Body jsem nebral v potaz, líčí tahoun Štiak. Teď pomáhá v kavárně
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Nejenže vítkovický dorost skončil v extralize první, ale i deváťáci si z elitní pozice brousili zuby na domácí mistrovství republiky. V čele silného ostravského ročníku 2005 stál kapitán Matěj Štiak, jenž skončil po třiadvaceti zápasech s 62 kanadskými body na čele bodování Moravskoslezské skupiny.
Matěji, dá se vůbec říct na uplynulou sezonu něco negativního?
Sezona se vyvíjela velmi dobře, i když jsme některé zápasy prohráli. Celkově jsme byli úspěšní. Byla to pro nás super sezona, ale není republika, která teď měla být, což je pro mě dost zdrcující. Všichni jsme se na to těšili. Byli jsme na to hodně dobře připravení, hodně jsme trénovali, ale nedá se říct, jak bychom dopadli. Ale pokud jsme třeba v sezoně prohráli, zase jsme se nastartovali a šli jsme do dalších bojů…
Na čem jste si zakládali?
Bylo klíčové, že jsme hlavně útočili a nebáli se hrát s kotoučem. Všichni jsme šli přímo na branku. Měli jsme celkově dobrý tým a velkou motivaci, abychom se dostali na republiku a nejlépe ji vyhráli. To bylo nejdůležitější.
„Byla to pro nás super sezona, ale není republika, která teď měla být, což je pro mě dost zdrcující.“
Dorost i devátá třída se dlouho pohybovaly na prvních příčkách. Panovala tam dobrá atmosféra, i když áčko hrálo o sestup?
Myslím, že ano. S dorostenci se známe a měli jsme tam mezi sebou dobrou komunikaci. Áčku jsme věřili, že vyhraje zápasy, nebude poslední a nespadne do první ligy. Všechny zápasy jsem sledoval a klukům jsem věřil, že získají body, aby neskončili poslední. To potkalo Kladno.
Z devítky odešla čtyřka důležitých hráčů do dorostu. Povedlo se vám je nahradit?
Úplně v pohodě, protože jsme tušili, že odejdou a bude to na nás, abychom vyhrávali všechny zápasy a kluci si potom taky mohli zahrát na republice. Bylo důležité, abychom se semkli a naučili se hrát sami. Podařilo se nám to splnit, ale výsledek z toho není bohužel žádný.
Byli vaši spoluhráči poslaní do dorostu v něčem odskočení?
V něčem ano, ale v něčem ne. Byli jsme v našem ročníku všichni dobří a na stejné úrovni. Musíme i v další sezoně ukázat, že jsme opravdu silný ročník, jak se o nás říká, ale hlavně musíme hrát týmově a nemyslet si, že to nějak snadno vyhrajeme. Pořád na sobě musíme pracovat.
Jaký byl v sezoně váš trenér Luděk Krayzel?
Trenér byl mojí oporou a byl jsem moc rád, že mě trénoval. Je to dobrý trenér a dokáže hodně věcí naučit. Je vtipný a umí si ze všeho udělat legraci, i když občas zvládne i zařvat. Má u nás autoritu, a pro mě je ideální trenér.
„Já jsem chtěl, abychom se dostali na republiku, na osobní body jsem nehrál. Bylo to o týmové práci.“
Vy jste odešel s bilancí 27+35 jako nejproduktivnější hráč skupiny. Bral jste se jako tahoun týmu?
To ne, to se nedá říct. Já jsem chtěl, abychom se dostali na republiku, na osobní body jsem nehrál. Bylo to o týmové práci a vůbec jsem nebral v potaz, kolik mám bodů. Teď po konci jsem hodně spokojený. Je tam mezi některými hráči rozdíl a rozhodně mi nevadí, že jsem první. (culí se)
Jak to, že se vám tak dařilo?
Možná to bylo, protože jsem na body nemyslel, ale hlavně mi pomáhala moje lajna. Nejvíce jsem si rozuměl s Martinem Milatou, se kterým jsme si dokázali nahrát, uvolnit místo a pak dát gól. Nejvíce jsme si začali rozumět asi na přelomu osmé a deváté třídy, to jsme mezi sebou začali cítit nějakou chemii. Nemusím se podívat, kde stojí, ale prostě tam nahraju, protože vím, že tam bude a dá gól. Martin má dobrou střelu a perfektní oči, takže to tam dával. Zároveň jsme ale nebyli sobečtí, prostě jsme si nahrávali do lepších příležitostí.
Matěj Štiak – Martin Milata – Radim Handl | Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Na čem jste nejvíce pracoval?
Hlavně na bruslení a na střelbě, protože jsem měl dlouhodobé zranění. Asi před třemi lety jsem si přilehl rameno a měl jsem v něm naštípnutou růstovou kůstku. Pak jsem to měl asi dva až tři měsíce v gypsu, ale do teď mě to občas bolí, když vystřelím anebo jenom nahrávám. Takže proto jsem se věnoval hlavně střelbě, aby mě to přestalo bolet, protože je to dost nepříjemné. Tak nějak to vyšlo, už to není tak intenzivní.
V sezoně jste vyrazil i do Orlové, do ligy dorostu…
Mám tam vyřízené střídavé starty, abych jim pomohl a věděl, že dorost bude těžší. To jsem i zjistil, opravdu je mezi devátou třídou a dorostem velký rozdíl. To přesně jsem tam poznal, takže budu muset příští sezonu ukázat, co umím. Doufám, že se do sestavy ve Vítkovicích dostanu, odehraju tam nějaké zápasy a zase třeba vyhrajeme.
„Já teď hlavně běhám, jezdím na kole a cvičím. Kromě toho taky pomáhám na chalupě a v naší kavárně.“
Jak se těšíte na další sezonu?
Těším se hodně, protože nejsou žádné tréninky a nejsem s kamarády, se kterými jsem byl předtím každý den. Už bych chtěl všechny vidět, takže se těším, až se zase vrátíme.
Jak teď trávíte volný čas?
Trenér z dorostu nám dodal podklady, co musíme dělat. Máme tam nařízených pár cviků a já teď hlavně běhám, jezdím na kole a cvičím. Kromě toho taky pomáhám na chalupě a v naší kavárně, když po mě mamka něco chce, třeba umyju nádobí a chodím do obchodu. Každou chvíli dělám něco jiného.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Share on Facebook
