Budoucnost ženského áčka? Andrašovský se nebojí: Bude víc a víc z čeho brát
Dušan Andrašovský
|
Foto: Karel Švec, Český hokej
Úplně poslední zápasy napříč reprezentačními výběry nadějí v sezoně 2022/23 odehrály české juniorky. Svěřenkyně Dušana Andrašovského napsaly za ročníkem velmi povedenou tečku, na finské půdě zvítězily ve všech třech zápasech.
Porazit Finsko třikrát na jedné akci se patrně žádnému reprezentačnímu týmu dlouho nepovedlo. Tolik se vám vydařila?
Já si myslím, že se vydařila i z toho důvodu, že jsme měli skoro nejlepší tým, jaký jsme mohli mít. Kromě Míši Hesové tam byly prakticky všechny holky, které do té kategorie spadají. Bylo to znát, tým byl silný. Obě brankářky, Bára Dalecká i Denisa Dudková, chytaly skvěle, o ně jsme se mohli opřít. Inkasovaly dva góly za tři zápasy. A pak nám svědčila taková uvolněnost, že holky věděly, že o nic nejde. Tak jsme tu akci i pojali – jako rozlučku.
Opravdu?
Ano, žádný stres. Nedělali jsme ani žádná videa, měli jsme v uvozovkách takový reprezentační výlet. Sedlo nám to a holky k tomu přistoupily tak, jak mají. Bylo vidět, že to odpracovaly. Hráli jsme fakt dobře. Je pravda, že Finky měly jenom šest holek z nejstaršího ročníku, zatímco my deset. I to mohlo být znát. Ale mladé jsme měli taky. Je pro mě pozitivní zjištění, že i v dalších letech s nimi budeme hrát vyrovnané partie.
„Nedělali jsme ani žádná videa, měli jsme v uvozovkách takový reprezentační výlet. Sedlo nám to a holky k tomu přistoupily tak, jak mají. Hráli jsme fakt dobře.“
Ve všech utkáních jste měli zřejmou střeleckou převahu – 29:15, 24:17 a 34:13. Leckdy jste Finkám dovolili jen jednu, dvě nebo tři střely za třetinu. To jste hru až tak kontrolovali?
Ve hře pět na pět jsme ji kontrolovali. Občas jsme byli vyloučení, tam se ten poměr střel trochu vyrovnával. Musím ale říct, že jsme byli lepší, a potvrdit to, co ukazují statistiky.
Na jarní akce osmnáctka nikdy dřív nebrala hráčky, které před sebou už nemají žádný juniorský šampionát. Proč jste se letos rozhodli pro změnu a ještě jste v kategorii podrželi tým, který absolvoval mistrovství?
Asi to bylo právě na základě posledního mistrovství světa, kde holky vytvořily velmi dobrou partu. Hodně nám uškodily nemoci, možná i kvůli hotelu, na kterém jsme bydleli. Ale to už je minulost. Po dohodě s realizačním týmem jsme si řekli, že pro ty starší by bylo fajn udělat takovou rozlučku. Chtěli jsme holkám vzdát hold a říct jim, že jsme si vážili jejich práce, kterou za ty roky v osmnáctce odvedly.
Takže vám nevadí, že jste třeba nemohli vidět v akci další hráčky, které budou bojovat o příští šampionát?
Máme velmi dobrý přehled o tom, co se děje v šestnáctce, která v dubnu hrála na Evropském poháru. Komunikujeme s trenéry, kteří nám podávají reporty o holkách, které by mohly reprezentovat v osmnáctce příští rok. Věřím, že budeme mít dost prostoru, abychom se na mistrovství světa připravili na kempech v průběhu nadcházející sezony.
Dohrávali jste i se třemi hokejistkami, které za sebou mají bronzové mistrovství světa dospělých. Adéla Šapovalivová dokonce dvě.
Adéla už je takový profesionál a kam přijde, tam udělá maximum. Jak co se týká sportovní stránky, tak i té lidské, charakterové. Je to takový zlatý člověk, který funguje všude a všude je v kolektivu oblíbený.
„Obě udělaly v téhle sezoně velký krok. Pokud budou pracovat – a myslím si, že v té chuti pracovat na sobě mají ještě trochu rezervu –, tak mají před sebou velkou budoucnost.“
Víc mě teď ale zajímají Terezy Pištěková a Plosová. Jak se vám zamlouvá jejich progres, kterým si vysloužily cestu s dospělým nároďákem?
Obě udělaly v téhle sezoně velký krok. Myslím si, že Tereze Pištěkové hodně pomohlo angažmá ve Finsku, na mistrovství světa byla v dobré formě. Teď už bylo vidět, že moc netrénovala a chyběly jí síly. Sama říkala, že je dost unavená. Je to takový playmaker, hračička, která chce pořád přihrávat. Když se naučí vzít to častěji na sebe a víc chodit do koncovky, tak bude jednou z nejlepších hráček v reprezentaci.
Tereza Pištěková (vlevo) a Tereza Plosová | Foto: Karel Švec, Český hokej
A co Plosová?
Ta je zase bruslař. Když má chuť dělat věci, které má, tak je na ledě dominantní a každý si jí všimne během prvního kroku. Má střelu, je to koncový hráč, který by dokázal rozhodovat zápasy. Pokud budou holky pracovat – a myslím si, že v té chuti pracovat na sobě mají ještě trochu rezervu –, tak mají před sebou velkou budoucnost.
„Co mám zprávy, mají tendence odcházet do dobrých klubů a v Evropě i za mořem je o ně zájem. Věřím, že jim to zase pomůže a jejich výkonnost bude mít dál stoupající tendenci.“
Měl jste v týmu i hráčky, o kterých se tolik nemluvilo, ale taky udělaly v osmnáctce velký pokrok?
Je jich tam hodně. Nerad bych někoho vyzdvihoval, ale dám tedy příklad hráček, o kterých se tolik nemluví: Třeba Dominika Malicka. Za áčko už hrála na turnaji v Německu, byla platná a uvažovali jsme o ní před mistrovstvím, ale nevešla se nám tam. Skvělá hráčka. Když bude mít dobré vedení, bude trénovat a hrát v dobrém týmu, tak z ní podle mě taky bude velmi dobrá reprezentantka. Nebo zmíním Petru Matějovou, která udělala obrovský fyzický a výkonnostní skok. Kdyby všechny holky napříč kategoriemi měly takovou chuť pracovat jako ona, tak se bez problémů můžeme rovnat nejlepším týmům na světě, Kanadě a Americe. Protože rozdíl mezi námi a nimi je hlavně v té fyzické připravenosti. Pak jsou tam ještě mladší holky, u kterých taky věřím, že o nich dál uslyšíme.
Petra Matějová | Foto: Karel Švec, Český hokej
Takže máte z hráček ročníků 2005, 2006 i mladších pocit, že tvoří dobré podhoubí pro naše reprezentační áčko?
Já si rozhodně myslím, že v blízké době může pět šest z nich pravidelně nastupovat za áčko. Co mám zprávy, mají tendence odcházet do dobrých klubů a v Evropě i za mořem je o ně zájem. Věřím, že jim to zase pomůže a jejich výkonnost bude mít dál stoupající tendenci. O kategorii áčka se do budoucna rozhodně nebojím, bude z čeho brát a doplňovat. Myslím si, že to každým rokem bude lepší a lepší, výběr a konkurence se budou zvedat. Doufejme, že se to projeví i na výsledcích.
Share on Facebook
