Burian si plnil sny: Byl na Tomorrowlandu, kvůli Wimbledonu spal pod širákem

Foto: Archiv Viléma Buriana

5. srpna 2018, 12:21

David Jahoda

Někdo si dá během volna nohu přes nohu a relaxuje. Na chatě, u vody, s kamarády či s rodinou. Olomoucký útočník Vilém Burian ale svého volna po konci suché přípravy raději využil ke splnění životních snů.

Nejprve chtěl v Londýně vidět tenisový Wimbledon. Aby se dočkal vstupenek, musel přespat pod širým nebem, a pak vystát několikahodinovou frontu.

Když jste se pak o pár dní později na prvním tréninku Hanáků na ledové ploše zeptali, kde je Vilém Burian, odpověď zněla: „V Belgii na Tomorrowlandu!“ Jednom z největších, ne-li vůbec největším festivalu elektronické hudby svého druhu, od roku 2005 každoročně pořádaném nejen v Belgii, ale i ve Spojených státech amerických a Brazílii.

Zatímco spoluhráči už dřeli na ledě, vy jste si užíval na Tomorrowlandu. Jak se vám něco takového povedlo v klubu vydobýt?
No, nebylo to úplně zadarmo (směje se). Musím ale říct, že ta domluva byla úplně v pohodě, bavili jsme se o tom už někdy v prosinci. Bylo to formou takové sázky. Řeklo se, že se musí udělat play off, a potom mě dají o dva dny volna navíc. Všechno to naštěstí klaplo, takže se dostálo slibu. Bylo to fajn.

Počítalo se už předkolo, nebo až čtvrtfinále?
Pokud vím, bylo to podmíněné desítkou. Splnilo se ale oboje, takže jsme se nemuseli nijak dohadovat.

Foto: Archiv Viléma Buriana

Zdaleka ne každému se povede dostat na takovou akci, jakou je Tomorrowland. Jak to tam na vás působilo?
Deset let jsem na to s klukama koukal na YouTube a byl náš sen se tam jednou podívat.  Víme, že se těžko shánějí lístky, letos se to ale naštěstí přes kamaráda povedlo. Potom už záleželo jenom na domluvě. Všechno klaplo a pro mě to byl životní zážitek.

Jak dlouho dopředu jste museli shánět vstupenky?
Prodává se to na začátku února, během chviličky je to pryč.

Potká se tam člověk i s lidmi z Česka?
Jo, potká. Až jsem se divil, kolik lidí od nás tam bylo. V podstatě každý den a na každém rohu jste na někoho z Česka narazil. Na celé akci bylo přes dvě stě tisíc lidí, ale vždycky se nějaký Čech objevil.

Jste velkým milovníkem tohoto druhu hudby?
Jsem, velkej.

Který z interpretů, kteří tam vystupovali, je vám nejblíž?
Největší zážitek pro mě byli Dimitri Vegas & Like Mike, Armin van Buuren a Timmy Trumpet. Tihle ti tři pro mě byli úplnej TOP.

Jaká věc vám z Tomorrowlandu vyrazila dech?
To, jak bylo všechno neskutečně dotažené do detailu. Nikde žádná mezera, žádná chyba. Opravdu to mají neskutečně zmáknutý, je to úplně jinej svět. I když je tam dvě stě tisíc lidí, nečeká se ani pět minut na pivo nebo na záchod. Organizačně fakt všechno precizně zvládnutý. Potom mi ale samozřejmě utkví v paměti takové zážitky, jako když se padesát tisíc lidí chytí za ramena a začne skákat doleva, pak doprava. Mělo to neskutečnou atmosféru. Když si na to vzpomenu, mám husí kůži ještě teď.

Prý vám spoluhráči nachystali po příjezdu překvapení. O co šlo?
Přelepili mi jmenovku na místě, kde sedím. Z „Vilém Burian“ udělali „Armin van Buuren“. Vtipné přivítání, zasmál jsem se.

Vtípek v šatně. Z Viléma Buriana byl rázem světoznámý DJ Armin van Buuren.

Vtípek v šatně. Z Viléma Buriana byl rázem světoznámý DJ Armin van Buuren. | Foto: Archiv Viléma Buriana

Tomorrowland pro vás každopádně v létě nebyl jediným velkým zážitkem, je to tak?
Musím říct, že letos jsem si splnil hodně přání, o kterých jsem v životě snil. Byl jsem i na Wimbledonu. I tam byly lístky prakticky nesehnatelné.

Jak se vám je tedy povedlo získat?
Každý den se na kasu dává několik tisíc lístků, takže jediná možnost byla si lehnout přes noc na louku pod širák do spacáku, a pak se ráno sunout čtyři pět hodin ve frontě k pokladnám. Bylo to skvělé včetně tohoto zážitku. Prvních pět set lidí dostalo vstupenky na Centre Court, dalších pět set na kurt číslo jedna. My jsme byli v areálu od půl druhé v noci, a nakonec jsme měli pořadí 1315 a 1316. Vyšel na nás kurt číslo dvě, za což jsme byli rádi, protože tam hrála Lucka Šafářová s Agnieszkou Radwaňskou, takže jsme měli komu fandit. Nikdy jsem na takovém vrcholném tenisu nebyl a musím říct, že to byl velkej zážitek. Fakt super.

„Jediná možnost byla si lehnout přes noc na louku pod širák do spacáku, a pak se ráno sunout čtyři pět hodin ve frontě.“

Takže dostat se ke vstupenkám na Wimbledon bylo dobrodružství. Navíc i risk, je to tak? Nikdo nemohl zaručit, že na vás nakonec opravdu něco zbude.
Přesně tak. Bylo to prostě tak, že to zkusíme, a kdyby to nevyšlo, šli bychom po krásách Londýna a tenis bychom museli oželet.

Wimbledon je ze všech čtyř grandslamů zřejmě nejelegantnější, s největší tradicí. Dýchlo to na vás?
Jasně. Stejně jako na Tomorrowlandu to měli organizačně všechno skvěle zmáknutý, počítaje frontou na lístky. Už od půl sedmé ráno se to začalo všechno před pokladnami lajnovat, chodí tam lidi v kloboučku, nosí sako a kravaty, a ti vás posílají do fronty. Při vstupu do areálu dostanete náramek na ruku, na základě kterého si pak ráno můžete u pokladny koupit lístek. K pokladně jsme se dostali okolo desáté. Vevnitř pak člověka ta atmosféra úplně pohltí. Cítíte, že je to něco výjimečného. Hráči jsou tam v bílém, celé je to takové ustrojené. K tomu jahody, šáňa a další srandy (směje se).

Foto: Archiv Viléma Buriana

Ochutnal jste jahody se smetanou?
Jo, měli jsme je.

Chutnalo?
Bylo to výborný (usmívá se).

Jste velkým fanouškem tenisu?
Jo, jsem jeho milovník. Když je nějaký dobrý zápas v televizi, rád na to kouknu, ještě raději si ho ale zahraju. Kdybych měl říct, který sport mě po hokeji baví nejvíc, byl by to asi tenis.

Jste dobrý tenista?
Spíš takový nadšenec. Že bych byl vyloženě dobrý, to si nemyslím.

Foto: Archiv Viléma Buriana

Vysocí hráči mají často dobrá podání. Je to váš případ?
No, druhý podání pánvička (rozesměje se).

Co na síti? Tam musí být těžké vás prohodit.
Rozpětí mám dobré, ale ty údery už tak jistý nejsou.

K Tomorrowlandu a Wimbledonu si můžete dát fajfku. Co dalšího je na vašem seznamu nesplněných snů?
Je pravda, že tyhle dvě věci jsem si splnil a určitě budu vymýšlet další. Na Tomorrowland bych se ale ještě někdy rád dostal. Teď nemám vyloženě něco vymyšleného, co bych si musel splnit třeba hned příští rok. Každopádně bych se ale chtěl podívat do Ameriky, tam jsem ještě nebyl. Vidět zápas NHL… to by byla další věc, kterou bych si chtěl splnit.

Životní sezona „minusového“ krále

Po skvělých zážitcích nyní musíte znovu přepnout do hokejového módu. Vám osobně se loňská sezona vydařila, nejspíš byla životní (26 bodů, 15+11, pozn. red.). Bude těžké na to navázat?
Nějak se tím nestresuju, žádný tlak necítím. Jsme teprve na začátku a já věřím, že to bude zase fungovat. Doufám, že to tam bude padat, a hlavně že se bude dařit týmu. Věřím, že bychom třeba mohli udělat i lepší výsledek než v minulé sezoně. Chceme minimálně čtvrtfinále, ale rádi bychom ještě o krok dál. Parta je tu skvělá, spoustu dobrých hokejistů. Hrozně se na to těším.

Zatímco v bodování týmu jste byl na čtvrtém místě, v jednom směru to tak slavné nebylo. Šlo o statistiku plus/minus, kde jste byl s 20 zápornými body nejhorší v soutěži.
Jo, taky jsem viděl, že jsem vyhrál extraligu v mínusech (směje se). Je to takové netradiční, nikdy se mi to nestalo. Vloni se to bohužel nějak nakupilo. Sice jsem dával góly, ale těch mínusů jsem měl taky dost. Nechtěl bych to opakovat, chtěl bych to posunout tam, kam má – do kladných hodnot. Tahle statistika byla z mého pohledu hodně špatná.

Kárali vás za to trenéři?
Ne, musím říct, že nikdo mi nic nevyčítal. Určitě to ale vědí. Snad to byla jen výjimka, která už se nestane.

Foto: Archiv Viléma Buriana

Foto: Archiv Viléma Buriana

Foto: Archiv Viléma Buriana

Foto: Archiv Viléma Buriana

Foto: Archiv Viléma Buriana

Foto: Archiv Viléma Buriana

Foto: Archiv Viléma Buriana

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz