Bránil Jágra, pak trefil play off. Příště bych jel zase, culí se mladík Jirásek
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Vypadalo to jako hodně překvapivá volba. Když Litoměřice potřebovaly nájezdy v Kladně vyhrát, aby urvaly play off, trenér David Bruk poslal na led Filipa Jiráska. Čerstvě dvacetiletý mladík ale tíhu okamžiku vůbec necítil! „Věřil jsem si a od začátku jsem věděl, co chci udělat,“ říká po postupovém gólu – svém sedmém v seniorech.
Odchovanec Hronova, který získal dva tituly s mladším dorostem Hradce Králové, si první ligu v Litoměřicích vyzkoušel už loni. Letos tam po boku dalších mladíků tráví celou sezonu. A nakonec měl Filip Jirásek velké prsty v tom, že Stadion na poslední chvíli vybojoval postup do play off.
Byl to váš životní gól?
To je docela těžká otázka (směje se). Určitě byla spousta gólů důležitých, ale v dospělém hokeji hraju teprve druhou sezonu. Takže ano, zařadil bych ho jako zatím nejdůležitější. Moc si toho vážím, že jsem ten nájezd vůbec mohl jet a že se mi to takhle povedlo.
Vypadalo to od trenérů jako překvapivý tah...
S klukama po tréninku nájezdy trénujeme a docela mi to vychází, takže mě trenér vybral. Ptal se mě, jestli si na nájezd věřím, a já jsem řekl, že samozřejmě ano. Nečekal jsem to, ale na druhou stranu jsem byl rád, že pojedu. Věřil jsem si a od začátku jsem věděl, co chci udělat. Věděl jsem, že když to udělám dobře, tak by to mohl být gól. Jsem rád, že jsem důvěru splatil a proměnil jsem to.
„Všichni jsme si to užívali, ale jenom do půlnoci.“
Ale jít na nájezd zrovna v téhle chvíli, to byl pro mladého hráče asi dost silný moment. Nesvazovala vás nervozita?
Právě že mě paradoxně vůbec nesvazovala a necítil jsem tu sílu okamžiku ani očekávání, které na mě bylo. Byl jsem uvolněný a vůbec se necítil pod tlakem. Trochu jsem se zavřel do sebe a soustředil se opravdu jenom na ten nájezd, na ty dvě minuty, než na mě přijde řada. Říkal jsem, že půjdu první.
Nakonec jste to zvládli, přitom jste prohrávali 2:4 a s postupem jste se už skoro loučili.
Myslím, že to byl zápas se vším všudy. Pravý zápas o play off, ne-li play off zápas, jak se říká. I když Kladnu na jednu stranu zase tak o moc nešlo, to my jsme hráli o to, jestli postoupíme, nebo ne. Vedli jsme 2:0, ale Kladno potom otočilo. V posledních deseti minutách se ukázala naše parta, že jeden taháme za druhého a že opravdu máme sílu takové zápasy otáčet. Podařilo se nám vyrovnat a pak to ubojovat v nájezdech. Všichni jsme si to užívali, ale jenom do půlnoci.
Nájezd Filipa Jiráska najdete v čase 1:25:
Jaké pro vás bylo zahrát si proti Jaromíru Jágrovi?
Já jsem už měl to štěstí, že jsme na Kladno s Plekancem narazili kolo předtím a na Jágra v přípravě, takže ten „boom“ jsem měl už trošku za sebou. Ale pořád je to pan hráč. Jak Jágr, tak i Plekanec. Byla to ohromná čest a o to je sladší, že v tak důležitém zápase jsme na sebe narazili a já jsem mohl stát na straně vítěze.
Měl jste proti němu nějaká střídání?
Zrovna jsem byl u toho gólu, který on dal v přesilovce. Ve hře pět na pět jsme se moc nepotkávali, ale na jejich přesilovce jsme proti sobě trávili docela hodně času.
„Je to legenda českého hokeje a i když to byl soupeř, tak jsem si moc vážil, že proti němu vůbec můžu nastoupit.“
Hádám, že se tam špatně brání.
Jasně. On má dlouhou hokejku, takže na něj člověk nemůže úplně dosáhnout. Výborně si kryje puk a v téhle disciplíně se s ním nemůžete měřit. Spíš si musíte hlídat prostory, kam by mohl směřovat nahrávku. Je to legenda českého hokeje a i když to byl soupeř, tak jsem si moc vážil, že proti němu vůbec můžu nastoupit. Každé střídání jsem koukal, co dělá, jak se na ledě chová a co bych od něj třeba mohl odkoukat.
Řekl jste mu něco při podávání rukou? Nebo on vám?
Ne ne, nic jsme si neřekli. Jak jsme proti Kladnu hráli přípravný zápas, tak tam podání rukou neproběhlo, protože on se dvě minuty před koncem zranil. Z toho důvodu jsem se na to teď docela těšil, ale nic konkrétního mezi námi neproběhlo.
Když jste byl mladší a Jágrova kariéra se už chýlila ke konci, myslel jste si, že byste si proti němu někdy mohl zahrát?
V životě by mě to nenapadlo, ale v ten moment, kdy oznámil konec v NHL a návrat do Kladna, mi to trošku proběhlo hlavou. Ale pořádně jsem si to uvědomil až v den zápasu, když jsme stáli na společném ledě. Až tam na mě dopadlo, že si vůbec můžu zahrát proti takovému hráči, který vyhrál olympiádu, mistrovství světa, Stanley Cup.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Většina z vás mladých sice v Litoměřicích nehraje přesilovky, ale zato oslabení dost. Cítíte se už v téhle disciplíně vytrénovaný?
Neřekl bych úplně vytrénovaný, pořád tam jsou nějaké mezery, co člověk může zlepšovat. Ale už jsem za tu sezonu nějaké to oslabení odehrál. Sledujeme taky oslabení různých dalších týmů a odkoukáváme, co hráči dělají, v čem bychom se mohli zlepšit. Je to moje parketa, ve které můžu týmu nejvíc pomoct, samozřejmě pokud neberu hru pět na pět. V téhle disciplíně se snažím být co nejlepší a pomáhat týmu dozadu. Když je rozhodující moment nějaké přesilovky, dát do toho všechno a schytat i nějakou ránu. S tím do toho člověk jde.
Už jste nakousl, že v Kladně se ukázala vaše dobrá parta. Lepí vám to tedy k sobě, starším a mladým hráčům?
Ano, pomáhá tomu i to, že posledních pár týdnů už máme kolektiv víceméně stejný. Předtím se tady vyměnilo hodně hráčů, teď maximálně jeden dva odešli nebo přišli. Kostra už nám zůstává stejná. Jak jsme po celou sezonu bojovali o postupové příčky, tak nás to stmelilo. Měli jsme lepší i horší období, ale myslím, že celý ten rok můžeme teď před prvním zápasem play off hodnotit jako povedený. Postoupili jsme do play off. Teprve teď se ale ta parta ukáže, protože to nejdůležitější je před námi. Doufám, že nás fanoušci v Litoměřicích přijdou podpořit.
„Rozhodně teď nejdeme do čtvrtfinále jako poražený tým.“
Role favorita a outsidera jsou v sérii s Jihlavou jasně dané. Nemohli byste z toho naopak něco vytěžit, když z vás už spadl tlak?
Jasně, jdeme do play off jako outsider a už se od nás nic nečeká. Máme na rozdíl od Jihlavy čisté hlavy a můžeme jenom překvapit. Oni mají ambice postoupit zpátky do extraligy. Rozhodně tam nejdeme jako poražený tým už teď, chceme jim to minimálně znepříjemnit.
V posledním zápase v Jihlavě jste taky dal gól. Blesklo vám to hlavou?
(směje se) Trochu se mi to vybavilo, když skončil zápas v Kladně a věděli jsme, koho dostaneme. Nedával bych tomu úplně velkou váhu, ale člověka to do zápasu povzbudí. Říká si: Jeden gól tam spadl, příště může další.
Každopádně, kdyby se šlo do nájezdů, asi byste zase šel.
To nechám na trenérech (usmívá se). Ale pokud bych tu šanci dostal, tak bych samozřejmě neodmítl a nájezd bych určitě jel. Pokud ta šance bude, tak ji vezmu za pačesy.
Foto: Josef Poláček, rytirikladno.cz
Share on Facebook
