BLOG z MS 20: Hrát v Buffalu jednou NHL, to by byla krása, přeje si Budík
Foto: Ondřej Kalát
(BUFFALO, od našeho zpravodaje) Prostředí letošního šampionátu zná ze všech českých reprezentantů nejlépe. Vojtěch Budík byl v Buffalu nejdřív na pohovorech a testech, při draftu si ho v hale Sabres zamluvil místní klub. Pak se zúčastnil dvou kempů, no a teď tu někdejší pardubický bek nastupuje za dvacítku na světovém šampionátu. "Moc jsem se sem těšil. Ačkoli klubu už nějakou dobu patřím, v hlavní hale jsem si předtím nikdy nezahrál. To až teď na turnaji," hlásí zadák, jenž v sestavě českého výběru nechyběl už na loňském MS v Montrealu.
"Jelikož se turnaj hraje v Buffalu, je to pro mě speciální. Klub mě draftoval, proběhlo to zrovna tady, takže moc krásný zážitek. Jakmile si Sabres vybrali hráče, publikum hučelo a tleskalo. Najednou jsem byl i já jejich, domácí, lidé mi to dali najevo. Pořád to mám v sobě, vím, že se na mě koukají lidé z klubu i příznivci. Ptají se i místní novináři, což je příjemné. Jakmile před utkáním hlásí soupisku, a zazní moje jméno, tribuny zakřičí.
V klubu jsem absolvoval dva kempy, trošku jsem to tady poznal. Aréna je NHL zimák, s veškerým zázemím, které si dokážete představit. Před startem mistrovství světa jsem v KeyBank Centru asi jen třikrát trénoval, přípravné zápasy jsme hráli v menším Harborcentru. Což jsou dvě ledové plochy hned vedle hlavní budovy, kam se dá dojít přes garáž, aniž byste museli opustit objekt a jít ven.
Nahlédněte do zázemí dvacítky v hale Buffalo Sabres
Když jsem sem přijel poprvé, byl jsem zvědav, jak mě vezmou největší osobnosti klubu. Jací tihle hráči jsou v kabině, v soukromí. Musím říci, že to bylo všechno v pohodě. Jack Eichel normálně přišel, podal ruku, představil se. Je to úplně normální kluk, který si na nic nehraje. Pokecali jsme, nebyl vůbec namachrovanej. To samé Evander Kane, Girgensons, Ristolainen, další hráči. Měl jsem z toho výborný pocit, člověk se pak hned cítí lépe. Na ledě se mi všichni snažili pomoci. Říkali, co mám udělat lépe, co zlepšit, aby to příště bylo optimální.
V kempu jsem držel basu hlavně s krajanem Vaškem Karabáčkem. Znáte to: jsme z jedné země, rozumíme si. Bydleli jsme spolu na pokoji, trávili jsme pohromadě každý den a také si po trénincích přidávali. Kamarádil jsem také s Brandonem Hagelem, který hraje s Kristianem Reichlem za juniorku Red Deeru. Moc fajn kluk, starý jako já, Buffalo ho draftovalo ve stejné době jako mě. Všichni máme tutéž motivaci. Kdybych si mohl v Buffalu jednou zahrát NHL, byla by to krása. Teď se snažím o to, abych si řekl o smlouvu. Dál se uvidí. Vím, že mě lidé z vedení sledují i na turnaji, ale zatím se mnou nemluvili. Zhruba před měsícem mi jen povídali, abych si to užil. A hrál svoji hru. Makej, rozehrávej, hraj do obrany. A buď agresivní! To byly jejich pokyny.
Ačkoli jsem ve městě byl dvakrát na kempu, zase tolik jiného než hokej jsem nestihl. Myslím, že poprvé jsem sem letěl na testy před draftem. Byli jsme tu s Liborem Hájkem, pak v aréně proběhl i draft. Což je pikantní, protože jsem se do haly dostal i na mistrovství světa juniorů. Musím říci, že okolí zimáku není nim moc. Nenajde se moc možností, kam zajít. Když jsem tu na kempu, bydlím v hotelu, který je přímo v areálu haly. Podívat jsem se byl snad jen na Niagárských vodopádech, které jsou teď shodou okolností zamrzlé. Slyšel jsem, že se tak stalo po čtyřech letech. Když hlavní proud pokryje led, to už musí být pořádná zima.
A také, že je. V pondělí bylo mínus dvacet stupňů Celsia. To je lepší nevycházet. Myslím, že takové mrazy tady nejsou běžné, naopak v Kanadě, kde hraju, zase jo. Touto dobou i mínus třicet. Působím v Prince Albert, což je menší městečko, kde není moc příležitostí, kam vyrazit. Snad jen do kina, do restaurace. Ale jsem tam kvůli hokeji, určitě si nestěžuju. Navíc když je taková zima, člověku se ani nikam nechce. Většinou chodím jen na zimák, jinak odpočívám. Ve Western Hockey League se dost nacestujeme, nejdelší trip do Ameriky máme 20 hodin v autobusu, což je docela mazec. Jakmile se pak vrátíme, jsem rád, že nikam nemusím.
Také na šampionátu dvacítek to platí. Je třeba si odpočinout, před dnešním čtvrtfinále byl program klasický. Potrénovali jsme, proběhla porada, kde nám trenéři řekli, co budeme hrát. A každý už se chystal podle svého. Vnímáme, že to je zápas o všechno. Buď, anebo, jak se říká. Budeme se snažit hrát svoji hru, být agresivní a střílet na bránu. Finsko je nepříjemný soupeř, jenže vybírat se nedalo. Nefandili jsme nikomu. Pokud chceme uspět, tak musíme porazit kohokoli. Připravovali jsme se poctivě a věřím, že to zvládneme.Tak nám držte palce!"
Share on Facebook
