Benátky jsou stále první! Odměna za to, jak v klubu pracujeme, říká Špaček
Foto: Martin Voltr
Daniel Špaček je ikonou Benátek nad Jizerou – jejich dres obléká už třináctou sezonu za sebou. Teď s nimi poprvé v klubové historii vede Chance ligu.
To se poslouchá hezky, ne?
Nádherně. Užíváme si to. Hlavně je to odměna za naši práci, kterou tady odvádíme: ať my na ledě, tak lidé v klubu. Je to odměna za to, jak pracujeme s mladými kluky.
Soupeře přehráváte, nejsou to náhodná vítězství.
Jo, můžu potvrdit, že nám to lepí. Vždy, když se vyhrává, tak máte určité sebevědomí. Ale jdeme tomu naproti: tím, jak pracujeme v Liberci a tady v Benátkách. Není to náhoda. Doufám, že to budeme potvrzovat dál.
Máte teď o to větší motivaci, že hájíte první místo v tabulce? Každé vítězství vás tam udrží.
Každý hraje pro to, aby byl první. Neděláme to proto, abychom byli někde na konci. Chceme vyhrávat. Jdeme tomu naproti. A snad vydržíme první co nejdéle.
V čem vidíte hlavní sílu týmu?
Určitě v partě. Jsme tu dobře poskládaní. Největší sílu vidím v té týmovosti. I když k nám přijdou kluci, kteří většinu sezony naskakují za áčko, tak za nás nastoupí a bojují. Hrajeme stejný hokej jako Liberec, takže víme, co máme dělat.
„Hrajeme stejný hokej jako Liberec. Takže víme, co máme dělat."
Předvedli jste už několik obratů. Čím to, že dokážete soupeře ve třetí třetině tak přehrávat?
Je možné, že jsme na tom dobře fyzicky. Když dáme gól, narostou nám křídla. Funguje to. Už nevím, co dál říct. (usmívá se) Asi jsme na tom fyzicky opravdu dobře.
SESTŘIH: Benátky porazily i Třebíč
Navíc hrajete hrozně obětavě. V závěru zápasu s Třebíčí zblokovali mladíci několik střel.
Ano, to k té dobré partě patří. A nejen mladíci, i my staří blokujeme. Vojta Jiruš koupil dvě střely za sebou. Ale vstane a hraje dál. Nelehne si, prostě chce hrát. Minutu nato zase Šéďa (Jakub Šedivý, pozn. red.). Zblokuje, vstane a hraje dál. Obrovská pochvala pro ně. Týmovost je někdy víc než nějaká šikovnost. To jste viděl sám, jak tam padali po držkách. Nebo – po držkách jsme padali my všichni. Ale tyhle kluky bych chtěl vyzdvihnout. I když koupili obrovské bomby, tak vstali a hráli dál.
Obrovská bojovnost Benátek, bloky Jiruše a Šedivého
Je ale něco, na čem je ještě potřeba pracovat?
Někdy ty vstupy, začátky prvních třetin, máme špatné. Než se rozkoukáme, zklidníme se... Pořád jsme totiž mladý tým, v porovnání s jinými. Takže někdy tam je taková ta zbytečná živelnost. Někdy je lepší se zklidnit. Ty vstupy se nám občas nepovedou a pak to musíme dohánět v té třetí třetině. Zaplaťpánbůh, že to zatím vychází. (usmívá se)
Foto: Martin Voltr
Už jste nakousl, že farma v Benátkách funguje skvěle.
Myslím, že když se na to kdokoliv podívá, tak to musí vidět. Třeba Rychlas (Jakub Rychlovský, pozn. red.), Najmič (Adam Najman) a Honza Šír hráli dva roky za Benátky. No a teď pravidelně naskakují v extralize za Liberec. Proti Třebíči hráli za nás a na ledě byli strašně znát. Dělali rozdíl. Kdo se na to podívá, tak musí vidět, že to tady prostě funguje. Ten projekt podle mě smysl má.
Čtyři body a geniální zadovka k tomu! Junior Rychlovský zářil
Vy si pamatujete dobu, kdy Benátky hrály třeba čtvrtfinále s Mladou Boleslaví. Letos by to chtělo se do toho play off zase podívat, co?
Samozřejmě, já už bych si zase s Benátkami nějaké play off rád zahrál. Jak jsem říkal, nikdo z nás nechce hrát někde vzadu. Chceme vyhrávat, chceme si zahrát play off – pro ty kluky tady by to byla obrovská škola. Je to najednou jiný hokej. Mohlo by je to zase posunout dál.
„Chceme si zahrát play off – pro ty kluky tady by to byla obrovská škola."
Na druhou stranu... Kolem prosince se to obvykle v Benátkách trošku láme, bývají odchody. Nebojíte se, že to letos bude podobné?
Bojím se toho, bojím... Protože spousta kluků může mít přehráno v Liberci, takže už nám je třeba nebudou moct posílat. A jak tady máme Pekyho s Hrábou (Matěj Pekař s Kryštofem Hrabíkem, pozn. red.), tak ti zase můžou odejít do Ameriky. Najednou by se nám rozsypala kostra týmu. Takže teď musíme zabrat a nasbírat co nejvíc bodů, abychom pak nezačali ztrácet. Ale doufám, že to vydržíme do konce sezony. Klukům přeju, aby jim to v Americe začalo. Ale zároveň jim to nepřeju, co vám budu povídat. (směje se) Chtěl bych, aby tady vydrželi co nejdéle. Hrají výborně. Není náhoda, že když je tady máme, tak jsme tam, kde jsme. (pozn.: z benátecké kabiny v tu chvíli zní chytlavý refrén Dlouhá noc od Heleny Vondráčkové)
Foto: Martin Voltr
A jak se letos na ledě cítíte vy sám? Po těch pauzách...
Já se cítím dobře. Zatím jim stačím, tady mladíkům (usmívá se) Nemůžu si stěžovat. Je to i tím, že máme dobrou přípravu v Liberci. Tam pracujeme fakt dobře.
Zatím hrajete v lajně s Adamem Dlouhým, to je obrovský bojovník. Sedí vám tahle spolupráce?
Sedí, sedí. Já taky nikdy nevynikal nějakou extra šikovností, spíš tou bojovností. Takže s Adamem si sedíme výborně. Vždycky tam máme nějakého mladíka, kterému se snažíme pomáhat.
V podstatě celou kariéru hrajete za Benátky. Čím to, že jste jim zůstal takhle věrný?
Nastavili mi takové podmínky, že jsem nikdy nemusel odcházet. Za což bych chtěl samozřejmě poděkovat. Navíc mě právě baví ta práce s mladejma. Vyplácí se to. Zatím jsem neměl důvod odejít. Možná to někdy přijde, možná ne. K tomu zároveň vždycky nakouknu ještě do extraligy. I v tom vidím smysl té provázanosti. Nemám tedy důvod – a ani chuť – nikam odcházet.
„Nastavili mi takové podmínky, že jsem nikdy nemusel odcházet."
Loňská sezona vám hodně sedla, udělal jste si osobní rekordy.
Změnila se i ta moje role v týmu. Třeba v extralize hraju čtvrtou lajnu, tam mám úplně jinou roli. Tam jsem od jiné práce. Zato v Benátkách hraju přesilovky, jsem na ledě dvacet minut za zápas. S tím přijdou i ty body. Zároveň mi k tomu pomáhají kluci, co hrají se mnou. Bez nich bych ty body nesbíral. Sám bych neudělal nic.
Foto: Zdeněk Langšádl, zonerama.com/ZdenekLangsadl
Share on Facebook
