Bojovník Fořt o reprezentaci: Táta byl na olympiádě, mám co dohánět

Foto: Vladimír Koča

29. března 2019, 17:21

Václav Jáchim

Ještě nedávno hrál v prvoligovém Přerově a skoro nikdo o něm nevěděl, teď je Tomáš Fořt v reprezentaci. Během extraligové sezony na sebe zlínský útočník pořádně upozornil, zaslouženě za to sklidil odměnu. „Pořád nevím, jestli mi to naplno dochází, ale je to super. Vůbec jsem to nečekal," přiznává.

Když Berani prohráli rozhodující pátý duel předkola play off s Mladou Boleslaví, sympatický chlapík si myslel, že má splněno. Ale záhy dostal pozvánku od Miloše Říhy a teď má za sebou první týden společné přípravy národního týmu.

„V sezoně jsem nejel na reprezentaci ani jednou a teď na konci mě pozvali. Nevím, jak dlouho tu budu, ale udělám maximum, aby to bylo co nejdéle," říká upřímně.

Váš tatínek patřil k předním cyklistům, reprezentoval na olympiádě i na velkých závodech. Teď jste se mu aspoň trošku přiblížil, co říkáte?
Oba rodiče to prožívají asi ještě více než já, oni jezdí i na každý zápas do Zlína. Pokud dostanu šanci a nastoupím ve Znojmě proti Rakousku, naši asi budou na stadionu jako první. Abych řekl pravdu, na rozdíl od nich mi stále úplně nedochází, že jsem v nároďáku. Možná po sezoně (usměje se).

Při pohledu na tatínkovu kariéru ještě je co dohánět, že?
Táta si to v reprezentaci zkusil také, jenže on si přivezl medaili z mistrovství světa a jel závod na olympiádě. Takže mám co dohánět, bude to obrovská výzva,

V mládí jste kromě hokeje dělal i cyklistiku. Nebyl tatínek smutný, že jste u kola nezůstal?
Pamatuji si, jak jsme v mých asi patnácti jeli s tátou ze Šumperku z tréninku a já mu v autě řekl, že už na kole jezdit nebudu. Byl kupodivu v pohodě, naopak říkal, že je rád, protože ho hokej asi baví víc. Vzal to skvěle, byť jsem byl tehdy v hokeji jen průměrným hráčem. Myslím si. že on raději jezdí na hokejové zápasy než na závody na kole.

Foto: Jiří Zaňát, hokej.zlin.cz

Proč nakonec tedy hokej?
Dřina mi absolutně nevadí, v tom bych to neviděl. Ale hokej mě bavil víc než kolo. Moc mi nevyhovovalo, že cyklistika je spíš individuální sport. Je však pravda, že cyklistiku pořád sleduji, každý rok se podívám na Tour de France – tedy pokud je čas. Hlavně mě zajímají horské etapy. V kabině to pak probíráme s Davidem Noskem, který je vášnivým cyklistou.

Zazávodíte si ještě s tatínkem? Porazil byste ho na kole?
Občas se projedeme. Teď už bych ho asi porazil, ale ještě tak pět let zpátky určitě ne.

Pojďme k národnímu mužstvu. Znal jste některé spoluhráče, nebo jste šel hodně do neznáma?
Některé kluky ano, jako třeba Michala Jordána. S jinými jsem byl na dvacítkách, tehdy jsem objel pár kempů. Ale to nebylo podstatné. Všichni kluci jsou tu v pohodě, žádný problém.

Nemusel jste s ohledem na reprezentaci měnit původní plány?
Zatím jsem žádné velké neměl, jen jsme chtěli jet za bráchou do Švýcarska, kde hraje volejbal. Ale nedali jsme si žádné pevné datum. Pak přišla pozvánka do reprezentace, tak jsem to odložil.

Povedenou sezonu si o něco prodloužíte.
Je to fajn. Určitě raději pracuji na ledě než na suchu. Tréninky na ledě mám rád a vždy se na ně těším i v letní přípravě. Je super, že si to můžu teď takhle protáhnout.

Foto: Vladimír Koča

Dá se ve stručnosti říci, kde vězí hlavní příčina, že jste ve Zlíně tak výrazně prorazil?
Loni odešli David Šťastný s Robertsem Bukartsem, Zdeněk Okál, Tonda Honejsek a Jakub Herman měli zase zdravotní problémy. Já se tím pádem dostal v lajnách dopředu, najednou jsem začal hrát všechno. Občas přiskočil nějaký gól či nahrávka – a tak se to pomalu sbíralo celou sezonu.

Vážíte si povedeného ročníku i reprezentace tím víc, že jste si to musel hodně tvrdě vybojovat?
V podstatě celou kariéru to mám tak, že se zlepšuju postupně. Nikdy jsem nevynikal hned, všechno jsem si skutečně musel vybojovat. Už tehdy v páté třídě, kdy jsem přišel do Šumperka. Nechali si mě tam, protože jich bylo málo. Ve zlínském dorostu to bylo také spíš s tím, že to není úplně špatné. Ne, že bych byl výborný. Pak následovala první liga a extraliga, postupně jsem se posouval nahoru.

Když se někomu povede sezona, začne přemýšlet o zahraničním angažmá. Co vy na to?
Tohle v hlavě nemám a nijak jsem to neřešil. Chci být nohama na zemi. Běží mi smlouva ve Zlíně a vím, že jedna sezona ještě není všechno. Že až tolik neznamená.

Beranům se loni moc nevěřilo, ovšem hráli jste dobře a do posledních sil bojovali o čtvrtfinále. Takže nakonec spokojenost?
Myslím, že jsme překročili očekávání lidí okolo. Jádru našeho toho týmu je zdravé, jsme prakticky všichni odchovanci, spoustu let jsme si prošli spolu. Můžeme si tam vynadat, ale nikdo na nikoho nebude naštvaný. Máme to postavené na týmovém pojetí a to je určitě naše výhoda.

Foto: Jiří Zaňát, hokej.zlin.cz

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz