Byl jsem celkově zažraný, líčí mladíček Hlinský. Teď bere útokem dorost
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Adam Hlinský je třináctiletý obránce, který jako mladší ročník nosil kapitánské céčko v mladoboleslavské devítce. Velmi mladý celek opět mířil na mistrovství republiky, a to z velmi těžké skupiny.
Adame, jako mladší ročník jste byl kapitánem týmu. Bylo to pro vás nějak výjimečné?
Je to pěkné, ale více jsem to nevnímal. Všichni kluci jsme na tom pořád stejně a posloucháme se navzájem. Když někdo řekne svůj názor, všichni to vezmou, ať je to kapitán, nebo ne. Já jsem občas něco řekl, ale nic jsem nerozhodoval.
Kdy jste se dozvěděl, že budete nosit céčko?
Když se na začátku sezony opakovalo mistrovství republiky (turnaj v Litvínově, pozn. red.), trenér mi v půlce turnaje, když jsme šli na zápas, oznámil, že budu kapitán. Byl jsem překvapený a trochu nervózní. Zjistil jsem to takhle narychlo. Ze začátku na tom turnaji jsme to ještě vnímal, ale potom v sezoně už to bylo v pohodě.
„Byli jsme skvělá parta, dlouho spolu chodíme do školy a rozumíme si, proto nám to klapalo.“
Cítil jste odpovědnost za výsledky?
Malinko určitě ano, ale jsme na tom všichni stejně, všichni máme stejné slovo. Cítil jsem to, ale nebylo to nic velkého.
Jak jste měli složené mužstvo?
Náš tým byl hodně vyrovnaný a neměli jsme tak výrazné hráče, jako měly ostatní týmy. My jsme měli třeba deset až patnáct vážně vyrovnaných hráčů, kteří měli na to, aby odvedli slušný výkon. Byli jsme skvělá parta, dlouho spolu chodíme do školy a rozumíme si, proto nám to klapalo.
Takže jste s uplynulým ročníkem spokojení?
Ano, všichni můžeme být spokojení. Naším cílem bylo, abychom se dostali na republiku, což by se nám povedlo, kdybychom vyhráli poslední tři zápasy. To věřím, že bychom zvládli, protože celý tým věděl, o co se hraje, trénovali jsme na to a chtěli jsme vyhrát. Myslím, že by to vyšlo, ale bohužel sezona skončila. Je to škoda. Tým jsme na začátku sezony posílili a měli jsme na to, abychom urvali medaili.
„Trenéři to dobře zklidnili a dokázali nás dostat do správné roviny.“
Jak se celkově vyvíjela?
Oproti minulé sezoně, kdy jsme s osmou třídou do posledních kol bojovali s Libercem, jestli se vůbec na republiku dostaneme, byla tahle vyrovnanější. I výsledky nebyly proti slabším týmům tak výrazné. Nikdo s námi tehdy moc nepočítal, ale tuhle sezonu už o nás soupeři věděli. Na začátku sezony jsme o pár bodů odskočili a začali jsme mít větší sebevědomí, ale trenéři to dobře zklidnili a dokázali nás dostat do správné roviny. Trenéři prostě věděli, co a jak. Ze začátku jsme byli na koni, pak jsme pokazili pár zápasů, ale to se stane, republiku bychom udělali.
Co bylo vaší motivací?
Když jsme hráli proti slabším soupeřům, měli jsme velké sebevědomí, namotivovaní jsme ale byli vždycky. U těžších zápasů motivace rozhodně nechyběla, protože jsme věděli, že musíme například proti Jihlavě anebo Liberci uspět. Chtěli jsme se dostat na republiku.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Vaše skupina byla možná nejkvalitnější. Souhlasíte?
Myslím si, že naše skupina byla opravdu nejtěžší. Bylo to vidět na vyrovnanosti, která byla vyšší než třeba ve skupině Litvínova, který měl snad za celou sezonu jednu prohru. U nás to bylo vyrovnanější. Měli jsme daleko více těžších zápasů, které nám dají více. Každý lepší zápas je pro nás k dobru.
Vy jste hráli na hodně hráčů narozených v roce 2006. Bylo to na něčem znát?
Já bych řekl, že to znát nebylo, protože hodně 2006ek hrajeme od páté třídy výš. Zkušenosti jsme měli dost podobné. Samozřejmě i ostatní týmy nastupovaly s mladšími kluky, asi jich neměly sedm, ale třeba čtyři.
„Nastavil jsem si lépe hlavu, více jsem se soustředil na tréninky a byl jsem celkově více zažraný.“
Jak se vám vedlo osobně?
Jsem spokojený, zlepšil jsem se v mnoha věcech. Vyrostl jsem jako hráč a zmoudřel jsem. Hlavní bylo, že jsem vyrostl, začal jsem více hrát do těla. Nastavil jsem si lépe hlavu, více jsem se soustředil na tréninky a byl jsem celkově více zažraný.
Jak probíhala a probíhá vaše příprava?
Ze začátku, kdy byla celá situace hodně nová, jsem se snažil trénovat individuálně. Asi po dvou až třech týdnech jsem se dozvěděl, že mám trénovat s dorostem, kde už kondiční trenér posílal do skupin různé tréninky, které jsem začal plnit. K tomu jsem se snažil dělat něco navíc, odpočívat a zvládat školu.
„Jsem takový nervózní, ale mám podporu všude, kam se podívám, takže věřím, že to zvládnu a budu hrát za dorost. To je celý můj cíl.“
Je to pro vás první příprava s dorostem?
Minulou sezonu jsem tam odehrál jeden zápas a absolvoval pár tréninků. Pořádně jsem se s ním začal připravovat až teď. Je to oproti třídám mnohem náročnější, ale zatím nás trenéři rozdělili do skupin, takže jsem většinou se svým ročníkem. I tak je to jiný pocit.
Myslíte tlak? Cítíte ho?
Určitě. Jsem takový nervózní, ale mám podporu všude, kam se podívám, takže věřím, že to zvládnu a budu hrát za dorost. To je celý můj cíl. Snažím se nepřipouštět si možnost, že bych to nezvládl, ale můžu se tam kdyžtak probojovat v průběhu sezony. To by ale pro mě byla škoda.
Jak bude těžké prosadit se do kádru dorostu?
Myslím, že dost, protože na suché trénuje asi deset až dvanáct beků, takže bude těžké prosadit se. Budu muset poslouchat, co říkají trenéři, abych dostal důvěru. Jasné je také makat a tvrdě pracovat.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Share on Facebook
