Buly hokej živě z první řady: Hromadu práce za přímým přenosem divák nevidí

27. února 8:00

hokej.cz

Buly jsem sledoval už jako malý kluk. Bylo mi možná sedm, když se mi táta marně snažil vysvětlit pravidla a já fandil vždy týmu, který zrovna vedl. Vzpomínám na to s notnou dávkou nostalgie, takže když jsem dostal nabídku osobně se vysílání tohoto legendárního pořadu zúčastnit, neváhal jsem.

Buly se v Československé televizi pod taktovkou sportovního redaktora a komentátora Roberta Záruby poprvé objevilo 12. září 1992. Od té doby prošel pořad řadou proměn a inovací. Z televizních obrazovek ale nikdy nezmizel, pod názvem Buly hokej živě se vysílá dodnes. 

Do SK 7 na Kavčích horách přicházím asi hodinu před začátkem televizního utkání. V režii a přilehlém studiu ale už panuje čilý ruch. Zhruba desítka lidí pilně pracuje na utkáních, která začala dříve, než zápas Plzně proti Karlovým Varům, který dnes Česká televize nabídne v přímém přenosu televizním divákům.

„Je tu spousta mravenečků, kteří skládají dohromady výsledek.“

V režii svítí řada obrazovek, můj pohled poutají stovky nejrůznějších čudlíků a hejblátek. Lidé, kteří tady velí, tomu ale na první pohled rozumí mnohem víc než já. A to nejen po technické stránce. Tihle lidé musí dokonale znát i českou ligu a hokej jako takový, což je pro jejich práci klíčové, jak zjistím později. 

Šéfem je tu Jan Celner. Na režiséra bych ho netipoval, představoval bych si spíš pána v letech s nerudným výrazem a stresem v očích. Honza je ale usměvavý mladík, přibližně v mém věku. Ochotně se mě ujímá a se zápalem vysvětluje všechna úskalí práce celého týmu. Své práci se věnuje už dvacet let. „Je tu spousta mravenečků, kteří skládají dohromady výsledek. Nejdůležitější je komunikace,“ vysvětluje mi a trpělivě popisuje, co se všude kolem děje.

Ve studiu se mezitím připravují tři kameramani, ladí se světla. Po chvíli přichází expert David Pospíšil. „El capitan nedorazí?“ ptá se po Robertu Zárubovi. Ten přichází až chvíli před samotným vysíláním.  Krátce před 16. hodinou se dveře do studia zavírají. Se mnou uvnitř.  Konečně se mohu trochu rozhlédnout. Studio je o něco menší, než jsem si představoval. Z reproduktoru se ozývá: „Za minutu znělka.“ Během pár okamžiků se ozývá pokyn „za deset cover“ načež se rozsvěcí červené světlo a Robert Záruba začíná z rukávu sypat úvod svého dnešního vystoupení. Kolotoč televizního vysílání právě začíná. 

Diváci se dozvídají základní informace k připravovanému zápasu. Fakty a zajímavostmi oba průvodci hýří. Hokej i televizní prostředí oba také dobře znají. Robert Záruba je v TV od roku 1984, kdy se stal externím spolupracovníkem redakce sportu Československé televize, od roku 1990 je jejím stálým zaměstnancem. Hokejový pořad Buly založil o dva roky později. David Pospíšil, který s ním dnešní pořad uvádí, je hokejovým expertem a spolukomentátorem České televize od roku 2006. 

„El capitan nedorazí?“

V aréně už je mezitím vše připraveno a přichystaná je i reportérka Darina Vymětalíková. Záruba ji vítá, ale místo Dariny se objevuje modrá obrazovka. Ta naštěstí v mžiku mizí a opět se objevuje usměvavá reportérka. Později se od režiséra dozvídám, že šlo jen o drobný problém na trase. 

Darina Vymětalíková informuje diváky o sestavě. David Pospíšil následně vysvětluje vysoký herní čas plzeňského obránce Petra Zámorského. Poprvé také na obrazovkách vidíme komentátory Milana Antoše a Ondřeje Zamazala. Následuje soupiska Plzně. Robert Záruba pak informuje o dalších zápasech. Vidíme i tabulku kanadského bodování. 

Hokej je pro mě ale dnes vedlejší. Přišel jsem sledovat dokonale sehraný koncert lidí, kteří hokej přenášejí na televizní obrazovky. Obdivuji, že oba pánové ve studiu přesně vědí, kdy kam koukat, kdy spolu mohou bez obav mluvit a kdy jen mávat instrukce do kamery, jejíž obraz zrovna diváci nevidí. V jedné takové volné chvíli se David Pospíšil ujišťuje, jestli si správně pamatuje přísloví, že košile je bližší než kabát. Robert Záruba jeho domněnku potvrzuje a expert ji tak následně použije i přímo ve vysílání. Záruba ho chválí, jak to vystihl, protože přesně o tom budou za chvilku mluvit i oba aktéři. Nakonec to není poprvé ani naposled, co se ti dva shodnou beze slov. Kdy jeden ví, co bude říkat ten druhý, nebo dokonce o čem se v rozhovoru zmíní některý z hráčů na stadionu. Takhle funguje dobře namazaný stroj!

Krátce se podíváme ještě do Liberce, kde vítáme reportéra Michala Dimitrova. Pak už ale následuje první třetina televizního utkání.

Musím říct, že člověk si doma u televizní obrazovky řadu věcí vůbec neuvědomuje. Kdysi mě na hokejovém stadionu překvapilo, že tam Roberta Zárubu neslyším. Dnes mě podobně trochu zaskočilo, že vlastně vůbec neřešíme hru, tady se naopak něco děje především o přestávkách. Se začátkem třetiny kameramani ze studia mizí, stejně jako expert. Pro redaktora však práce nekončí. Věnuje se dalším zápasům, tabulkám a informacím, které se mu budou hodit v další práci. Čilý cvrkot samozřejmě nekončí ani pro tým ve vedlejší režii, který má stále napilno. 

Režisér mi během hry trpělivě odpovídá na další a další dotazy. Občas jen odběhne se slovy „bacha, komerčka!“ a já vlastně nechápu, jak to všechno stíhá sledovat. Třetina letí dost rychle a blíží se první přestávka. Vracím se z režie do studia. „Tak asi za dvacet do jeřábu,“ ozývá se pokyn z režie. Jeřáb je v televizní hantýrce označení pro kameru na pohyblivém rameni. „Za deset celek,“ slyším ještě a Robert Záruba už ladí s režií poslední pokyny a říká si o záznam branky z Olomouce, kde Dominik Pavlát dostal gól v první minutě zápasu. 

„Za dvacet grafika, pak Ondra připravenej,“ slyším z reproduktoru a tak to jde pořád dokola. Robert Záruba dostává do ucha stále nové a nové pokyny. Bleskově reaguje, komentuje, řídí. Na první pohled je vidět, že něco poslouchá, na něco jiného se dívá a něco úplně jiného řeší. 

Zápas utíká velmi rychlým tempem. V poslední třetině a po jejím konci už se řeší především výsledky a reportáže z dalších zápasů. Při absenci té z Brna padá v legraci pár sprostých slov, ale všichni jsou absolutně v klidu. Já už bych pravděpodobně s něčím třískal, ale tihle lidé se stále usmívají. Na konci už jen potvrzují, co jsem celý podvečer se zájmem sledoval. Takhle funguje skvělý tým, kde každý dokonale ovládá svou práci. A že tím musí opravdu žít? „Bez toho by to jednoduše nešlo,“ potvrzuje mi při loučení El capitan. 

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz