Bronzový kouč Heindl: Na holky jsem hrdý, nechaly tam všechno

Foto: Martin Voltr

U týmu znovu odvedl parádní kus práce. Roman Heindl piloval s ženskou šestnáctkou spoustu detailů, poslední měsíc přemýšlel ve dne v noci, kudy povede cesta k úspěchu. Zlatý sen se bohužel ani jemu nesplnil, nicméně zklamaný být nemusel. „Holky dobře pracovaly a celá sezona byla velmi úspěšná,“ uvědomuje si zkušený kouč.

Jaké máte po zisku bronzových medailí pocity?
Po semifinále, kdy holky zažily velké zklamání a nedařilo se nám, jsme rádi, že jsme se dali nějakým způsobem dohromady. Zápas s Rakouskem nebyl nic jednoduchého. Rakušanky jsme pořád nechávali na dostřel a můžeme být rádi, že jsme to zvládli. Znovu na nás dolehla tíha okamžiku, protože holky chtěly třetí místo, ale nervozita je svazovala.

Dá se říct, že víc než se soupeřem jste se prali sami se sebou?
Já bych řekl, že jsme se prali hodně sami se sebou. První perioda byla dobrá, tam jsme byli aktivní a hráli dobrý hokej, akorát se nám nepodařilo vstřelit branky z šancí, které jsme měli. Když potom Rakušanky snížily na 2:1, tak tam hrála velkou roli nervozita a dělali jsme věci, které se dějou na začátku sezony.

Po třetím gólu Lucie Eignerové už to z vás spadlo...
Věděli jsme, že už se blíží konec utkání a s dvěma góly náskoku bychom to měli zvládnout. Jinak gól padl z parádní akce, na které jsme pracovali celou sezonu, takže to bylo i takové krásné defilé. Pak už jsme byli klidnější a závěr jsme celkem zvládli dohrát.

Holky k tomu přistupovaly báječně, chválí Heindl

Co pro vás znamená, že jste třetí v Evropě?
Já si myslím, že to hlavně musí znamenat pro holky. Mají před sebou osmnáctku a reprezentaci žen, takže by to pro ně měla být motivace, aby na sobě pracovaly. Vidí, že se můžou pasovat s nejlepšími evropskými týmy, že úplně nejsme pozadu. Každá na sobě ale musí hodně tvrdě pracovat, aby pak mohla hrát na vrcholu za ženy.

Prohráli jste s Finskem i Ruskem, které skončily před vámi. Byli jste na stejné úrovni, nebo o něco slabší?
Já bych řekl, že co se týká organizace hry, jsme úplně nepropadli. Problém vidím v tom, že Finky i Rusky mají zkrátka lepší herní dovednosti. Tam vidím problém našeho ženského hokeje. Pořád nám ještě něco chybí k dokonalosti, abychom k té naší české chytrosti a systému, který jsme schopni zvládat, měli dovednost a dokázali řešit situace jeden na jednoho, prosazovat se v krizových situacích a hráli klidněji, protože bychom si víc věřili na hokejce, v přihrávce, v zakončení. V tom byly ty dva týmy před námi.

Je pro vás bronzová medaile hezkou odměnou za celou sezonu?
Určitě je to hezká odměna. Holky dobře pracovaly a celá sezona byla velmi úspěšná. Dařilo se nám ve Zlíně v prosinci. Tenhle termín v dubnu už byl hodně pozdní, takže jsem měl trochu obavy z přípravy, protože v klubech už se netrénovalo. Řešili jsme to společnými kempy a tréninky. Určitě si ale myslím, že holky si tohle zaslouží.

Jak jste bronzovou tečku prožíval vy? Loni jste říkal, že jste na hráčky hrdý. Platí to i letos?
Musím říct, že jsem na holky hrdý. Neměli jsme v týmu tolik osobností. Měli jsme ale zkušené holky, které hrály už loni ve Vierumäki, tak jsem věřil, že zkušenosti prodáme. Trochu nás svazovala nervozita, protože jsme hráli doma. Samozřejmě jsme na domácím šampionátu chtěli mít zlato, což se nepovedlo, ale myslím, že holky tam nechaly úplně všechno, a za selou sezonu je musím pochválit. Pracovaly, neumdlévaly, byly poctivé, přistupovaly k tomu báječně. Ne vždy se nám dařilo, ale to už je hokej.

Medaile, tanečky i úžasní rodiče. Takhle Češky slavily

Hrát před domácím publikem vás možná trochu svazovalo, ale byl to velký zážitek, viďte?
Hodně jsme si to užívali. Většina holek zná prostředí na stadionu, měli jsme tady spoustu kamarádů a známých, přijeli sem rodiče. Měli jsme tady veškerý servis a komfort, na vedení zimáku i klubu HC Příbram si nemůžu stěžovat. Po téhle stránce jsme byli naprosto spokojení.

Co jste na konci turnaje řekli hráčkám v kabině?
Poděkovali jsme jim za výkon a za celou sezonu. Snažili jsme se s nimi rozloučit a popřát jim hodně štětí a úspěchů, hlavně aby byly zdravé. Mladší ročník aby na sobě hodně pracoval a starší, který bude přecházet do osmnáctky, ještě víc (usmívá se). Mají před sebou ještě nějakou kariéru, na které musí zapracovat.

Do kabiny vám přišli poděkovat i rodiče. Co jste na to říkal?
Musím říct, že tohle jsem ještě nezažil. Byl to pro mě velký zážitek, velké zadostiučinění, na to konto, že se holky někam posunuly a měly úspěchy.

Ukazuje to cestu, kterou je potřeba jít? Že musí společně fungovat trenéři, hráčky i rodiče?
Rozhodně je základ všeho úspěchu, když rodič věří trenérovi. Svou dceru tam prostě dává s tím vědomím, že ji trenér naučí a dá jí to, co má. Tenhle moment je pro trenéra v uvozovkách vítězstvím. Pak je samozřejmě otázka, aby mu hráčky taky důvěřovaly. Když tahle symbióza funguje, což se nám v Příbrami potvrdilo, tak potom přijdou i výkony. Nebude to hned, je to běh na dlouhou trať, ale každopádně je strašně důležité, že rodiče nám důvěřují a stojí za námi.

Foto: Karel Švec, Český hokej

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz