ostatní týmy, musel bych mít rivalitu s každým. Jeden trénuje Litvínov, druhý Vítkovice. Ale v Liberci jsem samozřejmě trénoval pět let, to ve vás výraznou stopu zanechá. Mám tam skvělé kamarády, které budu mít do konce života. Já jim budu přát, aby se jim dařilo 48 zápasů v základní části.

Sparta se dost angažuje v marketingu, zároveň ji řeší celá republika. To vám vadit nebude?
Já to beru pohledem: „Co může být lepšího?“ Někde se jít schovat a nebýt pod tlakem… Neexistuje tým, kde nejste pod tlakem. Vždycky po vás chtějí, abyste tým posouval. Sparta je pro mě pojem. Pro Čecha je to jako trénovat Toronto nebo Montreal v Kanadě. Ta historie a jméno, Spartu buď milujete, nebo nenávidíte. Každý o Spartě všechno ví, jak se to má dělat, jak se to dělalo, jak by to mělo být. (usmívá se) A pro mě je to čest. Já jsem teď Sparťan a udělám první i poslední, aby se Spartě dařilo.

Chcete Spartě vtisknout i nějakou stabilitu, řád? V posledních letech to byly spíš divoké sezony.
Trenérský džob není o stabilitě. Pokud se nedaří, vystřídají vás, tak to zkrátka je. Já chci každý den pracovat tak, abychom byli úspěšní. Jsem perfekcionista a chci se přiblížit tomu ideálu. Tím víc na to budu tlačit, tím lepší třeba můžeme být. Ale všechno ukážou až výsledky, teď to zní jako fráze. Teď zkrátka vstávám s tím, že jdu zlepšit Spartu. A neskutečně mě to baví.

Soupeři se ale proti Spartě vždy vyšponují k maximálním výkonům. Většinou je nepřítelem číslo jedna a přijde na ni plný stadion fanoušků...
O to odolnější musíme mít hráče. Musí na to být nachystaní a lepší než soupeř.

Share on Facebook Share on Twitter

• Extraliga
• HC Sparta Praha