Brankářský zázrak, který trápil i hvězdy NHL. Před 25 lety zemřel legendární Dzurilla

Foto: hockeyslovakia.sk

27. července 2020, 17:05

Václav Jáchim

Když měl den, mezi třemi tyčemi dokázal nemožné. Jako třeba v památném utkání na Kanadském poháru 1976, v němž českoslovenští reprezentanti senzačně přehráli hvězdy NHL 1:0. Vladimír Dzurilla tehdy chytal neskutečně, nedostal gól a kolébku hokeje přiváděl v úžas. Dnes je to přesně čtvrtstoletí, kdy legendární brankář zemřel. Na infarkt, krátce před 53. narozeninami...

Dzurilla byl brankářským zázrakem, jakých se rodí málo. O tom není pochyb. Patří do přední linie maskovaných mužů, na úroveň Dominika Haška, Jiřího Holečka a dalších bardů. „Když chytal, pokaždé nás podržel. Pokaždé! Naše generace měla ohromnou výhodu v tom, že v nároďáku byli dva špičkoví gólmani. Protože jen jeden turnaj zpravidla neutáhne. Vlado s Jirkou Holečkem nám ohromně pomáhali," vzpomíná legendární střelec Milan Nový.

Ve 13 letech poprvé do branky, čtyři roky poté už liga

Dzurilla patřil k nejlepším odchovancům bratislavského hokeje všech dob. Začínal s fotbalem, do hokejové branky se poprvé postavil až ve třinácti letech. Paradoxem je, že napoprvé ho ve Slovanu Bratislava odmítli. Šikovný mladík šel tedy chytat do týmu Kovosmalt Petržalka, brzy ukázal, že má neskutečný talent, a zamířil do Slovanu. Prý za 20 hokejek a stejný počet puků, jak později uvedl ve své autobiografii.

Zavalitý, ale mimořádně rychlý brankář už v 17 letech chytal nejvyšší soutěž Během následných 19 sezon v ní nastoupil k 571 duelům. Brzy pronikl do reprezentace a vedle Vladimíra Nadrchala, Josefa Mikoláše či Jiřího Holečka byl její výraznou oporou. Brankář s úžasně rychlou reakcí, který stylem chytání připomínal zámořské borce, startoval na čtyřech olympiádách a jedenácti světových šampionátech. Pomohl ke stříbru z her 1968 i k bronzovým olympijským medailím 1964 a 1972.

Na jaře 1972 se stal poprvé mistrem světa. Když po devíti letech v elitním výběru mával na rozloučenou, netušil, že ho čeká ještě jedna – v mnoha ohledech nejkrásnější hokejová kapitola. Dzurilla se do reprezentace vrátil, v letech 1976 a 1977 se stal mistrem světa, na zmíněném Canada Cupu zazářil natolik, že o něj okamžitě projevily zájem čtyři kluby NHL. „Vlado jel do Kanady jako dvojka, nebyl pod takovým tlakem, což mu možná pomohlo. Bez něj bychom tehdy každopádně nedošli tak daleko," oceňuje Nový, jehož gól rozhodl skvělou bitvu s javorovými listy.

Katovice? Ohromně jsme si sedli, vzpomínal Černík

Životní triumf prožil Dzurilla na vrcholu sil. „Vladovi bylo čtyřiatřicet let. Dneska je běžné, že brankáři v tomhle věku vynikají, za našich času to tak nebylo. Vejboři tvrdili, že takový gólman je už starý," hlásí Nový. Několik měsíců předtím byl Dzurilla členem týmu, který na šampionátu v Katovicích přejel soupeře včetně sovětské sborné jako parní válec angličáky.

Dzurillu tenkrát dobře poznal František Černík. „Přidělili mě k Vladovi na pokoj. On zkušený brankář, já mladý kluk. Ale ohromně jsme si sedli, byli jsme podobní vzhledově i smyslem pro humor. Na pokoji jsme hráli karty nebo šachy, kolikrát oboje vylétlo z okna, jak se Vlado rozčílil. Byl to skvělý chlap, často na něj vzpomínám," připomněl Černík před časem v rozhovoru pro hokej.cz.

Dzurilla roky platil za oporu Slovanu Bratislava. S klubem byl několikrát druhý v domácí lize, ovšem na titul nikdy nedosáhl. Fanoušci ho milovali, bylo ale i období, kdy čelil kritice a dokonce ani nechtěl chytat domácí zápasy. Zároveň vnímal rivalitu s jiným brankářem Marcelem Sakačem, oba se jednu dobu převlékali každý ve své šatně a jejich spory dokonce řešila disciplinárka.

Nový: Dzurilla byl vynikající gólman a prima chlap!

Když se ve Slovanu rozhodli pro Sakače, odešel Dzurilla do Zetoru Brno, za který pak chytal ještě pět sezon. Útočníci z něj bývalí často nešťastní, brankářský unikát stále dokazoval vysokou formu. „Nějaké góly jsem Vladovi dal, protože když to rychle napálíš z pěti metrů k tyči, nemá nikdo šanci. Ale Dzurilla byl jedinečný. Vynikající gólman a prima chlap, který nikdy nezkazil žádnou legraci,," povídá Milan Nový.

Na Kanadském poháru prý Dzurilla se spolubydlícím Jiřím Novákem naplnili vanu plechovkami piva a ledem, načež mužstvo pozvali na posezení. Mimořádný brankář byl neustále pozitivní. „Vlada měl každý rád. Ale víte co, legrace je jedna věc a forma brankáře druhá. Když vleze gólman do brány a po pěti minutách střídá, tak to žádná sranda není. S Vladem se mi to nikdy nestalo. Jakmile nastoupil, držel nás. Bez něj a bez Jirky Holečka bychom úspěchy neměli," zdůrazňuje vynikající střelec.

V roce 1978 byl Dzurilla jedním z pěti internacionálů, kteří od komunistického režimu dostali souhlas k odchodu na Západ. Podobně jako chlapík, který za federální reprezentaci absolvoval 139 utkání, zahájili novou hokejovou kapitolu Oldřich Machač, František Pospíšil, Jiří Holík a Jiří Holeček. Dzurilla posílil německý Augsburg, další dvě sezony chytal za Riessersee. V letech 1980 a 1981 byl vyhlášen nejlepším brankářem německé nejvyšší soutěže. Přitom mu už zvolna táhlo na čtyřicítku.

Na trénink nedorazil, slavného brankáře zradilo srdce

„Vlada si v Německu ohromně vážili, později tam začal s trenérskou prací, i v ní byl úspěšný," upozorňuje Nový. Dzurilla by se možná víc zapojil i na Slovensku, během šampionátu B skupiny 1995 v Bratislavě pečlivě sledoval, jak slovenský národní tým udělal poslední krok mezi elitu. „Máme řadu mladých hráčů i šikovné brankáře. Mezi špičku určitě patříme," říkal tehdy spokojeně před stadionem, kde strávil většinu kariéry.

V ruce držel doutník, na prstech svítil masivní prsten. Košili měl zapnutou jen k břichu. „Mám rád pohodu a klid, v brance jsem si toho moc neužil," usmál se. Plánoval další sezonu v Německu, brzy nato si zachytal na exhibici hokejových legend ve Švédsku, kam tehdy dorazili třeba také Stan Mikita nebo Václav Nedomanský. Vladimír Dzurilla se těšil ze života, bohužel, osud mu už ale víc radosti nedopřál. Koncem července byl v Německu očekáván na tréninku, ovšem nepřijel. Z klubu se proto vydali do jeho bytu v Düsseldorfu, kde Vlada Dzurillu našli.mrtvého.

Člen Síně slávy českého, slovenského i mezinárodního hokeje zemřel na infarkt 27. července 1995. Bylo mu 52 let. Jméno nejlepšího hokejista Slovenska 20. století nesou zimní stadion v bratislavské čtvrti Ružinov, mezinárodní turnaj hráčů do 18 let nebo cena pro nejlepšího brankáře slovenské nejvyšší soutěže.

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz